Zmizet beze stop: leave no trace

Představ si, že ležíš na tom nejodlehlejším vrcholku hory, pofukuje jemný jarní vánek, a právě se chystáš pustit do večeře, na kterou ses celý den na treku těšil. Opřeš se zády o batoh, sundáš ešus z hořáku… a v tu chvíli tvým směrem vítr zavane podezřelého pouštního běžce, ze kterého se po bližším prozkoumání v tom lepším případě vyloupne jen kapesník… Odpad a další nesmazatelné lidské stopy všeho druhu v lesích a horách nepříjemně zaskočily snad už každého z nás – jak se v přírodě chovat tak, aby si ji mohl užít každý další dobrodruh stejnou měrou?

Stačí se držet několika jednoduchých zásad v duchu filozofie Leave no Trace, díky kterým v přírodě zmizíš opravdu beze stop. Mnohé z nich jistě dodržuješ odjakživa, opakování je ale matkou moudrosti a s přibývajícím počtem příznivců hor si neuškodí základy etiky pohybu v přírodě připomenout.

Hory horám

Snad všichni od vyznavačů trekování na lehko, přes bikepackery, až po trampy s naloženými krosnami do přírody vyráží především proto, aby si vyčistili hlavu. Lesy a hory jsou jedním z našich posledních útočišť před shonem a špínou měst. Jak si ale má člověk čistit hlavu, když už i dříve nedotčená místa začíná pomalu ale jistě zanášet civilizační odpad? Možná si teď myslíš, že po horách chodí především ti rozumnější zástupci rodu Homo sapiens – jak si pak ale vysvětlit ty kupy odpadků v útulnách a podél cest, toaletní papír za každým smrčkem a bezohledně zválené horské louky?

Právě touto otázkou se zabývá mezinárodní organizace Leave No Trace, která prvotně vznikla v reakci na vzrůstající popularitu dálkových treků v USA, se kterou začaly na každém rozcestí růst i kupy odpadu. Pro příznivce outdooru sestavili 7 doporučení, nebo chcete-li zásad, které by si měl vštípit každý, komu alespoň trochu na nedotčené přírodě záleží. Tyto zásady se sice původně vztahují především na pobyt v odlehlé divočině, ale využít je můžeš kdekoliv, kam příroda zasahuje – od národních parků, přes nedaleký les, až po městský park a tvou vlastní zahradu.

Každé správné dobrodružství vyžaduje určitou porci neznáma – všichni ví, že ty nejlepší zážitky na tebe vždy čekají jen za hranicí mapy a zóny komfortu. To ale ještě neznamená, že bys o oblasti, kam se právě chystáš, neměl dopředu nic znát. Čím více tohoto víš o specifikách místního ekosystému, tím méně přírodě ublížíš, a tím více si výpravu užiješ. Při plánování vícedenních treků bys neměl podcenit především informace o místních regulacích týkajících se bivakování či kempování a pohybu mimo značené cesty. Zásadní jsou ale i informace o dostupných zdrojích pitné vody – pokud víš, že tekutiny budeš muset doplňovat i z otevřených vodních zdrojů, jako jsou řeky či jezera, tak přijde vhod vodní filtr. Veškeré zásadní body v okolí si pak zakresli do papírové mapy a ulož i do své navigace – při nečekaných změnách plánu tak vždy budeš mít dostatek možností.

Pokud se na hřebeny hor vydáš na kole, zkontroluj si, zda některé části tvé plánované trasy nejsou cyklistům zapovězené. V České republice a na Slovensku za tímto účelem skvěle poslouží například online cykloatlas, ve kterém mimo vyznačených zákazů najdeš i vynikající klasifikaci povrchů, díky které můžeš tušit, jestli tě čeká čerstvý asfalt nebo poctivý makadam či dokonce přírodní trail. Pokud se chystáš navštívit vyhlášené národní parky, tak není k zahození zjistit, kdy v nich bývá nejvíce návštěvníků. V hlavní sezóně, kdy cesty a nocoviště praskají ve švech, si hor tolik neužiješ a navíc zbytečně přispěješ k přetížení místního ekosystému.

V neposlední řadě se zamysli i nad tím, jak budeš nakládat se svými zásobami jídla a odpadem. Nachystej si několik pevných plastových tašek či znovu uzavíratelných sáčků, ve kterých si z přírody odneseš vše, co jsi do ní přinesl.

