Ultralehké turistické stany – vše, co o nich potřebuješ vědět

Přenosná střecha nad hlavou, která se ti vejde do batohu, je klíčová součást výbavy každého příznivce delších treků a vícedenních dobrodružství. Kvality stanu poznáš především tehdy, když po náročném dni konečně složíš hlavu a spustí se průtrž mračen. Těžký a robustní stan tě ale bude zbytečně trápit ve zdlouhavých stoupáních. Naštěstí se na trhu objevuje čím dál více lehkých a ultralehkých stanů, díky kterým toto hravě vyřešíš. Poctivě vyrobený a plně vybavený ultralehký stan ti dodá pocit bezpečí, poskytne útočiště před nepřízní počasí i útoky krvelačného hmyzu a zároveň ti zbytečně nezatíží batoh.

Ve světě ultralehkých stanů přitom není zas tak lehké se zorientovat – stojí za to investovat do těch nejlehčích materiálů? Jaké jsou výhody a nevýhody ultralehkých stanů? Jakou konstrukci a typ zvolit? Jak obstojí v poctivé horské bouřce? Na všechny tyto otázky se důkladně podíváme na následujících řádcích.

S trochou opatrnosti

Než se společně ponoříme do světa ultralehkých stanů, tak se sluší uvést na pravou míru jeden z často diskutovaných aspektů spaní a trekování s odlehčeným vybavením – kompromis mezi funkčností, odolností a množstvím zkušeností. Ultralehké stany nejsou výjimkou. S klesající hmotností až příliš nízko budou přicházet kompromisy na straně odolnosti, prostoru či v podobě komplikovanosti stavby. Pokud nejsi zarytý thru-hiker, který řeší opravdu každý gram, nemusíš volit to nejextrémnější řešení. V nabídce je naštěstí stále spousta komfortních, prostorných, hodně lehkých a dostatečně odolných stanů.

I ultralehké stany ti mohou nabídnout bezpečnou střechu nad hlavou, a to i v maličkém a lehoučkém balení. Stačí trocha opatrnosti, základní zkušenosti se stavbou a výběr vhodného místa na spaní. Stejně jako u ostatního (nejen) ultralehkého vybavení i tady platí, že bys svůj stan před výpravou „na ostro“ nejprve měl vyzkoušet na nějakých jednodušších túrách. Tam poznáš jeho specifika jako – jak se staví, kterou stranou lépe odolává větru, zda nepotřebuješ další kolíky či šňůry navíc apod.

Jedna nebo dvě stěny

Jedním ze základních faktorů, které určují vlastnosti a hmotnost stanu, je počet stěn neboli plášťů. V základu rozdělujeme stany na jednoplášťové a dvouplášťové. Oba typy pak mohou mít speciální prutovou konstrukci (samonosné stany), nebo se mohou stavět na trekové hole, větve, lyže nebo tyče (stany bez opory), o tom ale níže.

Dvouplášťové stany

Jak již název napovídá, sestávají se ze dvou kompletně oddělených plášťů – z vnitřního stanu, který je tvořen podlahou a moskytiérou a je prodyšný a z tzv. „tropika“, což je vnější nepromokavý plášť.

Hlavní benefitem tohoto typu je lepší ochrana vůči kondenzaci, která vzniká na vnitřní straně tropika. Vnitřní plášť tvoří bariéru mezi vámi a mokrým tropikem. Dá se říct, že pro většinu uživatelů jsou prostě komfortnější a dodávají trochu větší pocit bezpečí a bytelnosti. Dvouplášťové stany budou oproti těm jednoplášťovým pochopitelně těžší a méně skladné.

Jednoplášťové stany

U těchto stanů tě od vnějšího prostředí odděluje pouze jeden plášť, a to nepromokavé tropiko. Některé jednoplášťové stany mají do tropika zabudovanou moskytiéru s podlážkou pro lepší ventilaci, ochranu proti hmyzu a povětrnostním vlivům. Naopak u některých jsi odkázán pouze na tropiko.

Odstraněním vnitřního pláště se ušetří spousta materiálu a tedy hmotnosti. Nejlehčí a nejskladnější stany na světě spadají právě do této kategorie. Pokud si osvojíš jejich používání, můžeš očekávat rychlejší a snadnější stavbu než v případě dvouplášťových stanů. Musíš ale počítat s větší šancí, že se ti na spacák a další vybavení dostane kondenzace vysrážená na vnitřní straně tropika. Tyto stany také mohou být vzdušnější a tedy méně teplé (záleží dle provedení).

