Vyrábíme naše první polárnické saně – pulky

Na začátku roku jsme si plácli s našimi ambasadory Dvanatahu a Pavlínou Adam, že pojedeme na sever Švédska otestovat naši ultralight výbavu (a hlavně sebe) do přísnějších mrazů. Měli jsme přibližně měsíc na to, abychom proměnili naše třísezónní gear listy v polárnické a hlavně připravili naše půlky, tedy pulky – polárnické (expediční) saně. Na mrazivých výpravách jde honění gramů stranou, mnohdy musíte táhnout 30 + kg nákladu, a to nosit v batohu opravdu nechcete. Mnohem příjemnější, snazší a efektivnější je táhnout náklad po sněhu na saních.

Možnosti?

Nabídka asi reaguje na poptávku a v Česku mnoho expedičních saní neseženete. Profesionální pulky s kompletním příslušenstvím od norské značky Fjellpulkem vyjdou na cca 25 tisíc Kč, jejich jednoduší řešení pak cca na 12 tisíc. V zahraničí je to o něco lepší, ale ani jedna varianta nebyla v našem ideálním rozpočtu. Začali jsme proto koukat na půjčovny.

V Česku je snad jen jedna oficiální půjčovna, kde vyjde půjčení cca na 250 Kč / den mimo hlavní sezónu. To by ušlo, ale na delší akci se to také prodraží. K tomu je potřeba ještě složit kauci a vyřešit logistiku půjčení.

Zbývala možnost si saně vyrobit, což mě popravdě lákalo. Sice jsem na živo ještě žádné pulky neviděl, ale návodů v angličtině jsem na internetu našel celou řadu. Všichni členové výpravy mi projevili důvěru, a tak jsem motivovaný začal studovat design, konstrukce a návody na výrobu.

Skořepina – tělo saní

Asi to nikoho nepřekvapí, ale základem funkčních saní je dobrá skořepina. První myšlenka byla použít legendární boby Sulov Champion, na kterých v mládí brázdil svahy snad každý z nás. Po detailnějším zkoumání mi došlo, že jejich tvar ale není ani zdaleka ideální, jsou krátké a mělké, a proto jsem je rovnou zavrhl.

Kategorii bobů jsme tedy raději opustili a začali hledat něco určeného přímo na tahání nákladu. V jednom finském obchodě jsme narazili na solidně vypadající kousek – ERAPro 60″ PRO 960 Expedition Sled ve slevě za 54 € (64 € i s poštovným). No neber to! Rovnou jsme objednali 5 kusů pro celou posádku výpravy.

Tažný systém

Nejlehčí, nejskladnější a na výrobu nejsnazší je saně táhnout na repkách (tenká lanka). Pro tentokrát jsme se ale rozhodli, že nebudeme ultralight. Při jízdě z kopce do vás totiž saně najíždějí a mohou vám klidně podrazit nohy.

Další možnost, která se nám zamlouvala už mnohem více bylo táhnutí na tyčích. Ty totiž zajišťují neustálý odstup mezi vámi a saněmi a z kopce to není taková divočina. Dále bylo potřeba vyřešit tahací postroj. Napadlo mě použít odnímatelné bederní pásy z batohu Sierra Designs Flex Capactor, jsou celkem robustní, mají široké polstrování a postranní kapsy na svačinky se budou hodit. Možná by šel použít i lezecký úvazek nebo postroj na dogtrekking.

Následovala návštěva železářství a mohli jsme se s přítelkyní Míšou pustit do velkovýroby.