Chůze po podmáčených horských stezkách není zrovna nejpříjemnější, ale především cesty ničí. Zejména v měkkém horském terénu nenávratně rozryje a podpoří jejich erozi a sesuv. Všude, kde je to možné, se drž již vyšlapané cesty – zejména na ostrých hřebenech mají lidé tendence vyšlapávat nové stezky, které se pak v období deště plní vodou a sesouvají. Informuj se dopředu i o sezónních pravidlech a zákazech a vždy se řiď zdravým rozumem. Tato doporučení platí pro cyklisty dvakrát – zamysli se nad předpovědí počasí, a pokud poslední týden pršelo, tak protentokrát svůj oblíbený trail na hřebeni vynechej. V opačném případě se i z pevného podkladu po nějaké době stane nesjízdný podmáčený tankodrom. Eroze je nenávratná.

Co se týká bivakování a kempování, tak má většina národních parků a rezervací přísná pravidla. Seznam se s nimi a dodržuj je – jen tak do nich umožníš přístup i dalším generacím. Nad vhodným místem ke spaní ale přemýšlej i v zemích, kde je povolené volné táboření – i ve vlastním zájmu se vyhni měkkým, podmáčeným terénům a otevřeným svahům horských hřebenů, kde hrozí eroze. Zamysli se nad počtem členů tvé výpravy – zejména v horských bivacích a na nocovištích s omezenou kapacitou mohou větší skupiny představovat zásadní problém.

Nic nedokáže náladu na treku zkazit tak jako obaly poházené po lese a v přístřešcích. Pytel na odpadky měj proto vždy po ruce a veškeré obaly do něj okamžitě vyhazuj. Když pak dorazíš do cíle, tak se zkus zamyslet nad tříděním a svou „popelnici“ necpi do prvního koše, který uvidíš.

Jedním ze zásadních problémů delšího pobytu a spaní v přírodě není jen plastový odpad, ale i ten lidský. Mnozí, kteří by obaly od jídla nikdy jen tak do lesa nevyhodili, se po sobě ale hned za prvním stromem nestydí nechat „stopu“, která rozhodně další návštěvníky také nepotěší. Obzvlášť v poslední době, kdy se do lesů a hor vydává čím dál více lidí, bohužel cesty začínají lemovat nevábné cáry toaletního papíru a kapesníků, které na zážitku z čisté přírody moc nepřidají – při nočním hledání místa ke spaní či brouzdání ranní rosou ti pak setkání s takovou „minou“ může zkazit celý den.

Na otázku „kam a jak si teda odskočit, když v okolí žádná civilizace s vymoženostmi typu splachovacího záchodu není,“ naštěstí existuje snadná odpověď v podobě toaletní lopatky. Tento jednoduchý a přitom geniální vynález si do našich luhů a hájů sice hledá cestu jen pozvolna, ale se vzrůstající oblíbeností našich treků se bez něj v budoucnu neobejdeme. Není to žádná věda. Stačí si najít klidné místo v dostatečné vzdálenosti od stezky a vodních zdrojů a na bobek si vykopat jamku hlubokou alespoň 15–20 cm. Jakmile je dílo vykonáno, tak stačí jamku znovu pečlivě zahrabat a žádná „stopa“ po tobě opravdu nezůstane. Používej vždy jen čistý toaletní papír bez chemických přísad a zásadně se vyhýbej vlhčeným kapesníčkům, které se v přírodě rozkládají celou věčnost. Pro přírodu je ještě lepší, když si použitý toaletní papír se sebou odneseš v uzavíratelném sáčku (zip-locku) a vyhodíš do odpadu. Staň se součástí revoluce a do lesů choď vždy s lopatkou!

Další vychytávka, se kterou to můžeš posunout ještě o úroveň dále a papírové kapesníčky přestat používat úplně, je cestovní bidet Culo Clean. Jde o ultralehký nástavec, který nasadíš na jakoukoliv PET láhev a vytvoříš si tak malou kapesní sprchu!

Ženy také jistě ocení osobní hygienickou antibakteriální utěrku Kula Cloth, kterou se jednoduše utřeš po močení místo papírového kapesníčku. Kula Cloth je opakovaně použitelná, a kdykoliv ji můžeš jednoduše vyprat doma i v přírodě.