S oporou či bez

Další klíčová vlastnost stanu, na kterou by ses měl zaměřit při jeho výběru, je jeho konstrukce a způsob kotvení. V základu můžeme stany rozdělit na samonosné a bez opory (ne-samonosné). Jaké jsou jejich specifika, výhody a nevýhody a nakonec, který je pro tebe vhodnější?

Stany bez opory (ne-samonosné)

Stany bez opory nedrží svůj tvar bez zakolíkování. Jejich podpůrnou konstrukci tvoří nejčastěji trekové hole. Tyto stany nabídnou minimální hmotnost a objem po sbalení výměnou za trochu komfortu a obyvatelného prostoru. Kladou trochu větší nároky na zkušenosti svého majitele. Stabilita stanů bez opory závisí především na tom, jak se ti podaří vypnout všechny šňůry a ukotvit kolíky a na volbě správného podkladu, který by neměl být ani příliš tvrdý, ani sypký. Správně postavený stan bez opory si pak hravě poradí i s pořádným lijákem a větrem stejně jako kvalitní samonosný stan. Naopak při špatném či odfláknutém kotvení se ti v průběhu noci může zbortit na hlavu.

Samonosné stany

Samonosné stany jsou vybaveny solidní konstrukcí z prutů, díky které drží svůj tvar, aniž by byly přikolíkované. Postavený stan můžeš zvednou ze země a přenést třeba deset metrů dále na rovnější povrch. To ale neznamená, že nemusíš stan ukotvit k zemi. Přikolíkování je samozřejmě vždycky dobrý nápad, a to kvůli vytvoření předsíněk, maximalizování vnitřního prostoru a ochraně před větrem a deštěm.

Taková konstrukce vyniká především odolností, jednoduchou stavbou a velkým obyvatelným prostorem. Samozřejmě je s tím spojena vyšší hmotnost a horší sbalitelnost.

V podstatě existuje ještě třetí kategorie, kterou ale část výrobců zahrnuje do samonosných stanů. Jedná se o ”polo-samonosné” stany, které jsou tvořeny konstrukcí prutů stejně jako v případě samonosných stanů, ale část stanu stejně musí být zakolíkována pro dosažení úplného tvaru. Do této kategorie spadá například Big Agnes Tiger Wall a Big Agnes Fly Creek.

Volba v tomto případě závisí především na tvých zkušenostech a míře pohodlí, kterou si od pobytu ve stanu slibuješ. Pokud si se stavěním stanu na trekové hole nejsi zcela jistý, nebo ve stanu plánuješ trávit větší množství času, tak pravděpodobně oceníš komfort a funkčnost dvouplášťových samonosných stanů. Jestli se však již chceš pustit do odlehčování svého vybavení naplno a nebojíš se o něco více bezprostředního kontaktu s živly a přírodou obecně, tak sáhni po jednoplášťovém stanu bez opory, který bude vždy ještě o něco lehčí a skladnější.

Materiály

Především při výběru on-line, kdy si stan nemůžeš prohlédnout a osahat, se vyplatí mít alespoň základní znalosti materiálů a umět rozluštit jejich často složité názvy. Součástí popisů materiálu se často setkáš s hodnotou denier, která je značená písmenem „D“ – například 68D. Jedná se o jednotku vyjadřující tloušťku jednotlivých vláken tkaniny. Materiály ze silnějších vláken (s vyšší hodnotou denier) budou odolnější, ale zase u nich tolik neušetříš na hmotnosti. K těm ultralehkým se zase budeš muset chovat o něco opatrněji. Jde o to najít ideální kompromis.

Pokud hledáš lehký či ultralehký, ale stále přijatelně odolný a spolehlivý stan, doporučujeme vybírat tropiko s látkou o tloušťce vláken někde v rozmezí 15-30D. Nezatracujeme ani stany z ultra tenkých materiálů jako 10D, 7D, tady ale musíš počítat z extra péčí, mnohem nižší odolností a pravděpodobně také životností.

Mezi nejčastěji používané materiály na tropika a vnitřní stany patří nylon a polyester. U ultralehkých stanů se v drtivé většině případů setkáme s nylonem, protože má při nižší hmotnosti (tloušťce materiálu) lepší odolnost vůči roztržení a oděru. Jeho odolnost tak trochu tkví v jeho průtažnosti. Tahle vlastnost má ale taky jednu nevýhodu. Nylon vystavený vlhkým podmínkách absorbuje vodu, kvůli tomu se ještě zvýší jeho průtažnost a to může způsobovat, že se krásně vypnuté tropiko po dešti více či méně zvlní. Polyester naopak tímto neduhem netrpí a má také lepší odolnost vůči UV záření. S odolností je na tom hůře, proto se používá spíše ve větších tloušťkách u tradičních stanů, kde nízká hmotnost není důležitá. Vlastnosti obou materiálů se ale velmi často mění a vylepšují aplikováním nepromokavých zátěrů.

