Cesta svatého Olafa – průvodce po norském Caminu (thru-hiking 101)

Lákají tě poutní stezky, ale Camino de Santiago ti přijde moc turistické, rozpálené a profláknuté? Vydej se do Norska, kde můžeš ve stopách poutníků kráčet do Trondheimu k hrobu krále Olafa Haraldssona, patrona Norska. 🇳🇴

Na poutních cestách svatého Olafa se historie potkává s nespoutanou severskou divočinou. Gudbrandsdalsleden, hlavní větev těchto stezek, tě provede srdcem Norska z moderního Osla až k branám velkolepého nidaroského dómu v Trondheimu. 🕍 Na 643 kilometrech tě čeká vše od úrodných údolí a hlubokých lesů až po syrovou krásu pohoří Dovrefjell, kde jako by se čas zastavil v dobách pravěkých pižmoňů a nekonečných bílých nocí.

Gudbrandsdalsleden je považována za severskou obdobu slavného Santiaga a každoročně přitahuje dobrodruhy, kteří hledají kombinaci historie, duchovního klidu a drsné norské přírody. 🌲 Najít ucelený a praktický návod na putování k ostatkům svatého Olafa může být pro českého cestovatele oříšek. Tento text je určen především lidem, kteří o zdolání Gudbrandsdalsleden uvažují, a může jim posloužit jako odrazový můstek k dalšímu plánování. Kromě základních údajů o trailu se zde dozvíš i praktické poznatky, jak to na norské pouti vlastně chodí a co tě tam může potkat – od nevyzpytatelného počasí v pohoří Dovrefjell přes detailní popis terénu až po návod, jak v cíli získat zasloužený certifikát Olavsbrev.

Základní informace a obsah článku

Po kliknutí na odrážku se přesuneš do dané sekce.

• Název trailu: Pilegrimsleden, St. Olav Way (oficiální), Cesta svatého Olafa (česky), varianta Gudbrandsdalsleden
• Lokace: Norsko
• Celková délka: 643 km
• Celkové převýšení: cca 12 000 m (podle zvolené varianty)
• Nejvyšší a nejnižší bod: Dovrefjell (1314 m n. m.), Oslo a Trondheim (0 m n.m.)
• Doba trvání: přibližně 32 dní
• Směr a období: tradičně z jihu na sever, nejlépe od června do půlky září
• Místo začátku a konce: Oslo (jih), Trondheim (sever)
• Oficiální zdroj informací: Pilegrimsleden.no (web)
• Plánování a příprava: permity (žádné), víza (žádná), pojištění (cestovní), navigace a mapy (Mapy.com, mapa na oficiálních stránkách,…)
• Vybavení: ukázkové gearlisty na dálkové treky
• Logistika na trailu: kempování a ubytování, zásobování, voda
• Nebezpečí a náročnost: počasí, terén, zranění a zdravotní problémy, zvířata, rostliny
• Alternativy: západní nebo východní trasa v úseku Oslo-Lillehammer, jiné varianty cesty – Østerdalsleden (375 km), Romboleden (150 km), St. Olavsleden (580 km), Tunsbergleden (190 km), Valldalsleden (150 km)
• Praktické rady a tipy na závěr: poutnický průkaz a certifikát, rozpočet, placení, mobilní signál a data, jazyk, dobíjení elektroniky, skupiny na FB

Název trailu

Cesty svatého Olafa (St. Olav’s Ways) jsou mezinárodním označením pro síť poutních tras, z nichž ta nejznámější z Osla do Trondheimu nese norský název Gudbrandsdalsleden (složenina ze jména údolí Gudbrandsdalen a norské slova leden, což znamená stezka nebo cesta). Jméno odkazuje na krále a patrona Norska, Olafa Haraldssona, k jehož hrobu v katedrále Nidaros putují lidé už od 11. století. Nenech se zmást názvem – tohle „Camino severu“ není pouze pro věřící, ale pro kohokoli, kdo chce najít klid v norské divočině.

