Chození po horách, trampování a čundráctví má u nás v Česku dlouholetou tradici a v poslední době opět nabírá na síle. Ať už za to můžou restrikce pohybu v době covidové pandemie nebo vzrůstající popularita dálkového trailu Stezka Českem kopírující hranice naší republiky, stále více a více lidí vyráží hledat klid do naší krásné české přírody. A my se jim nedivíme!
S rostoucím počtem lidí ale rostou i nároky na to, abychom se k přírodě chovali co nejlépe, aby po nás zůstala stále stejně krásná i pro budoucí generace. O tom, jak se správně v přírodě chovat, jsme již psali v článku “Zmizet beze stop: leave no trace”. Tentokrát se podíváme na to, jak omezuje z důvodu ochrany přírody náš pobyt v přírodě česká legislativa – tedy kde se smíme volně pohybovat, jestli vůbec můžeme venku přespávat, kde můžeme rozdělávat oheň a opékat špekáčky, jak se máme chovat, abychom nedostali pokutu, nebo jaká bezpečnostní opatření bychom měli dodržovat, aby nás nesestřelil myslivec z posedu.
Když jde o přespávání v přírodě, zákon o ochraně přírody a krajiny pracuje se dvěma termíny, které v něm však nejsou zcela jasně a jednoznačně definovány. Těmito termíny jsou “táboření” a “nocování”. Za léta praxe se však jejich definice ustálila na následující specifikaci:
Za táboření se považuje soubor činností spojených s pobytem (jednotlivce nebo skupiny osob) na jednom místě v přírodě spojený s možností přenocování. Jde zejména o přespávání v přírodě v nějakém přístřešku – především stanu ⛺️. Existence přístřešku avšak není zásadní podmínkou pro naplnění definice táboření. Táboření zahrnuje další doprovodné činnosti, jako příprava místa pro přespání, příprava jídla, umývání nádobí, tvorba lidského a jiného odpadu atd. V některých případech lze za táboření považovat i setrvání osob na jednom místě během dne, pokud tyto osoby vykonávají činnosti, které v souhrnu naplňují definici táboření (např. stavba přístřešku, příprava stravy, znečišťování okolí), byť na místě nenocují. (zdroj: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR)
„Za táboření se považuje přenocování s použitím přístřešku (především stanu) a další doprovodné aktivity, jako je např. vykonávání potřeb, příprava jídla atd.“
Nocováním se myslí jednorázové přespání bez znaků dlouhodobějšího pobytu. V praxi to znamená, že si večer po setmění rozložíš na zem karimatku, nepostavíš si nad sebou žádný stan, tarp nebo jiný přístřešek, nepověsíš hamaku, nebudeš rozdělávat oheň a nezůstanou po tobě žádné odpadky. Lidově to taky často nazýváme jako spaní pod širákem, bivakování nebo po vzoru amerických dálkových trailů – cowboy camping.
Nocování znamená přenocování pod širým nebem bez použití přístřešku, bez rozdělání ohně a bez zanechání jakýchkoliv známek pobytu.”
Ať už si někde stavíš stan, tarp nebo bivakuješ pod širákem, vždy bys měl myslet na pár zásadních pravidel:
Zákon definuje dva typy chráněných území: velkoplošně zvláště chráněná území a maloplošně zvláště chráněná území.
Velkoplošně zvláště chráněná území:
Maloplošně zvláště chráněná území:
Na jakém území se právě nacházíš, zjistíš nejjednodušeji na mapy.cz, ve kterých jsou zvláště chráněná území vyznačena. Nejaktuálnější informace včetně podrobných mapových podkladů i právních dokumentů najdeš v této aplikaci, kterou spravuje Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (www.nature.cz).
Geografické vymezení jednotlivých oblastí definují tzv. zřizovací předpisy. Ty přesně určují, co se na konkrétním místě chrání, a mohou zakazovat další činnosti na daném území (např. chůzi mimo zpevněné cesty kvůli ochraně stanovišť vzácných rostlin, hnízdících ptáků nebo výskytu velkých šelem). Takových míst, ve kterých by platily další dodatečné zákazy a omezení, však není mnoho a běžné turisty většinou nijak neomezují. Problém může nastat při organizování větších akcí a závodů, které by organizátoři chtěli přes tato území vést. V takovém případě je potřeba zažádat o výjimku na správě patřičné chráněné oblasti.
Národní parky a některé národní přírodní rezervace nebo památky mohou mít také svůj návštěvní řád, který jasně definuje práva a povinnosti návštěvníka daného území. Pokud se do těchto oblastí vydáváš a plánuješ v nich přespávat nebo blíže prozkoumávat krajinu, vyplatí se tento dokument pročíst a řídit se jím, pokud se nechceš dostat do konfliktu s místními strážci.
Pojďme se teď společně podívat na jednotlivé kategorie chráněných území a omezení pohybu a přespávání v nich.
A jak je to s ostatními oblastmi v Česku, které dle zákona nespadají mezi zvláště chráněná území? Na mysli máme především lesy, pole, louky, pastviny… Omezení pohybu se vztahuje jen na soukromé oplocené pozemky (domy se zahradami, pastviny apod.) a území, na kterém se něco právě pěstuje a pohybem po nich bychom mohli poškodit úrodu (vinice, sady, pole, louky apod.).
