Vlci, rysi a medvědi v ČR — mýty, fakta, co dělat při setkání (rozhovor s odborníkem)

S terénním pracovníkem z Hnutí DUHA šelmy Jirkou Labudou jsme natočili video, kde ti důležitost ochrany velkých šelem na našem území jasně, srozumitelně a na konkrétních příkladech vysvětlí. Jak se k nám velké šelmy šíří? A jaké mýty se šíří o nich? Můžeš se s nimi při svém putování českou přírodou vůbec setkat? A jak je to na Slovensku? A co dělat při případném setkání? O tom všem a spoustu dalších zajímavých a užitečných informací se dozvíš ve videu nebo si společný rozhovor můžeš přečíst v tomto článku.

David: Když vyrážíme do přírody, je dobré si uvědomit, že vstupujeme do míst, která jsou domovem různých zvířat. V tomhle videu se podíváme na ta největší zvířata, která můžeme v České přírodě potkat – a to velké šelmy. 

U nás z Graminu věříme, že velké šelmy jsou nedílnou součástí zdravé přírody. Jelikož ale já sám o nich moc nevím a nechtěl bych šířit nějaké mýty, pozval jsem si do tohoto videa odborníka z Hnutí DUHA Šelmy, Jirku Labudu. 

Jirka: Ahoj.

David: Když jsem zmínil nějaké ty mýty – co je takový nejčastější mýtus, který se kolem velkých šelem točí? 

Jirka: Tak například hodně slýcháme o tom, že jezdíme s dodávkami po republice a vysazujeme tady vlky všude možně. Takže určitě to je asi takový jeden z největších mýtů, který se šíří, a můžu to hned tady dementovat, protože je to opravdu mýtus od toho samotného základu až po ten konečný produkt, co se šíří mezi lidmi. 

Určitě se tady můžu zaručit svým jménem a slovem, že žádná agentura ochrany přírody, ani žádní ochranáři v Česku nevypouští vlky. Může se stát, že by někdo nelegálně choval vlka a ten může utéct, ale to jsou úplně jiné případy, než kterého se ten mýtus týká. 

David: Jirko, když bychom to vzali pěkně popořadě… Která zvířata patří mezi velké šelmy a co mají společného? 

Jirka: Na území naší republiky se můžeme potkat se třemi velkými šelmami. Největší je medvěd, pak bychom tady měli vlka a rysa. Takže máme tady “jen” tři velké šelmy. A co mají společného? Tak to, že jsou na vrcholu potravního řetězce a můžou ovlivňovat pod sebou další trofické systémy. 

David: Mohl bys dovysvětlit, jaká je jejich celková role v přírodě a proč jsou velké šelmy důležité? Řada lidí si možná myslí, že by bylo lépe, kdyby měli přírodu jenom pro sebe.

Jirka: V přírodě má každý živočich svou roli. Vyvíjelo se to statisíce až miliony let, než to vzniklo do současné fáze. A můžeme být rádi, že pořád můžeme v přírodě shlédnout jakž takž fungující ekosystémy. A právě velké šelmy tím, jak jsou na vrcholu potravní pyramidy, tak mají hned několik funkcí. Jedna z těch méně známých funkcí je to, že mohou rysové, vlci i medvědi fungovat jako taková “zdravotní policie”, která zamezuje šíření některých chorob v rámci populací, například býložravců – srnčí nebo jelení zvěře, divočáků atd. Například tam, kde žijí vlci, je daleko menší promořenost u divokých prasat africkým morem. A takových případů je daleko více. Takže toto je jedna z důležitých funkcí, že zamezují šíření některých nákaz. 

Další funkcí může být, že velké šelmy nedovolí přemožení býložravců na daném území, kde žijí, a ovlivňují jejich chování. Takže kdybychom hospodařili v lese a chtěli bychom mít les, který vyrůstá z podrostu a roste dál a dál, tak velké šelmy pomáhají lesníkům, protože zvyšují šanci, že jim tam třeba ta jedle nebo buk lépe vyroste, než když ho okouše přemnožená spárkatá zvěř. Takže to je taky jeden z faktorů, které jsou pozitivní. 

Další rolí velkých šelem je, že vyvíjí predační tlak na svou kořist, například na populaci jelenů a srnců. Nutí je pořád někde utíkat a přemisťovat se, čímž zvyšují jejich fitness. Primárně tak padne nějaká přestárlá srna nebo nemocný jelen, případně slabá mláďata, a tím vlastně velké šelmy udržují zdraví své kořisti. Může to znít jako paradox, ale v přírodě to takto funguje. Množí se pak spíše ti zdatní jedinci a nepřenáší se geny ze slabších jedinců. 

David: Ty jsi už vyvrátil, že příčinou návratu velkých šelem není jejich rozvoz a nějaká distribuce zprávou Hnutí DUHA Šelmy. Proč se tedy velké šelmy teď vrací po delší pauze do naší přírody? 

Jirka: U nás jediná reintrodukce, tedy odchyt velké šelmy a její následné vypuštění, tak probíhala u rysů na Šumavě. Ale to už je dávno, kdy se ze zakarpatské populace převezlo pár jedinců rysa a vypustilo se jednak na Šumavě, ale i v jiných zemích Evropy – ve Švýcarsku nebo v jiných alpských státech. Ale to už je dávno a mělo to pozitivní vliv na obnovení populace rysa ostrovida na Šumavě a v Pošumaví. 

