Pokud máš alespoň čtyři dny volna a přemýšlíš kam vyrazit, dej si přechod Nízkých Tater. Nebudeš litovat! Celý přechod hřebene Nízkých Tater má zhruba 100 km. Jde o poctivou hřebenovku s pestrým horským prostředím, kde nastoupáš přes 5 000 m. Pobyt v horách a ty výhledy si budeš vychutnávat plnými doušky. Jestli nemáš čas na celý přechod, trasu si můžeš zkrátit a jít pouze západní nebo pouze východní část hřebene, který je rozdělen sedlem Čertovica. Západní část je navštěvovaná více, nachází se tam nejvyšší hora Ďumbier a také lanovka na Chopok. Dominantou východní části je Kráľova hoľa, která i s celým východním hřebenem také stojí za návštěvu.
Po kliknutí na odrážku se přesuneš do dané sekce.
Výchozím bodem nejčastěji bývá obec Donovaly nebo Telgárt, záleží z jaké strany chce člověk přechod absolvovat. Pokud svou cestu začneš v Donovalech, na začátku trasy tě čeká pozvolné stoupání, avšak až budeš na konci přechodu sestupovat do Telgártu, čekej opravdu strmý náročný sestup. Proto chodí hodně lidí směr Telgárt ➡️ Donovaly, aby si ten strmý kopec odbyli hned na začátku a na konci je čekal pozvolný dlouhý sestup, šetrnější pro kolena. Tím to směrem taktéž vede SNP.
My jsme logistiku vyřešili následovně: Šli jsme směr Donovaly ➡️ Telgárt. Auto jsme nechali v Donovalech na parkovišti u Donovalského pivovaru, kde se dá parkovat zdarma. 🍺 Do Donoval se dá taktéž pohodlně dostat z Ružomberka autobusem. Přechod nám zabral čtyři dny. Z Telgártu jezdí poměrně dobře hromadná doprava zpět do Donoval s přestupem v Bánské Bystrici.
Celá hřebenovka Nízkých Tater je dobře značena červenou turistickou značkou. Před cestou si stáhni offline mapy, kde uvidíš vodní zdroje, útulny a místa, kde je povoleno bivakování či stanování.
Už po pár kilometrech se dostaneš nad horní hranici lesa a brzy se tak budeš moct kochat výhledy třeba na Západní Tatry nebo Velkou Fatru. Pokud z Donoval vyrážíš ráno nebo dopoledne, nejspíš pro první noc využiješ zázemí útulny Ďurková. Během dne zdoláš vrcholy s názvy Prašivá, Malá a Velká Chochuľa, Košarisko a Latiborská hoľa, jejichž nadmořská výška se pohybuje okolo 1700 m. Naše situace byla trochu jiná – z Donoval jsme vyráželi až odpoledne, takže první noc jsme strávili v Hiadeľském sedle, kde je velký dřevěný přístřešek a je zde povoleno jednorázové stanování. ⛺️
Pokořením vrcholu Dereše se konečně dostaneš nad 2000 m n. m. Na Chopoku se můžeš občerstvit na Kamenné chatě 🏠. Tady se připrav na větší množství turistů, kteří sem vyjíždějí lanovkou. Hned vzápětí tě čeká ještě nejvyšší vrchol Nízkých Tater – Ďumbier (2043 m n. m.). Na jeho vrchol si sice musíš asi 1 km zajít, ale jeho vynechání by byla škoda, nemyslíš? 🙂 Pro další noc můžeš využít chatu generála M. R. Štefánika, ale pokud máš ještě do západu slunce dost času, můžeš sejít až na sedlo Čertovica.
Sedlem Čertovica se pomyslně odděluje západní a východní část pohoří Nízkých Tater. Častí lidí tu svůj hike končí. Východní část je oproti té západní mnohem více lesnatá, avšak rozhodně stojí za projití. Poslední noc pravděpodobně využiješ zázemí útulny Andrejcová, kde je oficiálně povoleno jednorázové stanování.