Važ si čisté vody – bez ní bychom se nejen na horách neobešli – pokud si potřebuješ přeprat oblečení, nebo se umýt mýdlem, tak vždy používej snadno odbouratelné přípravky, které přírodě neškodí, jako je například mycí a prací prostředek Wilderness Wash od Sea To Summit.

Hory patří horám, příroda přírodě, a tak by to i mělo zůstat. Nepodepisuj si proto kameny, skály a stromy podél cest svými iniciály, ani z nich nestavěj všemožné skulptury. Příroda si pořádek umí udělat sama – nechej vše tam, kde jsi to našel. Pokud chceš, aby o tvých výpravách věděli ostatní, tak svá dobrodružství sdílej s kamarády u piva, nebo na sociálních sítích. Snaž se, aby po tvé výpravě zbyla jen vzpomínka na čistou přírodu.

Rozdělávání ohně ve volné přírodě se ve většině zemí a především v národních parcích a rezervacích řídí přísnými pravidly. V českých luzích a hájích najdeš řadu veřejných ohnišť, kde si oheň můžeš v klidu rozdělat – nejprve se ale ujisti, že je v okolí dostatek suchého dřeva, a že máš k dispozici i vodu na hašení. Než půjdeš spát, tak oheň nechej vyhořet a důkladně uhas dostatkem vody. Společně s rostoucím suchem přibývají i lesní požáry, které během několika málo chvil dokážou zdevastovat obrovskou plochu lesa – sleduj předpověď počasí a v období sucha buď s otevřeným ohněm nanejvýš opatrný.

Člověk je v přírodě v první řadě návštěvníkem. Při výpravách do lesů a kopců neustále procházíme domovy mnohých obyvatel. Chovej se k nim s úctou – pro rovnováhu ekosystémů, které nás fascinují, je důležitý každý organismus, který se na nich podílí. Zvířata zbytečně neplaš, a když jim staneš tváří v tvář, tak je s nejvyšší obezřetností obejdi. Buď opatrný zejména v období říje a dbej aktuálních vyhlášek a upozornění, které snadno najdeš na stránkách jednotlivých oblastí a v ČR i v turistických mapách od serveru mapy.cz.

Zcela samostatnou kapitolou jsou pak zvířata, kterým by ses měl vyhýbat v zájmu vlastního přežití. V zahraničních horách můžeš narazit na medvědy, losy, ale i pižmoně, pumy a další potenciálně nebezpečné tvory. Považuj je za pány hor – před vstupem do jejich domoviny si vždy zjisti, jak se k nim chovat, a místní doporučení rozhodně neber na lehkou váhu. Většina z nich se k tobě bude chovat přesně tak, jak se ty budeš chovat k nim.

Ač bychom si to někdy přáli, tak v přírodě téměř nikdy nejsme sami. Umožni ostatním, aby si hory a lesy užili v klidu. Neruš je hudbou a respektuj jejich osobní prostor, ať už je zrovna den nebo noc. Respektuj, že bivaky slouží především k přespání v nevlídných podmínkách hor. Nad půllitrem můžeš do rána tlachat v údolí v hospodě. Pokud chodíš ve větší či dokonce organizované skupině, tak se bivakům s menší kapacitou vyhni – v okolních zemích, kde se z nich staly oblíbené cíle (pseudo) cestovních kanceláří, je už správci národních parků začali pro veřejnost zavírat. Na exponovaných hřebenech hor buď k ostatním vždy ohleduplný – nikdy nevíš, kdy se ti bude hodit jejich pomoc. Obzvlášť obezřetný buď při pohybu na turistických stezkách na kole – chodec má vždy přednost!

Čím lépe se k sobě budeme chovat, tím lepší zážitek si z přírody odneseme. Hory sbližují – na jejich hřebenech jsme si všichni rovni.

Zmizet beze stop

Výše zmíněná doporučení jistě pro tebe nejsou žádnou novinkou – patří k naprostým základům etiky pohybu ve volné přírodě. Když je budeme dodržovat, tak nám zůstanou cesty do všech těch křehkých ekosystémů, které nás tak fascinují a dobíjí, otevřené. Ať už míříme jakkoliv a kamkoliv, tak bychom si měli vždy uvědomovat, že cesta do přírody je především cestou do našeho vlastního nitra. Chovej se k ní s úctou a ona ti ukáže nevídané. Zmiz v horách beze stop.