Pruty u většiny lehkých a ultralehkých stanů jsou konstruovány z hliníku a jeho slitin. Hliník trefuje ideální rovnováhu mezi nízkou hmotností, odolností a pružností. Jen šíleně ultralehké stany, jako například řada MSR Carbon Reflex nebo Big Agnes Carbon, sází na prutovou konstrukci z karbonu, která je ještě o něco lehčí. Při porovnání stejných průměrů tyčí na tom bude s odolností lépe karbon. Vyšší pořizovací cena karbonu se ale značně projeví na ceně stanu. Na rozdíl od hliníku, který se při příliš velkém zatížení ohne, karbon se bez varování zlomí. Mezi nejosvědčenější výrobce prutů patří legendární korejský výrobce DAC nebo americký Easton.

Podlaha

Prakticky u všech odlehčených stanů najdeš mnohem tenčí podlážky než u těch tradičních. Jsou sice lehké a lépe sbalitelné, ale také výrazně méně odolné, a proto je lze považovat za jednu ze zásadních slabin ultralehkých stanů. Klíčovým příslušenstvím ke stanu by z tohoto důvodu měla být přídavná podlážka neboli tzv. footprint. Levnější alternativou je na míru střižený tyvek, kterým slabší podlážku vnitřního stanu podložíš a ochráníš ji tak před zbytečným opotřebením. Přidaná vrstva také podpoří nepromokavost podlážky.

Speciální podlážka má oproti tyveku tu výhodu, že je již na míru uzpůsobená konstrukci vnějšího stanu. Zároveň ti při minimalistických výpravách umožní nechat vnitřní stan doma a postavit si pouze tropiko v tzv. v módu „fast fly“. Výhodou této varianty je možnost postavit prvně tropiko, pak až vnitřní stan, což v dešti rozhodně oceníš.

Vodní sloupec a celková nepromokavost

Nepromokavost se u outdoorového vybavení nejčastěji určuje pomocí tzv. vodního sloupce. Můžeš si to představit jako pomyslný úzký válec naplněný vodou, který svou tíhou tlačí na látku pod ní. Jednotkou vodního sloupce jsou milimetry (mm) a říká, jak velký tlak vody musí být na látku vyvíjen, než do ní voda začne sáknout a prokapávat. Je ale vodní sloupec to nejdůležitější a platí pravidlo, že čím vyšší, tím lepší?

Majitelé tradičních robustních stanů ti možná budou tvrdit, že hodnoty vodního sloupce se musí pohybovat v řádech vyšších tisíců. Pro plnou nepromokavost ve skutečnosti stačí hodnoty mnohem nižší. Pěkný příklad uvádí MSR, kteří podrobili testu nepromokavosti klasický deštník, u kterého naměřili vodní sloupec pouhých 420 mm. To ukazuje, že hodnoty vodního sloupce nemusí být v řádech tisíců.

Osvědčené ultralehké třísezónní stany většiny světových značek, jako například Big Agnes a MSR, mají vodní sloupce vnějších plášťů někde v rozmezí 1 200 – 2 000 mm. Z vlastní zkušenosti víme, že to stačí i na pořádnou bouřku. Vyšší vodní sloupec sice znamená vyšší nepromokavost, sám o sobě ale není spásný a nerozhoduje o celkové nepromokavosti stanu. Důležitou roli hraje také celkový design, kvalita zpracování a hlavně švy, tedy dírky v materiálu po šití jehlou, které musí být poctivě podlepeny nepromokavou páskou nebo opatřeny zátěrem.