Seznam materiálu a postup

• skořepina ERAPro 60″ PRO 960 Expedition Sled
• 3,4 m tyč PPR (25 mm / 2,8 mm)
• 0,4 m tyč PPR (16 mm / 2,3 mm)
• duct tape
• 1 m zahradní hadice (vnitřní průměr 25 mm)
• 1,2 m plochý popruh (případně lano)
• 7 m repka 4 mm
• bederní pás Flex Capacitor
• 2x větší karabina
• 3-4x malá karabina
• 3 m gumicuk 6 mm
• 2x šroub délka 40 mm, závit cca 8 mm, 6x podložka, 4x matka
• 6x šroub délka 40 mm, závit cca 6 mm, 12x podložka, 6x matka

V přední části jsme si 6 cm od rohu vyvrtali na každé straně otvor pro připevnění tažné tyče. Teoreticky lze využít ty původní díry v rozích, je ale lepší mít spoj posazen trochu více vzadu.

Úchytky na přenášení – Na zadní straně u nápisu Expedition jsme vyvrtali 2 otvory, na přední straně už otvory jsou. Plochý popruh jsme nastříhali na 60 cm dlouhé kusy a zatavili konce. Popruhy jsme protáhli ze shora přes otvory a zajistili vůdcovskými uzly – úchytky na přenášení hotovy!

Stejně jako plochý popruh, nastříhali jsme repku na deset kusů – každý po 60 cm . Nastříhané repky jsme pomocí dvou vůdcovských uzlů připevnili k otvorům po stranách saní. Jeden konec gumicuku přivázali na repku v přední části a postupně provlékali – na jedné straně saní oky z repek, na druhé straně karabinami, víc napoví asi obrázek. Druhý konec gumicuku jsme přivázali k poslední repce. Vznikl tak systém pro připevnění nákladu, který snadno odjistíte pomocí karabin.

Pokud budete saně používat se sněžnicemi, tyče mohou být kratší. Naopak pokud se budete pohybovat na lyžích, musí být delší, aby vám saně na lyže vzadu nenajížděly. My jsme zvolili univerzální délku tyčí 1,7 metru, která by měla být v pohodě pro obě možnosti. Tyče jsme měli ze dvou částí, a to proto, abychom je mohli pro přepravu letadlem sbalit dovnitř do saní. Pokud budete cestovat s lyžemi, můžete tyče nechat v celku a přibalit je k lyžím. Klidně proto můžete mít tyče v kuse a ušetřit si tak kus práce. Můžete taky sáhnout po jiném materiálu a průměru tyčí. Ty naše ale ve výsledku fungovaly bez jediného problému.

Spojení dvou částí tyče zabere nejvíce času a přidá na váze. Tyče (1,7 m) jsme rozřezali na 1,2 m dlouhý a 0,5 m dlouhý kus. Spoj není přesně uprostřed, má to své opodstatnění. Nevěděli jsme, jak moc můžeme spoji věřit. Kdyby náhodou spoj selhal, stále bychom měli 1,2 m dlouhou tyč v kuse ?. Nakonec nám ale přišlo, že spoj tyče pěkně vyztužil. Tyč v celku (1,7 m) by se mohla nepříjemně ohýbat a při zatížení z kopce by pod tlakem mohlo hrozit prasknutí.

A teď k postupu výroby spoje. Na začátku jsme si nastříhali zahradní hadici (1 m) na čtyři 25 cm kusy. Tlustší tyče jsme rozřezali pilkou na železo na dva 120 cm a dva 50 cm dlouhé kusy, tenčí tyč pak na dva 20 cm dlouhé kusy.

Tenčí tyč slouží k vyztužení spoje. Aby uvnitř tlustší tyče užší tyč nelítala, oblepili jsme ji stříbrnou páskou. Následně jsme tenčí tyč z její poloviny (10 cm) zasunuli do 120cm dlouhého dílu a poté nasadili hadici. Všechny 3 prvky jsme skrz provrtali a zajistil šroubem s podložkami a matkou. Pak jsme připojili 50cm dlouhý díl, znovu provrtali skrz a zajistili šroubem. To samé pak udělali u druhé tyče.

Připevnění tyčí k saním – Na spodním okraji 120cm dlouhého dílu jsme nasadili 10 cm hadice. Cca 5 cm od okraje provrtali skrz a zajistili šroubem. Na druhé straně hadice cca 5 cm od okraje jsme vyvrtali díru pro připevnění na saně.