Lokace

Hlavní větev Cesty svatého Olafa spojuje dvě historicky nejvýznamnější norská města – začíná v Oslu (u ruin katedrály sv. Halvarda) a po více než 640 kilometrech končí u katedrály Nidaros v Trondheimu.

Hned na začátku v Oslu máš na výběr ze dvou variant: východní cesta vede přes oblast Romerike a město Hamar po východním břehu jezera Mjøsa, zatímco západní cesta směřuje přes Ringerike a Hadeland po západní straně jezera. Obě cesty měří cca 230 kilometrů, přičemž ta západní je kvůli většímu převýšení o trochu náročnější. Původní východní trasa tě povede přes důležitá historická místa, zatímco na západě si užiješ o něco více přírodních krás.

Obě varianty můžeš zkombinovat využitím historického kolesového parníku Skibladner, který tě převeze přes jezero Mjøsa z města Gjøvik do Hamaru. Poslední zastávkou obou tras je město Lillehammer, odkud stezka pokračuje jako jedna linie dál na sever skrz údolí Gudbrandsdalen, přes horskou tundru pohoří Dovrefjell až do úrodného kraje Trøndelag.

Celková délka

Hlavní trasa Gudbrandsdalsleden měří přibližně 643 kilometrů. Kromě této klasické varianty existují další alternativy, jejichž délka se pohybuje mezi 150 až 580 kilometry (více v sekci Alternativy).

Celkové převýšení

Přestože nejvyšší bod celé stezky měří méně než Lysá hora, celkově během putování nastoupáš přibližně 12 000 m. Může za to typický norský terén, který připomíná zuby pily – čeká tě neustálé stoupání z hlubokých údolí na okolní hřebeny a následné klesání zpět k hladinám jezer či řek.

Nejnáročnější pasáže tě čekají v divokém pohoří Dovrefjell, kde se stezka na několik dní zvedne nad hranici lesa do nehostinné, ale úchvatné norské tundry.

Nejvyšší a nejnižší bod

Své putování začneš i zakončíš symbolicky na úrovni mořské hladiny (0 m n. m.), u Oslofjordu a Trondheimsfjordu. Naopak nejvýše se na celé trase ocitneš v divočině náhorní plošiny Dovrefjell ve výšce 1 314 m n. m. Odtud se ti naskytnou ty nejúchvatnější výhledy na okolní tundru a štíty hor.

Doba trvání

Na kompletní pouť z Osla do Trondheimu si vyhraď přibližně jeden měsíc. Většina poutníků trasu zdolá za 30 až 32 dní při průměrném tempu 20–22 kilometrů denně. Pokud nemáš měsíc v kuse, oblíbenou alternativou je projít si jen poslední úsek z Oppdalu, který měří zhruba 100 km a zabere přibližně jeden týden. Zdolání závěrečných 100 kilometrů cesty tě totiž opravňuje k získání certifikátu svatého Olafa (oficiální název Olavsbrev).

Směr a období

Standardním a historicky správným směrem je cesta z jihu na sever, tedy z Osla do Trondheimu. Má to nejen duchovní význam, tvým cílem je hrob svatého Olafa, ale i ten praktický – krajina se postupně proměňuje od obydlených oblastí přes hluboké lesy až po horské štíty, což slouží jako skvělá gradace celého zážitku. Putování „proti proudu“ je sice možné, ale připravíš se o komunitní zážitek setkávání s ostatními poutníky a o symbolický příchod k monumentální katedrále Nidaros.

Hlavní poutnická sezóna je poměrně krátká a trvá od června do srpna. Mimo tohle období bude pravděpodobně minimálně část trasy pod sněhem. V červnu slunce v Norsku téměř nezapadá, což ti umožní zažít nekonečně dlouhé dny. Počítej ale s tím, že v nejvyšších polohách Dovrefjellu tě ještě mohou potkat zbytky sněhu. Červenec je nejteplejším měsícem s nejstabilnějším počasím, ale také obdobím s největším počtem lidí na stezce. Pořád jich ale potkáš o dost méně, než na jiných profláklejších trecích. V srpnu se můžeš těšit na dozrávající borůvky a první náznaky severského podzimu, přičemž noci už začínají být citelně chladnější. Putování v září je spíše pro zkušené; barvy přírody jsou sice dechberoucí, ale dny se krátí, teploty padají k nule a mnohé poutnické ubytovny během září zavírají.