V lese mimo chráněná území se tedy můžeš pohybovat bez omezení. Oheň v nich ale rozdělávat nemůžeš, na to se musíš vzdálit nejméně 50 metrů od hranice lesa. Při rozdělávání ohně si dej ale vždy pozor, zvlášť za sucha. Z přilehlého lesa si pak můžeš na oheň odnášet jen na zem spadlé suché klestí do 7 cm v průměru. Používání lihového vařiče nebo dřívkáče je rovněž považováno za rozdělávání ohně, jelikož nemají regulovatelný plamen. Co se týče přespávání, tak je teoreticky povoleno. Nicméně některé pozemky mohou být soukromé a vždy by bylo lepší předem kontaktovat majitele a zeptat se. Vyhneš se tak nepříjemnému probuzení uprostřed noci, když si tě přijde majitel i se svým rozzuřeným rotvajlerem zkontrolovat a požádat o opuštění jeho pozemku. Majitele zjistíš buď od místních obyvatel nebo se můžeš podívat do katastru nemovitostí.
Ve skutečnosti ale mohou existovat i další obecně závazné vyhlášky se zákazem táboření nebo rozdělávání ohně na území některých obcí a měst. Další omezení se mohou dle zákona o lesích vztahovat na aktuální situace způsobené živelními pohromami, kde například hrozí pád stromů nebo zvýšené riziko požárů. Zjistit tyto informace dopředu při plánování výletu je ale mnohdy zdlouhavá až detektivní práce, mohou být totiž vyvěšeny například jen na úředních deskách obce.
Pokud chceš mít jistotu, že neporušuješ žádné zákony, vyhlášky nebo nařízení, nejjednodušší je přespávat na oficiálních místech k tomu určených. Buď můžeš spát pod střechou v penzionech, horských chatách a útulnách nebo ve stanu v oficiálních kempech. V létě se můžeš přecpaným a hlučným kempům vyhnout, když zůstaneš na některém místě bezKempu. Na Šumavě pak existují oficiální nouzová nocoviště, díky kterým si můžeš udělat několikadenní trek přes celý národní park. Tato nocoviště ale mají omezenou kapacitu a slouží na principu “kdo dřív přijde”.
Na řadě míst jsou vybudovány také nouzové útulny, které slouží na přečkání noci nebo chvilkového nepříznivého počasí. Několik jich je například i v NP Krkonoše. Lesy ČR nově staví síť nouzových útulen na místech, kudy prochází Stezka Českem. V roce 2024 mají za cíl postavit hned 20 útulen a první z nich už jsou na světě (více informací můžeš najít průběžně v tiskových zprávách Lesů ČR).
Pokud se vydáš na víkendový trek s plánem nocování pod širákem, ale překvapí tě náhlé zhoršení počasí, můžeš přespat v turistickém přístřešku, kterých je po Česku opravdu hodně. Takové přespání si můžeš i dopředu naplánovat, protože většina přístřešků je vyznačena na mapy.cz a u spousty z nich najdeš i fotky, takže se předem můžeš podívat, jestli mají stříšku, jak jsou velké apod.
Za pořádek v naší přírodě zodpovídáme především my sami. Ať už se vydáváme na Stezku Českem, víkendový trek, nebo třeba jen na jednodenní výlet do přírody, vždy bychom se měli řídit selským rozumem a pravidly Leave No Trace. Velmi zjednodušeně to znamená nezanechávat za sebou žádné odpadky, chodit především po již existujících stezkách a minimalizovat pohyb mimo ně, netrhat a neničit žádné rostliny, nerušit zvířata atd.
Oficiálně ale za dodržování pořádku zodpovídají strážci přírody (CHKO, NP), policie, lesní stráž, myslivecká stráž, rybářská stráž, odbor životního prostředí, česká inspekce životního prostředí a další. Konkrétních správních a kontrolních orgánů je více, vždy záleží na daném území a kdo má na něm pravomoc jako úřední osoba.
Ať už jsi zákon porušil nebo ne, pokud tě strážci přírody nebo jiná úřední osoba či majitel pozemku načapá někde přespávat, základním pravidlem je se vždy chovat slušně. Při nevhodném chování máš pokutu téměř jistou. Přestupkový zákon totiž přihlíží i k chování dotyčného a jakým způsobem byl přestupek spáchán. Velmi často vše ale skončí domluvou – komunikace je prostě základ. Strážce přírody si s tebou ještě rád popovídá o tom, proč je dané území chráněné, co na něm roste a jaká zvířata se na něm pohybují, a ty se dozvíš spoustu zajímavých informací.
Asi tě teď napadá, že při přespávání nadivoko v přírodě je nejlepší se schovat někam hluboko do lesa a nebýt vůbec spatřen. Tak se asi nejjednodušeji vyhneš lesním strážcům, ale i případným čumilům, místním obyvatelům nebo ostatním turistům. V naší krajině ale hojně probíhá hospodářská činnost, ať už se jedná o lesní práce, myslivecké honitby nebo sklizně. Pro vlastní bezpečnost je tedy lepší být viděn, což znamená mít například reflexní prvky a chodit po setmění s čelovkou. Když si tě nad ránem myslivec splete s divočákem nebo když tě spícího na louce přejede kombajn, bude už pozdě.
O legálním a bezpečném přespávání v přírodě jsme si povídali i s terénním pracovníkem Hnutí Duha Šelmy Jirkou Labudou v 18. dílu podcastu Život na treku. V druhé půlce podcastu se také dozvíš spoustu informací a zajímavostí o velkých šelmách, které žijí na našem území. Proč jsou medvědi, rysi a vlci chráněni? A co dělat, když je potkáš? Poslechni si podcast a vše se dozvíš! 😉
West Highland Way ve skotské vysočině je jeden z nejoblíbenějších vícedenních treků v Evropě. Jak…
Číst víceTipy a doporučení na vánoční dárky ve všech cenových hladinách, kterými potěšíš všechny cestovatele, hikery,…
Číst víceVánoce se blíží a s nimi přichází i tradiční otázka, čím tento rok obdarovat své…
Číst více
Vynikající článek i podcast. Díky za Vaši práci. Michal