Pomocí tlustšího šroubu jsme připevnili tyče ke skořepině. Šroub jsme zajistili 2 matkami, aby nedocházelo k povolování. Šroub se totiž v tomto spoji při zatáčení se saněmi hýbe.

Připojení tyčí k bederáku – Na opačné straně tyčí jsme vyvrtali 5 cm od okraje 2 díry vzdálené 5 cm. Dírami provlekli repku, uvázali uzel (doporučujeme jiný než vůdcovský, ten se rozvazuje) a vytvořili očko pro karabinu, která se přicvakne na bederák.

Na bederní pás jsme nechtěl nic našívat, proto jsme ušili z plochého popruhu smyčku, která se na pás jen navleče. Smyčka měla speciální oko pro připevnění karabiny.

V terénu se ukázalo, že každý netuhý prvek spojující nás a saně způsobuje zpětný ráz a delší odezvu při pohybech, což není příjemné. Praktičtější tedy bylo karabiny cvaknout rovnou do smyčky (viz obrázek) a stejně tak repky na tyčích uvázat co nejkratší. Při tahání nám smyčky na bederáku ujížděly dozadu (chce je to mít ideálně na bocích), a tak jsme je zafixovali popruhem, který u SD bederáku trčí ze spoda kapsy (lze udělat i repkou).

Tyče doporučujeme před připevněním na bederák překřížit. Při jízdě z kopce nám tak přišly saně mnohem lépe ovladatelné.

V čem vézt náklad?

Na vybavení jsou ideální odolné nepromokavé Duffel Bagy. Naše saně mají vnitřní rozměr cca 39 x 130 cm. Já jsem zvolil jeden velký Duffel Bag (cca 140 l), Míša 2 menší (60 + 95 l) a ostatní členové týmu měli jeden Duffle + batoh Hyperlite Mountain Gear Junction, který si vzali do letadla jako příruční zavazadlo. Gumicuky lze pak skvěle využít pro přichycení lopaty, sněžnic, pěnové karimatky, balíčků čipsů nebo třeba péřovky.

Těžké věci doporučuji ukládat ke dnu, aby bylo těžiště co nejníže. Opravdu bylo znát, když si člověk saně špatně naložil – saně se pak převracely. Dobře naložené saně naopak ve stopě držely jako přibité.

Přeprava saní

Skořepina ERAPro 60″ PRO 960 Expedition Sled má jen něco málo přes 2 kila a není bůh ví jak robustní. Na to je potřeba myslet, a to hlavně při přepravě letadlem. Pro přepravu je dobré do sebe vsadit více kusů, jdou pěkně štosovat. Do letadla jsme pulky oblepili bublinkovou fólií. Celý jeden komplet (skořepina, tyče a bederák) vážil cca 4,5 kg.

Závěr

Naši 9 denní cestu po švédském Kungsledenu zvládly všechny saně jen s pár oděrkami dna od kamenů. Byli jsme vybavení náhradními šrouby, maticemi a podložkami, ale překvapivě se během cesty nic nepovolovalo, nebylo potřeba žádných oprav a rezerva zůstala nevyužita.

Výroba jedněch saní vyšla přibližně na 2 200 Kč (bez bederáku), což je ve výsledku méně než na kolik by nás vyšlo půjčení. Navíc teď máme vlastní saně na další výpravy. 🙂

Nejnižší teploty jsme měli asi (jen) -10 °C a (až na ladění připevnění bederáku) vše fungovalo podle představy. Jak saně obstojí v krutější mrazech budeme ale muset otestovat příště.

Výrobu saní jsme si užili stejně jako naši první polární výpravu. Celý proces jsme dokumentovali, a protože se nám saně osvědčily, rozhodli jsme se tento návod sdílet. Pokud se vrhnete do výroby vlastních saní, neberte tento návod jako nutný postup, ale jako možnou inspiraci, nebojte se improvizovat a vylepšovat. Zmrzlým půlkám zdar! 🙂