Místo začátku a konce

Oficiálním výchozím bodem trasy jsou ruiny katedrály sv. Halvarda ve staré části Osla (Gamlebyen), kam se z hlavního letiště Gardermoen dostaneš přímým vlakem za necelých 20 minut. Lety nízkonákladových aerolinek často směřují na letiště Sandefjord, které je od Osla vzdáleno 120 km. Do centra hlavního města tě z něj jednoduše dopraví autobus nebo vlak, počítej však se skoro dvouhodinovou cestou.

Své putování zakončíš u monumentální katedrály Nidaros v Trondheimu, kde si můžeš prohlédnout oltář s ostatky svatého Olafa. Pro návrat z Trondheimu využívá většina lidí buď místní letiště Værnes, nebo legendární železniční trať Dovrebanen. Ta tě doveze zpět do Osla za zhruba sedm hodin, přičemž z okna vlaku můžeš pozorovat a rekapitulovat absolvovanou trasu. Většina poutníků volí letenku Multicity – přílet do Osla a odlet z Trondheimu. Ušetříš si tím těch 7 hodin ve vlaku zpátky do Osla, i když ta jízda přes hory má taky něco do sebe.

Pokud se na cestu vydáváš z Česka, nejjednodušší a nejrychlejší je samozřejmě letecké spojení. Přímý let z Prahy do Osla trvá přibližně 2 hodiny. Pokud poletíš s přestupem (např. přes Frankfurt nebo Varšavu), počítej se 4 až 6 hodinami.

Jiné způsoby dopravy jsou o dost časově náročnější. Milovníci roadtripů si můžou dát 1 400–1 600 km autem (podle zvolené trasy přes Německo, Dánsko a Švédsko). Čistého času za volantem strávíš kolem 18–20 hodin, ale se zastávkami a trajektem jsou to spíše 2 dny cesty. Cesta vlakem nebo autobusem už je jen pro opravdové fajnšmekry nebo pro ty, kteří nechtějí létat. Pokud vyrážíš z Prahy, cesta přes Berlín a Kodaň ti zabere kolem 24–30 hodin.

Oficiální zdroj informací

Svatoolafská stezka má na rozdíl od mnoha jiných tras jasně definovanou správu, kterou zastřešuje Národní poutnické centrum (Nasjonalt pilegrimssenter) se sídlem v Trondheimu. To koordinuje síť regionálních poutních center rozmístěných podél trasy, která zajišťují údržbu značení a poskytují podporu poutníkům přímo v terénu. Můžeš se na ně obrátit s konkrétními dotazy, mají totiž nejlepší přehled o aktuální situaci v daném kraji.

Pro veškeré praktické plánování, itineráře a rezervace ubytování je zásadním portálem pilegrimsleden.no. Jde o oficiální digitální rozcestník, kde najdeš interaktivní mapu s GPS trasami, seznam certifikovaných ubytoven (od historických farem po moderní hostely) a jednoduchý plánovač cest. Portál také obsahuje informace o tom, kde získat poutnický pas, do kterého po cestě sbíráš razítka (viz sekce Praktické rady a tipy), a jaké jsou podmínky pro získání certifikátu svatého Olafa (Olavsbrev).

Plánování a příprava

Permity

Vydat se na poutní cestu Gudbrandsdalsleden je velmi jednoduché, nepotřebuješ totiž žádný permit nebo povolení k jejímu přechodu. Pokud však plánuješ využívat poutnické ubytovny, doporučuje se rezervovat si postel s předstihem.

Víza

Jako občan České nebo Slovenské republiky nepotřebuješ k pobytu v Norsku žádná víza nebo povolení k pobytu, nepotřebuješ mít s sebou ani cestovní pas, postačí občanský průkaz.

