22. 10. 2019

7 tipů jak si lépe užít PCT section hike

David Czempka

Nejlepší svatební cesta, jakou si lze představit, je alespoň zčásti ujít Pacific Crest Trail (PCT). Přesně to jsme letos v létě udělali s mým novopečeným manželem Vojtou a v červenci vyrazili ze severu Oregonu dolů do Kalifornie. Článků o PCT najdete v češtině i angličtině spoustu, a tak jsem se rozhodla zaměřit hlavně na spaní, protože je to možná ta nejdůležitější součást celého hiku. Tady je několik tipů, které vám pomůžou se na spaní lépe připravit. Předem avizuji, že jsme neprošli silné sněhové vánice, ovšem pro ty, kdo se chystají na pouze úsek cesty (tzv. section hike) anebo se chtějí dozvědět víc o tom, jak to chodí v Oregonu nebo Kalifornii v létě, to mohou být užitečné rady.

1

Na spacáku se vyplatí nešetřit

Ačkoli oba máme celkem slušné spacáky, se kterými jsme dříve cestovali leckde, rozhodli jsme se pořídit něco pořádného. Já jsem hodně zimomřivá, a vzhledem k tomu, že spánek je důležitý pro regeneraci, nechtěli jsme se omezovat. Zároveň jsme potřebovali, aby spacáky byly co nejlehčí, protože to poslední, co člověk na PCT chce, je tahat na zádech váhu navíc.

Nakonec jsme si koupili spacáky Cumulus Lite Line 400, a musím říct, že jsem ani jednu noc nelitovala. I když jsme občas spali v teplotách kolem nuly, nikdy jsem se v noci nebudila zimou, a to na to obvykle hodně trpím. Na spacácích je výborné to, že se dají sepnout a tím se ještě zvýší tepelný komfort. Nemají sice vnitřní lem v oblasti hrudi, ale to mi nikdy nepřišlo jako problém, protože ten vnější je dostatečně silný, takže krk jsem měla vždycky v teple.

Polo-samonosná konstrukce stanu Big Agnes Tiger Wall UL2
2

Nepodceňte matraci

My jsme si bohužel zvolili karimatku Robens Vapour, protože jsme chtěli ušetřit. Byla sice nafukovací a pohodlná, ale příliš tenká na to, aby nás zahřála. Někdy nám byla zima od země, což jsme řešili tzv. záchranářskou aluminiovou folií. Kdybych si měla kupovat karimatku znovu, raději si pár stovek připlatím a koupím si něco pořádného od Sea to Summit, co mi zajistí tepelnou izolaci i ve stupních kolem nuly.

3

Jde to i bez polštáře, ale s polštářem mnohem líp

Dříve jsem byla zvyklá dávat si pod hlavu mikinu, protože proč bych měla nosit ještě další váhu v podobě polštáře. Tentokrát jsme se ale rozhodli koupit si polštářky Ultralight Aeros Pillow od značky Sea to Summit, a byla to výborná volba. Složené jsou opravdu miniaturní a pohodlí jednoznačně převažuje nad i tak minimální váhou. Nešustí a ve spacácích Cumulus výborně drží pod hlavou. Není nutné je vždy úplně nafukovat, ale díky speciálnímu mechanismu můžete pro přizpůsobení upustit vzduch velmi snadno, i když se probudíte uprostřed noci. Teď, když jsme se vrátili z trailu, oceňuji i to, že se dají doma jednoduše vyprat v ruce.

4

Výběr místa je důležitý

Na PCT se obvykle spí na místech, která jsou nějak vyznačená. Většinou to poznáte prostě podle toho, že najdete místo vedle cesty, kde jsou vysbírané kameny, a dá se tam postavit stan. Často je poblíž i ohniště. Určitě bych doporučila stáhnout si aplikaci Guthook, která sice stojí nějaké peníze, ale mimo to, že tam najdete fotky, hodnocení a další informace typu aktuální stav vody, máte vždy zobrazenou i GPS pozici. Samozřejmě, občas jsme našli i místa na spaní, která nebyla na mapě, ale zvlášť ze začátku doporučuji se spíše spoléhat na mapu. Zvýšenou pozornost bych také věnovala suchým stromům, nechcete se ve tři ráno probudit praskajícím zvukem a ty dvě vteřiny čekat, jestli to padá na vás nebo o deset metrů dál, jak se stalo nám.

