Jak začít s bikepackingem – pár rad od cesty

Bikepacking je relativně nedávný přírůstek do slovníku všech dobrodruhů, kteří holdují cyklistice, minimalismu a horám. Tento revoluční způsob cestování na kole se zrodil společně s vynálezem beznosičových brašen, které na kolo není nutné složitě montovat a které se drží co nejblíže jeho těžišti tak, aby neovlivňovaly ovladatelnost.

Bikepackeři většinou vyhledávají co nejskladnější a nejlehčí vybavení – lehké kolo je totiž tak trochu jako lehký batoh – pustí vás dál a výš a umožní vám užívat si i těžšího horského terénu, o kterém si cyklisté s trekovými koly obtěžkanými sadou brašen mohou nechat jen zdát. Pokud vás baví cyklistika, noci pod hvězdami a rádi byste se dozvěděli, jak se připravit na vaše první bikepackingové dobrodružství, tak jste na správném místě.

Na následujících řádcích najdete několik rad do začátku a praktických zkušeností z cest, které vám vaše první toulání na kole jistě ulehčí. Nezáleží přitom, jestli se chystáte na rychlý výpad na jednu noc, nebo cestu kolem světa – lehkost, s jakou díky bikepackingu můžete za pár chvil prolétnou pořádným kusem krajiny, a místa, na která vás soběstačné kolo zavede, si zamiluje každý.

S lehkostí a úsměvem

Odjakživa mě bavilo chození po horách – koho by taky nelákalo poznávat všechny ty neznámé horizonty, výhledy a večery někde v tichu u ohně. Po začátcích s nesmyslně těžkou krosnou, ve které jsem bych schopen do hor tahat kompletní nákup zeleniny na bramboračku, jsem naštěstí zjistil, že čím lehčí mám batoh, tím jsem svobodnější. Díky lehkému vybavení se z prošlapaných turistických dálnic svižně dostanu až na hřebeny hor. Minimalismus mi ukázal, že i s batohem zabaleným na týden se po horách dá putovat s úsměvem.

Nejen chůzí je však člověk živ a právě kolo mě vždy bavilo kvůli jeho rychlosti a dynamice a hlavně dálce, přes kterou vás i horami s lehkostí dokáže přenést. Svět vícedenních dobrodružství v horách a svět cyklistiky pro mě však dlouho oddělovala představa neobratného kola naloženého kupou obřích brašen. Takové kolo je spíše než v lese doma na silnicích, kde si ale okolních hor kvůli neustálému boji se stále hustší dopravou člověk příliš neužije. Smířil jsem se s tím, že vícedenní štreky budu muset vždy jen chodit.

Jak mi svitlo

Můj moment bikepackingového osvícení přišel, když jsem ve vlaku narazil na cyklistu, který vypadal, že se právě vrátil z nejhlubších pekel. Poté, co si z tváře otřel hutnou vrstvu bahna, jsme se dali do řeči a já jsem se konečně dozvěděl, že to, co má pod sedlem ve skutečnosti není blatník obalený poctivou porcí jílu ale brašna, která v sobě skrývá vše, co potřebuje týdenní putování horami. Pak stačí přihodit už jen lehkou brašnu na řídítka a případně do rámu a z horského kola se najednou stane stroj, který vás donese, kamkoliv si troufnete – díky vybavení na bikepacking hravě zvládnete vše od dvoudenní vyjížďky až po několikaměsíční expedici.

V tu chvíli do sebe dva dosud znepřátelené světy zapadly. Pořídil jsem základní vybavení na bikepacking a rozhodl se ji hned naostro odzkoušet na týdenní cestě horami podél severní hranice ČR. Především jsem zjistil, že začít s bikepackingem není žádná věda. Nejdůležitější je udělat první krok – pak už v tom jedete!

Příprava na cestu a balení

S vidinou týdne na trailu jsem nemilosrdně osekal veškerý šatník i vybavení na údržbu kola tak, abych si užil i prudké výjezdy a sjezdy na přírodních trailech, o které na mé trase nebyla nouze. Výsledkem bylo něco kolem 5 kg vybavení a oblečení, které snadno pojmula podsedlová brašna (tzv. „seatpack“) a nepromokavý kompresní vak uchycený v postroji na řídítkách (tzv. „handlebar harness“). Postroj má přitom tu výhodu, že je stabilní a dle nároků konkrétního dobrodružství do něj můžete uchytit jakýkoliv vak, ale uveze i tarp, či třeba otep dříví na zátop. Osobně jsem pod sedlem vezl mimo jiné nafukovací karimatku a na řídítkách spacák společně s oblečením na večer.

Na delší expedice se hodí ještě velká rámová brašna na těžší výbavu a spousta dalších menších kapes a doplňků, díky kterým můžete mít vše vždy po ruce. Já jsem se ale na svou první cestu rozhodl vyrazit s opravdovým minimem. Na váš první bikepacking vám bohatě postačí brašna pod sedlo, na řídítka a lehký batoh, do kterého dáte pár drobností, které chcete mít vždy po ruce.