Pojištění

Vzhledem k tomu, že Gudbrandsdalsleden vede po značených trasách a nejvyšší bod trasy (1 314 m n. m.) leží hluboko pod limity pro vysokohorskou turistiku, postačí ti běžné cestovní pojištění. Ujisti se jen, že zahrnuje krytí pro případný zásah horské služby.

Navigace a mapy

Svatoolafská cesta je po celé délce velmi dobře značena specifickým symbolem – červeným křížem svatého Olafa (kombinace kříže a „uzlu“ sv. Jana) na bílém podkladu. V terénu se nejčastěji setkáš s dřevěnými kůly, kamennými mohylami nebo značkami na stromech. Unikátním prvkem jsou pak kamenné milníky, které postupně odpočítávají, kolik kilometrů zbývá do cíle v Trondheimu.

Pro digitální navigaci je nejdůležitějším zdrojem oficiální portál pilegrimsleden.no, kde najdeš interaktivní mapu a můžeš si stáhnout aktuální GPX soubory. Skvělou službu (zejména offline) odvedou i české Mapy.com, které mají celou trasu Gudbrandsdalsleden podrobně a správně zakreslenou.

Pokud dáváš přednost papírovým průvodcům, doporučujeme pořídit si anglický překlad Gudbrandsdalsleden, The St. Olav way, From Oslo to Trondheim. Najdeš v něm nejen popis jednotlivých etap, možností ubytování a podrobné mapy, ale i praktické informace o stezce a kulturní background. Papírové mapy lze zakoupit v knihkupectvích v Oslu nebo v regionálních poutnických centrech, ale díky hustému a přehlednému značení si většina poutníků dnes vystačí s mobilem a záložním zdrojem energie.

Vybavení

Pokud se rozhodneš během svého putování využívat pouze poutnická a jiná ubytování, můžeš jít poměrně nalehko. Většina ubytoven nabízí deky a polštáře, ale standardem je mít vlastní vložku do spacáku nebo lehký spacák. Na mnoha farmách a v ubytovnách si můžeš objednat polopenzi nebo si uvařit v plně vybavené kuchyňce, takže s sebou nemusíš tahat vařič ani velké zásoby jídla.

Pokud však plánuješ využívat norské právo na volné stanování (Allemannsretten) a spát v přírodě nebo v kempech, budeš potřebovat kompletní výbavu na dálkové treky. Jak si sestavit seznam ultralehkého vybavení na treky (tzv. gearlist) si můžeš přečíst zde. Inspiruj se tím, co si na treky balíme my – gearlist pod 4 kg nebo do 5,5 kg. Pamatuj, že v Norsku je kvalitní stan základem – na náhorní plošině Dovrefjell tě může překvapit silný vítr i prudký déšť, takže tvůj přístřešek musí být stabilní a spolehlivě nepromokavý.

Co se týče obuvi, doporučujeme zvolit trailové běžecké boty. Jsou lehké a rychle schnou, což v Norsku oceníš – trasa často vede přes podmáčené louky, mech a rašeliniště, kde promoknou i ty nejlepší pohorky. Lehké trailovky doporučujeme doplnit nepromokavými ponožkami. Důležité je mít boty dobře otestované, protože tě čeká přes 600 km různorodého terénu.

Norské počasí je nevyzpytatelné, takže si stoprocentně přibal nepromokavou bundu a kalhoty (nebo sukni). Tvé vybavení udrží v suchu nepromokavý batoh doplněný linerem nebo systémem dry bagů.

Oblečení řeš vrstvením. I když je v údolí 25 °C, v Dovrefjellu může teplota i v létě klesnout k nule. Merino vlna je v Norsku skoro povinnost – hřeje, i když je vlhká, a nesmrdí ani po týdnu chůze. Nezapomeň na lehkou péřovku pro chladnější večery. Zvol podle toho i spacák nebo quilt – zmrzlíci by mohli v noci klepat kosu i v létě, lehký třísezónní spacák/quilt bude tedy větší sázka na jistotu.