Ultralehký dvouplášťový samonosný stan Big Agnes Tiger Wall UL2
5

Hygiena na trailu

I  když se to nezdá, hygiena je důležitou součástí trailu. Tím, že jsme chodili spát čistí, jsme si tolik nezašpinili spacáky, a tím jsme udrželi jejich životnost. A to nemluvím o tom, že se mi prostě lépe usíná, když nemám „ulepené“ celé tělo. Dobrá zpráva je: jde to. My jsme se zvládli mýt téměř každý večer a usínání bylo mnohem příjemnější. Nejjednodušší je použít obyčejnou plastovou láhev, nabrat vodu z horského potoka a dát si horskou „sprchu“ z láhve. Čistá voda stačí smýt pot i pach. Občas, když jsem si chtěla umýt vlasy, jsem použila Wilderness Wash od Sea to Summit, který vlasy dobře odmastil. Je sice biologicky rozložitelný, ale musí se používat dál od vodního zdroje. Pokud si ale naberete vodu do láhve, je velmi snadné spláchnout namydlené vlasy i ne přímo ve vodě. Nikdy nedopadli jako hiker, kterého jsme potkali v Shelter Cove.

6

Voda je skvělá, ale filtrovaná ještě lepší

Věc, na kterou jsme celou dobu nedali dopustit, byl filtr na vodu Sawyer Squeeze. Měli jsme s sebou také filtry Life Straw (stavební dar, ok ? ), ale vzhledem k tomu, že se dá Sawyer našroubovat na jakoukoli plastovou láhev, nepoužívali jsme prakticky nic jiného. I když by se voda v horách měla zdát jako ta nejčistší, nikdy nevíte, zda v ní nějaké zvíře nezanechalo „stopu“. I proto je dobré vodu pro jistotu přefiltrovat. Sawyer Squeeze nám pro dva stačil jeden a byli jsme rádi, že jsme si rovnou pořídili tento větší, protože některým hikerům trvalo filtrování přes Sawyer mini hodně dlouho. Vojta několikrát opakoval, že by vynálezce Sawyeru měl dostat nobelovku, protože nejen, že filtr přefiltruje všechny nečistoty a bakterie, ale také vydrží až dva miliony litrů vody. Určitě je to investice, která se vyplatí nejen do Ameriky, ale klidně i na menší puťák po Česku.

7

Čeho se v noci bát

Ačkoli jsme slyšeli spoustu příhod, jak se hikerům v noci medvěd vloupal do stanu, naprostá většina lidí spí s jídlem ve stanu nebo v jeho vestibulu. My tak kromě Yosemitů a Sierry spali celou dobu. Vojta ale naznal, že od pořízení „bearcanu“ se mu spalo o něco klidněji. Statisticky představují mnohem větší hrozbu rozkošní, ale neuvěřitelně rozmlsaní hlodavci, kteří mohou prokousat i stan, aby se dostali k jídlu.

Největším děsem pro nás nebyly bouřky a blesky, ale něco mnohem menšího – oregonští komáři. Ať už jste o nich slyšeli cokoli hrůzného, je to pravda, jsou tam, je jich tam hodně a čekají tam na vás. Spaní bez síťky rovná se sebevraždě. Se síťkou se budete pohybovat pouze na hraně šílenství.

Na závěr ale musím říct, že jsem už dlouho nespala tak dobře a tak pořádně, jako na PCT.

Autor článku a fotografií: Marie Barešová a Vojtěch Dvořák

Komentáře

Další články

Přejít na blog

×