Recenze: Hyperlight Mountain Gear 3400 Junction na Great Himalaya trail

Himaláje. Tam asi bude zima. A sníh. Hodně sněhu a ledu. A pak taky monzuny. Co ale znamená, že budou monzuny? Wikipedie říká, že bude pršet. Hodně pršet. OK, takže bude pršet a bude zima. Asi nějak takhle vypadaly naše představy, když jsme se se Sarah rozhodly, že se vydáme na Great Himalaya trail (GHT). Údajně nejtěžší dálkový trail na světě, 1700 kilometrů napříč celým Nepálem. Že to bude stát za to nasvědčovala i skutečnost, že trasa vede přes 21 pětitisícových sedel a dokonce dvě sedla nad hranicí 6000 m n. m.

No jo, co si ale sbalit na takový trail, který přešla ani ne stovka lidí a polovička z toho byli navíc Nepálci? A ti, jak víme, toho moc nepotřebují. Stačí žabky a pytel na odpadky. Tomu říkám ultralight!

Ultralight stylem jsme to chtěly jít i my se Sarah. Na Great Himalaya Trail by to přeci jen chtělo něco robustnějšího, žádný crazy superultralight. Základem úspěchu na tak dlouhých trailech je pohodlný a spolehlivý batoh. Já zvolila batoh od značky Hyperlight Mountain Gear, a to model 2400 Junction o objemu 40 litrů. Kvůli větší odolnosti jsem si vybrala černou variantu o váze 939 g.

Během balení mě převládl strach. Nejen že jsem se sbalila jak na jižní pól, ale taky bych mohla zachránit celý Scottův tým před vyhladověním. Teď už musím jen všechno vybavení naskládat do batohu. Snad se tam vejde… nevejde! Na poslední chvíli hystericky volám do Gramino, že potřebuju tu větší verzi o objemu 55 litrů – 3400 Junction.

Znovu a znovu se probírám výbavou, a nakonec se dostávám na 8 kg základní váhy, včetně cepínu a maček. To už by se dalo. Přeci jen musí tam zbýt dost místa na brambůrky :-)) … a tu ledovcovou výbavu, kterou budu potřebovat při přechodu technických horských sedel.

Great Himalaya Trail v sobě skrývá spoustu překážek a tím pádem i dobrodružství. Kromě procházek po pětitisícových sedlech nás čekaly sněhové nadílky do půl pasu, brodění divokých řek, balancování na zasněžených hřebíncích, v nižších polohách pak bahenní klouzačky anebo průchody ledovcových polí ostrých jak žiletky. A do toho pršelo. Pořád.

Hyperlite Junction byl pro takové podmínky jako dělaný. Je vyroben z mechanicky odolné tkaniny a hlavně je voděodolný, proto zvládnul ustát i větší úhrny srážek. Pro jistotu jsem si dovnitř batohu dávala nepálsky osvědčený pytel na odpadky, a to pro případ, že by se z brodění řeky stala nedobrovolná koupel.

Na batohu Hyperlite Junction mi vyhovuje jednoduchá komora, do které se dá všechno přehledně naskládat. Není potřeba vymýšlet žádný tetris. Malá vnitřní síťovaná kapsa na zádech má asi primární účel pro hydrovak, ale mně se skvěle osvědčila jako dobře utajená kapsa, kam jsem schovala všechny cennosti. Díky mírně vyztuženým zádům nebyly cítit žádné nerovnosti, ani když jsem balila ve spěchu. Velice jsem si oblíbila přední síťovanou kapsu (klokanku/mesh pocket), která je snad bezedná. Boční kapsy jsou akorát tak velké, že se do každé vejdou dvě litrové láhve a ani po čtyřměsíčním každodenním používání z ní nevypadávaly.

Co jsem si ale oblíbila nejvíc, je perfektně padnoucí bederák a na něm dvě velké kapsy, do kterých se vejde zásoba gumových medvídků na celý den (v Nepálu nahrazeno nudlovými polévkami a pytlíkem cukru, páč tam gumové medvídky nemají).

Jediné, co bych mohla vytknout, je suchý zip na roll topu, asi by se to bez něj obešlo. Ono hledat něco na dně batohu pro mě znamenalo se tam celá nasoukat a ten sucháč mi občas zničil můj několik dnů pěstovaný účes. Z batohu se stal můj věrný parťák, kterého bych vyměnila maximálně za jeho menšího brášku, protože ke konci se nám podařilo zredukovat základní váhu na 5,5 kg.