Při neustálém stoupání a klesání ti výrazně uleví trekové hůlky. V létě nepodceňuj slunce – dny jsou extrémně dlouhé a slunce na horách pálí, takže opalovací krém a brýle jsou nutnost. Specifikem Norska jsou také komáři a malé mušky, zejména u jezer a v lesích, proto si přibal kvalitní repelent a zvaž i moskytiéru na hlavu. Komáří útoky tady naštěstí nejsou tak dramatické jako v severnějších částech země.

Logistika na trailu

Kempování a ubytování

Ubytování na trase Gudbrandsdalsleden nabízí mix možností pro různé rozpočty i nároky na komfort. V zásadě se můžeš rozhodnout pro tyto cesty:

• Poutnické ubytovny (Herberge): Síť certifikovaných míst od historických farem po moderní hostely. Mají neopakovatelnou atmosféru a často v nich najdeš společnou kuchyňku pro setkávání s ostatními poutníky.

• Spaní nadivoko (Allemannsretten): Díky zákonu o volném pohybu v přírodě můžeš stanovat téměř kdekoli, pokud jsi alespoň 150 metrů od nejbližšího obydlí. V podmáčeném a nerovném terénu ale může být hledání ideálního plácku občas výzva.

• Dřevěné přístřešky (Gapahuk): Podél cesty (často u vyhlídek nebo v lesích) narazíš na tradiční norské přístřešky se třemi stěnami a otevřenou čelní stranou. Jsou zdarma, často u nich najdeš i ohniště a jsou skvělým útočištěm pro pauzu v dešti nebo i pro přespání, pokud si chceš užít noc venku i bez stavění stanu.

• Klasické kempy: Ideální volba, když potřebuješ teplou sprchu, pračku nebo se chceš schovat do malé dřevěné chatky (hytte), pokud venku zrovna zuří norský nečas.

Praktický tip: V hlavní sezóně (červenec) a v odlehlejších částech pohoří Dovrefjell se doporučuje rezervovat si ubytování v ubytovnách alespoň den dopředu. Kapacity jsou omezené a další postel může být vzdálená mnoho kilometrů. Na oficiálních stránkách je k dispozici kompletní seznam ubytování, kempů i přístřešků.

Zásobování

Na trase Gudbrandsdalsleden není zásobování velkým problémem, protože stezka prochází řadou vesnic a městeček se supermarkety, kde nakoupíš téměř každý den. Jedinou výjimkou je přechod pohoří Dovrefjell, kde tě čeká několik dní v divočině bez možnosti nákupu, takže je potřeba se v městečku Dovre (nebo v sousedním Dombåsu) zásobit na 4 až 5 dní dopředu. V norských obchodech tě možná překvapí neobvyklé obaly a názvy, ale zároveň potěší skvělá dostupnost kvalitního dehydrovaného jídla, zejména značky Real Turmat, kterou seženeš v každém outdoorovém obchodě i ve větších supermarketech. Pozor na to, že v neděli je většina obchodů v Norsku zavřená, proto si nákup na závěr týdne naplánuj už na sobotu.

Pokud využíváš poutnické ubytovny, většina z nich disponuje plně vybavenou kuchyňkou, kde si můžeš uvařit z vlastních zásob, což ti pomůže udržet rozpočet na uzdě. Na mnoha farmách si také můžeš dokoupit snídani, večeři nebo si nechat připravit obědový balíček na cestu. Plynové kartuše a základní outdoorové vybavení seženeš v Oslu nebo ve sportovních prodejnách ve větších městech jako Hamar, Lillehammer nebo Oppdal.

Voda

Voda je v Norsku v podstatě všudypřítomná a většina tekoucích zdrojů v horách je pitná. Přesto doporučujeme filtr na vodu. Trasa vede přes pastviny s ovcemi a dobytkem, dávej si proto pozor na kontaminaci vody. Vzhledem k tomu, že trasa velmi často prochází skrz civilizaci, můžeš vodu doplňovat ve městech a vesnicích. Neboj se zaklepat u místních, rádi ti vodu poskytnou. Malý tip – po cestě potkáš velké množství kostelů se hřbitovy, kde taky teče pitná voda.