Poslední den zbývá zdolat nejvyšší vrchol této části pohoří – Kráľovu hoľu (m n. m.) s nevzhlednou budovou televizního vysílače a poté přežít úmorný a pro kolena nepříjemný sestup do Telgártu. Právě kvůli tomuto strmému úseku volí spoustu lidí opačný směr (start v Telgártu, konec v Donovalech); tímto směrem také vede cesta SNP.
Pokud zrovna netoužíš po skialpové túře nebo po brodění se ve sněhu, nech přechod Nízkých Tater až na opravdové jaro – třeba až na květen. Hodně ale záleží na tom, jak dlouhá byla zima a kolik napadlo sněhu. Na určitých místech se sněhová pole drží až do léta. Před odjezdem je určitě potřeba sledovat a posoudit aktuální podmínky – množství sněhu a předpověď počasí.
Na hřebeni tě čekají jednak úzké lesní stezky, pěšiny po travnatých horských pláních, ale také skalnaté pasáže, kde si doopravdy zahraješ na kamzíka. Náš přechod jsme začínali 7. května a překonávali jsme (jen) několik nepříjemných sněhových polích – před Chopokom a poté za Štefánikovou chatou při sestupu na Čertovici.
Přechod celého 100km dlouhého hřebene Nízkých Tater zabere průměrnému turistovi 4–5 dní, tzn. 3–4 noci. Jelikož Nízké Tatry patří mezi nejpřísněji chráněná území Slovenska, je zde nocování omezené. Přesto máš několik variant.
K nocování můžeš využít několika útulen, které se nachází podél hlavního hřebene. Jedná se o menší dřevěná stavení, kde je možné jednorázově přespat. Musíš však počítat s tím, že v útulnu nemáš pouze pro sebe, je otevřená všem. V hlavní sezóně mohou být útulny plně obsazeny, a proto je lepší počítat i s variantou přespání venku. Pokud máš rád opravdové pohodlí, můžeš k přespání využívat horské chaty. Kapacita chat je omezená, proto doporučujeme udělat si předem rezervaci.
Stanování i bivakování (spaní na zemi bez stanu či jiného přístřešku) je v národním parku Nízké Tatry plošně zakázáno s výjimkou několika lokalit. Místa, kde je stanování povoleno, jsou specifikována v návštěvním řádu národního parku.
Hlavní je na túru vyrážet s plným bříškem. Proto jsme se před zahájením výstupu posilnili v Donovalském pivovaru a ochutnali jejich bryndzové halušky se slaninou a samozřejmě místní piva. Během přechodu hřebene je možné energii doplňovat na horských chatách na Chopku, na Štefánikově chatě, v sedle Čertovica a v útulnách Ďurková a Andrejcová. V nabídce bývají různé polévky i hlavní jídla, pivo, limo, čaj. Na útulnách je nabídka pochopitelně užší než na chatách.
My na výlet obvykle bereme jídlo na celý přechod a na stravovací zařízení se spoléháme jen výjimečně. Klasikou v našem hikerském jídelníčku bývají dehydrovaná jídla od Real Turmat, Adventure Menu nebo Summit To Eat. Na večeři doplňujeme dehydrovaná jídla ještě instantními polévkami. Během dne tlačíme různé sušenky, flapjacky, čokolády nebo proteinové tyčinky.
Čím výše v horách budeš, tím méně tam najdeš vodních zdrojů. Dostatek vodu je potřeba si hlídat, ať nejsi dehydrovaný. Proto když narazíš na studánku nebo dojdeš na chatu, radši si vždy naplň láhve do plna. My přechod Nízkých Tater šli v květnu 2024, kdy bylo na hřebeni stále dost sněhu, tak o vodu ve studánkách nebyla nouze. S sebou jsme měli vodní filtr Katadyne, který lze používat i jako běžnou soft láhev. Vodu jsme filtrovali jedenkrát, a to z vodního zdroje u útulny Ramža, kde voda stála.