Nepromokavosti látek stanů se dosahuje nanesením jedné či více vrstev nepromokavého zátěru. Mezi ty nejpoužívanější patří silikon (Sil), polyuretan (PU) a polyethylen (PE/PeU). Každý zátěr má svá specifika, výhody a nevýhody, o tom ale třeba příště (velké zájemce o tuto problematiku odkážeme zde). Vyšších vodních sloupců dosahují výrobci stanů pouze pomocí silnějších vrstev zátěrů. Ty s sebou ale bohužel přinášejí i značné nevýhody. Kromě nárůstu hmotnosti a horší sbalitelnosti dochází také ke snížení pružnosti látky a odolnosti proti roztržení. Voda samozřejmě není jediný živel, kterému musí stany v přírodě čelit. Nedává smysl na ultra tenkou látku nanášet příliš silný zátěr, kvůli kterému by látka ztratila svoji pružnost a mohlo dojít k jejímu roztržení v silném větru. Proto u ultralehkých stanů nenajdeme tak vysoké hodnoty vodních sloupců jako u tradičních stanů z robustnějších látek. Naopak u podlážky stanu, která je pod větším tlakem a v přímém kontaktu se zemí, vlhkostí a vodou, se hodí o něco silnější materiály s vyšším vodním sloupcem.

V neposlední řadě nezapomínej na to, že stan nikdy nebudeš stavět v laboratoři. Co se týká odolnosti vůči větru a dešti, hraje mnohdy klíčovou roli umístění stanu a jeho správné vypnutí – ani ten nejlepší a nejtechničtější expediční kousek nemusí obstát na špatně zvoleném tábořišti.

Ideální velikost

Číslo v samotném názvu stanu většinou znamená, pro kolik osob je určen – ku příkladu Big Agnes Copper Spur HV UL3 je určen pro 3 osoby. Ultralehké stany často šetří hmotnost i na obyvatelném prostoru, a proto pokud vyžaduješ více komfortu a místa navíc, je rozumné sáhnout po stanu s vyšší kapacitou – dvouosobový stan pro sólo cesty; tříosobový stan pro pár. Hmotnostní daň za místo navíc v tomto případě nebývá tak kritická. Pokud ale máš priority v nízké hmotnosti a co nejlepší sbalitelnosti a na treku chceš být lehký jako pírko, samozřejmě se můžeš řídit doporučením výrobce.

Pokud vyčuhuješ z davu, a to doslova, vyplatí se sledovat délku stanu. Pokud ti bude stan krátký, nalepí se tvůj spacák na mokré tropiko a zbytečně navlhne. Je dobré mít po všech stranách nějakou rezervu. Pokud už tento problém u svého aktuálního stanu řešíš, můžeš si dát k nohám například prázdný batoh nebo cokoliv dalšího, co vytvoří bariéru mezi tebou a tropikem.

Dalším rozhodujícím prvkem pro výběr stanu může být počet předsíněk a jejich umístění. Znovu a znovu je potřeba si ujasnit své priority. V případě jedné předsíňky ušetříš hmotnost na látce a zipech. V případě dvou předsíněk u dvouosobového stanu budou mít oba spáči svůj vlastní prostor na vybavení a nemusí se vzájemně obtěžovat při každém vstupu a výlezu – to výrazně zvyšuje komfort.

Vychytávky a detaily

Pokud ve finálním rozhodování váháš, sleduj malé detaily. Například nekvalitní zipy mohou být kritickým místem jinak dobře konstruovaného stanu. Výrobci, kteří se nesnaží za každou cenou srazit výrobní náklady, proto často sází na osvědčené dodavatele jako je například YKK.

S cílem předběhnout konkurenci a získat si pozornost zákazníka je většina výrobců nucena inovovat a přijít s něčím novým. Tady musíme vyzdvihnout stany značky Big Agnes. Například u jejich bestselleru Big Agnes Copper Spur HV UL, jehož interiér oplývá spoustou úložného prostoru, si z tropika můžeš postavit markýzu nad předsíňkou. Nebo celou řadu stanů Big Agnes Bikepack, která má kratší složené pruty a speciální obal, abys mohl stan připnout na řídítka.

Dále můžeš u stanů sledovat detaily jako přídavné kotevní body, obal na stan, vlastní vylepšené nepromokavé zátěry, kolíky a jejich počet a další příslušenství.

Tak který?

Jestli ses už podíval na nabídku ultralehkých stanů a z velikosti sortimentu ti jde hlava kolem, nezoufej. Nejprve se zeptej sám sebe, jaké jsou tvoje priority a v jakých podmínkách plánuješ stan používat. Nezapomeň ani na to, kolik prostoru pro sebe a svého parťáka na cesty potřebuješ. Stany se vyrábí ve všech tvarech i velikostech a každému dobrodružství nejlépe sedne jiný.

Pokud jsi dočetl až sem, tak věříme, že téma ultralehkých stanů už pro tebe nebude španělskou vesnicí. A kdyby přece jen, s dodatečnými otázkami, žádostí o radu nebo o pomoc s výběrem se na nás můžeš vždy obrátit. 🙂