Právě batoh je mezi bikepackery častým předmětem sporu. Brašny se totiž na rámu vozí právě proto, aby záda mohla zůstat volná. Při dlouhé jízdě z batohu bolí za krkem a navíc se vám v něm neskutečně paří záda. Na druhou stranu se bez něj neobejdete na ostřejších horských trailech, kde musí být kolo co nejobratnější a kde by vám vybavení na rámu mohlo naopak překážet. Volil jsem proto zlatou střední cestu – vzal si minimalistický běžecký batoh a sbalil do něj jen to nejnutnější. Pár sladkostí na doplnění energie, bundu, čelovku a jednoduchou lékárnu.

Na ostro

Než vyjedete na svůj první bikepacking, tak nezapomeňte veškerou výbavu pořádně otestovat. Brašny je třeba důkladně napěchovat a dotáhnout k rámu – jen tak se při jízdě nebudou houpat a povolovat. Nejtěžší součásti vybavení kvůli těžišti balte vždy co nejblíže k rámu kola. Pokud se stejně jako já necháte snadno strhnout dobrodružstvím, tak vám doporučím vždy před ranním výjezdem zkontrolovat, jestli máte vše důkladně zavřené – třeba si pak jako já nebudete muset hrát na houbaře a po vydatném sjezdu hledat kusy svého drahocenného vybavení roztroušené po lese (ale o tom až příště).

Po dlouhém dni v sedle se potřebujete dobře vyspat – ideální poměr hmotnosti a pohodlí nabízí osvědčená kombinace lehkého péřového spacáku nebo quiltu a nafukovací karimatky, pod kterou se rozhodně hodí Tyvek. Zejména v českých horách najdete skoro na každém rohu nějaký přístřešek či útulnu, díky kterým ušetříte místo, hmotnost, ale i spoustu času, a navíc v nich často narazíte na stejně naladěné cestovatele. Na delších dobrodružstvích do odlehlých oblastí se ale neobejdete bez kvalitního tarpu nebo stanu.

Při dlouhé jízdě deštěm oceníte i takovou vychytávku, jako jsou nepromokavé ponožky. Díky nim vám nohy nebudou mrznout ani při nekonečných sjezdech ledovým deštěm. Pokud si chcete jízdu opravdu užít, tak by veškeré vaše oblečení i vybavení na bikepacking mělo být co nejlehčí a nejlépe sbalitelné. Zároveň by vás ale nemělo nechat v úzkých, ani když se někde na hřebeni nečekaně ochladí.

Pár praktických rad na konec a na začátek

Samotné cestě a zkušenostem z ní se budu věnovat až v dalším článku. Na závěr tohoto článku bych ale rád přihodil ještě pár rad, které jsem na svém prvním delším bikepackingu nasbíral a které vám mohou ušetřit spoustu zbytečných starostí.

Na rám kola, nebo třeba zapalovač si namotejte několik metrů univerzální lepící pásky. Funguje lépe než černá magie. Legendy praví, že s ní lze slepit i zlomené srdce, nebo alespoň rám kola. Páskou si nezapomeňte preventivně oblepit i všechny bovdeny na řídítkách a další komponenty a místa rámu, která s brašnami přijdou do kontaktu – předejte tak jejich zbytečnému prodření.

Ponořte se do tajů regionální gastronomie. I když jste příznivci lehké cestovatelské stravy, tak po 10 km stoupání budete myslet jen na guláš se šesti či borůvkové knedlíky. Jako vydatná a přitom lehká a skladná večeře mimo civilizaci pak spolehlivě poslouží například lyofilizované jídlo.

Nepodceňte plánování, ale rozhodně se nebraňte dobrodružství. Když vidíte odbočku na lákavý trail, tak se nechce svést a naplno si dobrodružství užijte – proto jste přece vyjeli. Cesta vás zavede vždy tam, kam má… někdy dojedete dál, někdy vás zastaví bouřka nebo hospoda. Hlavní ale je, že jedete!

Šlápněte do toho!

Bikepacking pro mě byla láska na první pohled a má první cesta ukázala, že snad i na celý život. A jak to vlastně s tou mojí cestou dopadlo? Pro začátek prozradím, že jsem zažil vše, co ke správnému bikepackingovému dobrodružství patří – ujížděl jsem před bouřkou, pojídal pečená kuřata, brodil řeku, potkal ty nejlepší pocestné, nechal se zaklet skauty, ztratil se a nakonec i dojel do cíle. O tom ale více až příště.

Vše, co potřebujete vědět, abyste vyrazili na svůj první bikepacking, už víte. Stačí se jen sbalit a šlápnout do pedálů. Cinkání náboje se nese nad opuštěným horským trailem – se západem slunce sjíždím dolů, abych zalehnul někde v závětří… už mě to volá zpátky do kopců. Tak vyrazte se mnou. Tohle je jen začátek!

Autor článku: Tomáš Roztočil