Nebezpečí a náročnost

Počasí

Ideální doba pro přechod Gudbrandsdalsleden je od poloviny června do začátku září. Dříve tě v pohoří Dovrefjell pravděpodobně zastaví hluboká pole tajícího sněhu a neprůchodné podmáčené úseky. Po polovině září už zase většina poutnických ubytoven zavírá a dny se rapidně zkracují. V nížinách plných lesů a polí bývá počasí velmi příjemné, podobné českému létu, s teplotami mezi 15–25 °C.

Změna nastává, jakmile vystoupáš nad hranici lesa v pohoří Dovrefjell. Tady tě i v červenci může překvapit ostrý nárazový vítr, hustá mlha nebo prudký déšť, který srazí teplotu k 5 °C. Sněhové přeháňky nejsou v nejvyšších polohách výjimkou ani uprostřed léta. Jestli někde platí otřepané moudro, že „neexistuje špatné počasí, jen špatné oblečení“, je to právě v Norsku. Na trase počítej s tím, že pravděpodobně zmokneš – důležité je mít věci v batohu v suchu a mít vrstvu, která neprofoukne.

Specifikem jsou bílé noci. V červnu a červenci slunce zapadá jen na pár hodin a prakticky se nestmívá. Čelovku tady pravděpodobně nevyužiješ, ale pokud máš lehčí spaní, doporučujeme přibalit škrabošku na oči.

Terén

Cesta svatého Olafa je technicky nenáročný trek, jehož hlavní výzvou není náročnost terénu, ale celková délka a s ní přicházející únava. Trasa začíná v Oslu a v první polovině vede převážně lesními cestami, šotolinou a občasnými asfaltovými úseky mezi farmami v údolí. Změna přichází v pohoří Dovrefjell, kde se stezka mění v typicky horskou pěšinu s kameny a sutí, ale i zde zůstává bezpečně průchodná bez nutnosti zdolávat exponovaná místa, řetězy nebo žebříky.

Specifikem norského terénu je všudypřítomné vlhko a rašeliniště, přes která sice často vedou dřevěné lávky, ale po deštích se připrav na blátivé úseky a podmáčené louky. Ačkoliv se nepohybuješ v extrémních nadmořských výškách, celkové převýšení okolo 12 000 metrů znamená táhlá stoupání a prudké sestupy, které prověří především tvoje kolena a kotníky. Většinu času putuješ divočinou nebo kulturní krajinou po dobře značených pěšinách, kde největší překážkou bývají kluzké kořeny a mokré kameny.

Zranění a zdravotní problémy

Nejčastějším problémem jsou puchýře a otlaky. Protože je Norsko velmi vlhké, kůže na nohou v mokrých botách rychleji měkne a je náchylnější k poškození. Základem je proto prevence – mazání nohou vazelínou, častá výměna ponožek za suché a okamžité řešení sebemenšího pálení. Kvůli celkovému převýšení 12 000 metrů dostávají zabrat především kolena a šlachy (zejména achilovky). Nepodceňuj proto význam trekových hůlek, které výrazně uleví kloubům při prudkých sestupech, a v případě bolesti neváhej zařadit odpočinkový den. Po pití vody z blízkosti pastvin s dobytkem by tě mohly postihnout zažívací problémy.

V lékárničce by ti nemělo chybět dostatečné množství náplastí na puchýře, dezinfekce, léky na bolest a hořčík proti křečím. V případě vážných problémů je norské zdravotnictví na špičkové úrovni a v nouzi můžeš volat linku 113.

Tip: Stáhni si aplikaci Hjelp 113, která záchranářům rovnou odešle tvoji polohu.