Během suchého léta, kdy mohou vodní zdroje vysychat, bychom doporučili vzít si s sebou filtr na vodu, ať vodu můžeš brát i ze stojatých a ne zcela čistých zdrojů. Naopak v zimě mohou studánky kompletně zamrzat, avšak vody (sněhu) bude všude okolo hromada. Musíš mít ale dostatek paliva na jeho roztopení.
Pokud vyrážíš do jakýchkoli slovenských hor, měj na paměti, že jsou domovem medvědů 🐻 a my k nim jdeme na návštěvu. 🌲 Každá návštěva by se měla předem ohlašovat, proto jim o sobě dej vědět, abyste se omylem vzájemně nepřekvapili. Méďové tě zpravidla potkat nechtějí. V méně přehledném terénu používej rolničku, hlasitě mluv, zpívej si nebo ťukej turistickým hůlkami.
Pokud se s medvědem setkáš, je důležité zůstat klidný, pomalu se od něho vzdaluj a hlavně neutíkej! Útoky jsou často důsledkem překvapení a obrany zvířete. V případě blízkého kontaktu je nejbezpečnější si lehnout, schoulit se do klubíčka, dělat mrtvého brouka a chránit si životně důležité orgány a tepny.
Pamatuj, že správné chování v přírodě je klíčové. Medvědi se nás bojí stejně jako my jich a většina setkání je naprosto bezproblémová a bezkontaktní.
Koukni na tohle video a dozvi se o velkých šelmách více. 🐺🐱🐻 Přečti si tento článek.
Jediné šelmy, které jsme v Nízkých Tatrách potkali, byly čtyři roztomilí samojedi u útulny Ďurková, dvě kočky na Andrejcové a jedna liška u útulny Ramža. Dej si pozor, ať ti lišky neukradnou oběd a kočky ať ti nevlezou do spacáku. 🐱
Naše gear listy najdeš tady: Míšin a Davidův
V blízkosti většiny útulen a horských chat se nachází kadibudky (latríny). Využívej je prosím, ať to v okolí nevypadá jako jeden velký záchod a smetiště! V případě, kdy jdeš na záchod do přírody, velkou potřebu 💩 zakopávej pod zem (třeba pomocí toaletní lopatky) a používej klasické rozložitelné papírové toaleťáky nebo kapesníky, nikoli vlhčené ubrousky – ty se nerozloží! Úplně nejlepší je však vyhnout se i nadměrnému používání toaleťáku a zadek si umývat vodou. K tomu skvěle poslouží cestovní bidet. 😊 Holky můžou po čůrání k utření používat Kula Cloth.
V okolí útulen se mohou pohybovat různá zvířátka s cílem najít něco k snědku, co tam turisti zanechali. Zbytky jídla, odkrojky buřtů, voňavé obaly od jídla mohou lákat myši, lišky ale také medvědy. Vše si proto odnášej z přírody s sebou pryč a měj se na pozoru.
Odpadky si každý sám odnáší zpět do civilizace. Odpadkové koše jsou pouze v chatách na Chopoku.
Stejně jako všude jinde v horách může být i v Nízkých tatrách nevyzpytatelné počasí. V údolí může žhnout slunce tak, že i v plavkách bude vedro. Avšak na hřebeni se k tomu však může přidat mrazivý vítr. Nikdy proto nepodceňuj oblečení. 👕 I v létě se může hodit péřová bunda, čepice a rukavice. 🧤
Teď už máš snad všechny informace, které potřebuješ. Stačí vybrat termín, sbalit batoh a vyrazit!
Z vyhřátého kanclu na ministerstvu 👩🏼💼 až na expedici, která se pokusila o výstup na…
Číst víceTádžikistán, jedna z nejhornatějších ⛰️ zemí na světě, stále nabízí mnoho neprobádaných zákoutí.
Číst víceChození po horách, trampování a čundráctví má u nás v Česku dlouholetou tradici a v…
Číst více
Komentáře