Zvířata

Největším lákadlem pohoří Dovrefjell jsou divocí pižmoni. Vypadají sice jako huňaté balvany, ale umí být velmi rychlí a útoční, proto si od nich udržuj bezpečný odstup. V lesnatých úsecích můžeš narazit na losa, nebo na stáda sobů, zatímco celou cestu tě budou doprovázet volně se pasoucí ovce a krávy. Šelmy jsou v Norsku extrémně plaché, takže šance, že zahlédneš medvěda nebo vlka, je téměř nulová. Pokud uslyšíš zvuk, který zní, jako by ho vydávalo něco mezi psem a kachnou, pravděpodobně půjde o lišku.

V nižších polohách (zejména v lesích mezi Oslem a Lillehammerem) se vyskytují klíšťata, takže je dobré se pravidelně prohlížet. Specifikem Norska je pak kousavý hmyz – kromě komárů tě mohou potrápit malé mušky, na které fungují především místní silné repelenty. Není od věci si přibalit i moskytiéru na hlavu.

Rostliny

Norská vegetace se výrazně mění s nadmořskou výškou, od hustých březových a borovicových lesů v údolích až po nehostinnou, ale krásnou tundru v pohoří Dovrefjell plnou mechů a lišejníků. Největším lákadlem pro poutníky jsou v létě koberce borůvek, brusinek a především vzácných morušek, které rostou v rašeliništích a jsou díky své barvě i ceně právem považovány za „zlato severu“. Při troše štěstí můžeš na horských planinách narazit i na odolnou arktickou květenu, která svou barevností ostře kontrastuje s jinak šedivým kamenitým terénem.

Nebezpečně jedovaté či agresivně dráždivé rostliny se na trase nevyskytují v míře, která by představovala pro turisty zásadní riziko. Platí spíš zdravý selský rozum – nejez neznámé bobule ani houby a na pastvinách respektuj oplocení a mladé porosty. Vegetaci nejlépe ochráníš tak, že zůstaneš na stezce a nebudeš vytvářet nové zkratky.

Alternativy

Při plánování Gudbrandsdalsleden je nejdůležitějším rozhodnutím volba mezi východní a západní cestou kolem jezera Mjøsa. Obě varianty začínají v Oslu a znovu se spojují v Lillehammeru, ale každá má jiný charakter:

• Západní cesta (Vesterleden): Vede přes historické Hadeland a kolem „Sesterských kostelů“ v Granavollen. Je o něco kopcovitější, nabízí krásné výhledy na jezero a prochází hlubšími lesy i otevřenou kulturní krajinou s mnoha historickými památkami.
• Východní cesta (Østerleden): Je o něco delší a vede přes Eidsvoll (místo sepsání norské ústavy) směrem k Hamaru, kde najdeš ikonické ruiny katedrály. Tato trasa je obecně rovinatější a prochází úrodnou zemědělskou krajinou.

Kromě těchto hlavních větví existuje i cyklistická varianta, která kopíruje pěší trasu, ale v náročných horských úsecích (jako je Dovrefjell) využívá zpevněné cesty a staré královské silnice namísto úzkých pěšin. Pokud si chceš cestu zpestřit, můžeš mezi Hamarem a Lillehammerem využít i historický kolesový parník Skibladner, což je mezi poutníky uznávaná a stylová alternativa, jak si na chvíli odpočinout od šlapání.

Ačkoliv je Gudbrandsdalsleden tou nejslavnější a nejfrekventovanější trasou, síť poutních cest svatého Olafa je mnohem košatější. Všechny cesty (je jich celkem devět) se sbíhají v jediném bodě – u katedrály Nidaros v Trondheimu. Pokud tě láká něco trochu jiného, tady jsou ty nejzajímavější alternativy:

• St. Olavsleden (Švédská cesta): Tato trasa začíná ve švédském Selångeru na břehu Botnického zálivu a protíná Skandinávii od východu na západ. Je to druhá nejoblíbenější cesta (cca 580 km), která nabízí skvělou infrastrukturu a nádherné přechody hor na švédsko-norských hranicích.
• Østerdalsleden: Pokud hledáš skutečnou samotu a divočinu, tohle je cesta pro tebe. Začíná v Reně, měří cca 375 km a vede hlubokými lesy a neosídlenou krajinou. Je považována za nejnáročnější, protože má nejméně ubytoven a obchodů, takže stan a velké zásoby jídla jsou nutností.
• Valldalsleden: Krátká, ale intenzivní trasa (cca 150 km), která začíná u fjordů ve Valldalu. Je to cesta pro ty, kteří chtějí zažít dramatické norské scenérie, strmé výstupy a hluboká údolí na relativně krátkém úseku.
• Borgleden a Tunsbergleden: Tyto trasy vedou z jihu (od švédských hranic nebo z Larviku) a končí v Oslu, kde se napojují na hlavní Gudbrandsdalsleden. Jsou ideální, pokud si chceš putování prodloužit o cestu podél pobřeží a přes historické vikingské oblasti.

Praktické rady a tipy na závěr

Poutnický pas a certifikát (Olavsbrev): Do poutnického pasu můžeš cestou sbírat razítka v kostelech, ubytovnách či na farmách, a navíc ti často otevře dveře k levnějšímu ubytování určenému výhradně poutníkům. Pořídit si ho můžeš už v Oslu v poutnickém centru nebo objednat předem online. Pokud v cíli v Trondheimu předložíš pas potvrzující, že jsi ušel/ušla alespoň posledních 100 km (na kole je to 200 km), získáš v poutnickém centru oficiální certifikát o absolvování cesty, tzv. Olavsbrev.

Rozpočet: Norsko patří k nejdražším evropským zemím, denní náklady se však můžou zásadně lišit podle toho, kde se rozhodneš spát a jíst. Nejvíce ušetříš díky legálnímu kempování nadivoko a vlastnímu vaření buď na vařiči nebo v ubytovnách. Naopak největší zátěží pro rozpočet bývá alkohol, stravování v restauracích a nákupy na poslední chvíli na čerpacích stanicích.

Placení: Přestože v norských městech se platí téměř výhradně kartou, na poutní cestě narazíš na specifika v podobě menších farem nebo samoobslužných ubytoven, které terminál zkrátka nemají. Místní zde využívají aplikaci Vipps, kterou si ale jako cizinec bez norského bankovního účtu nenainstaluješ, takže pro tyto případy rozhodně doporučujeme mít u sebe hotovost v norských korunách (NOK).

Mobilní signál a data: Pokrytí mobilním signálem je v Norsku překvapivě dobré i v odlehlých horách, přesto se v hlubokých údolích nebo v pohoří Dovrefjell připrav na občasná hluchá místa. Dobrou zprávou je, že Norsko patří do Evropského hospodářského prostoru (EHP), takže zde platí evropský roaming, takže data i minuty využíváš za stejných podmínek jako v Česku. I přes skvělou síť si ale pro jistotu stáhni offline mapy (např. Mapy.com).

Jazyk: Úředním jazykem je samozřejmě norština, nicméně Norové mají jednu z nejlepších úrovní angličtiny na světě a mluví jí v podstatě každý od dětí po babičky na farmách. Pár základních norských slovíček jako Hei (Ahoj) nebo Takk (Děkuji) ti ale vždycky otevře dveře i srdce místních o kousek víc.

Dobíjení elektroniky: Většina ubytoven má standardní evropské zásuvky, ale pro dny v divočině nebo spaní ve stanu se určitě hodí výkonná powerbanka. Skvělým útočištěm pro dobití baterek i mobilu jsou norské veřejné knihovny, které najdeš v každém větším městečku.

Skupiny na FB: Na Facebooku najdeš skvělou skupinu Pilegrimsleden – Hiking along Gudbrandsdalsleden, ve které se aktivně zapojují i regionální poutnická centra. Díky tomu zde najdeš aktuální informace o stavu stezek, počasí nebo ubytování. Skupina funguje samozřejmě také jako prostor pro sdílení s ostatními poutníky, neboj se proto položit jakoukoli otázku.