Ostatní velké šelmy se tady ale šíří přirozenou cestou. Alfou omegou jejich šíření je změna v legislativě, kdy byly vyjmuty z lovné zvěře, a dnes se tedy legálně neloví. Bohužel se stále pytlačí, což je negativní faktor. Hlavně u rysů to brzdí jejich populační dynamiku. Ale tím pádem se tady šíří svévolně sami. Tak kdybychom si shrnuli ty konkrétní druhy, tak rysa už jsme si řekli před chvílí. Tady u nás na východě v Karpatech žije stále přirozeně a dostává se tady přirozeně z Beskyd. Stejně tak je tomu i u vlků, kteří se sem dostávají z karpatské populace, ale kromě toho i ze středoevropské nížinné populace, když bychom se bavili o osídlení vlky v Lužických horách, v Krušných horách a vůbec v Čechách. I ti se zde dostali sami.

Medvěd se zatím objevuje sporadicky jenom v Beskydech a také náleží k té karpatské populaci. Občas se tady zatoulá nebo se dostane svévolně ze Slovenska. 

David: Už si říkal, že jim pytlačení nějakým způsobem zároveň brání v dalším růstu populace. Co jsou další komplikace a problémy, co jim ztěžuje šíření?

Jirka: Určitě prostupnost krajiny. V současnosti se krajina více člení, zastavuje, vznikají různé liniové stavby, jako jsou dálnice a železnice, rozrůstají se města, průmyslové areály, je tady také tlak masivního turismu – motorkáři v horách, čtyřkolky atd. Je opravdu spousta negativních tlaků, které lidé na přírodu vyvíjí. Ale zatím pořád se s tím ještě umí velké šelmy nebo savci obecně vypořádat. Kromě pytláctví je to tedy jeden z hlavních negativních faktorů, tedy ztráta biotopu a území, kde mohou velké šelmy žít. To se týká hlavně rysa ostrovida, protože vlk je poměrně přizpůsobivý v tom osídlení, zatímco rys vyžaduje nějaké standardy svého biotopu a má nějaké limity, které nemůže dál posunout.

David: Jaké jsou počty jednotlivých kusů nebo smeček? Můžeš to nějak konkretizovat na jednotlivé druhy velkých šelem? 

Jirka: Největší rozvoj prožívá vlčí populace. Od roku 2015 začala postupně osídlovat území České republiky, od té doby je na vzestupu a můžeme se zde již bavit o smečkách, jednotlivé kusy by ale nešlo spočítat. Loni a předloni by to mohlo být v řádech desítek smeček, tak okolo 50 smeček. V Beskydech by to bylo kolem 5 smeček.

Další z těch velkých šelem je rys, kterých bude v celé České republice něco kolem 100 kusů (možná do 100 jedinců), což zahrnuje beskydskou a šumavskou populaci.

U medvěda jsou to jednotky, které se tady spíše jen sporadicky zatoulají ze Slovenska, jsou tady tak měsíc, maximálně 3-4 měsíce, a pak se zase někde vytratí nebo se stáhnou zpátky.

David: Říkáš, že rysů je tak plus mínus 100 kusů, 50 smeček vlků a možná pár zatoulaných jedinců medvědů, což se ale možná může zdát někomu moc. Jaká je pravděpodobnost, že některou z těchto velkých šelem potkám u nás v českých horách?

Jirka: Tak když se budeme toulat tady v Česku, tak statisticky největší šanci máme na potkání vlka. A to jednak proto, že těch jednotlivých kusů je tady z velkých šelem nejvíce, ale také protože vlci jsou velice mobilní a velice často chodí po obrovských částech svého teritoria. Navíc jsou zvídaví, takže se může stát, že třeba v brzkých ranních nebo pozdních večerních hodinách, když se budou vlci pohybovat na tom svém území, tak na ně můžeme narazit. Když na ně ale narazíme, tak to většinou vypadá tak, že jen někde zpozorujeme, jak stojí silueta vlka. A můžeme si říkat, jestli je to vůbec vlk nebo pes. Ten vlk se po nějaké minutě nebo desítkách vteřin otočí a odběhne pryč. Takže takhle by většinou vypadalo setkání s vlkem, ale opravdu se bavíme o jednotkách setkání na to, kolik lidí je v horách i kolik vlků tady je. Vidět vlka je tedy spíše vzácnost.

David: A to ještě neznamená, že když jej potkám, tam mi vznikne nějaké riziko.

Jirka: U toho vlka je to riziko opravdu málo pravděpodobné. A kdybychom se bavili o tom rysovi, tak vidět rysa je velký zážitek, to bychom si měli pamatovat do konce svého života. Ne proto, že nám vystřelí adrenalin, ale protože máme tu vzácnost vidět tak plachou a divokou šelmu, která tady stále žije. 

David: A o těch medvědech se asi není třeba ani zmiňovat?

Jirka: U medvědů v Česku můžeme nalézt v Beskydech nějaké stopy, ale že bychom ho přímo viděli, tak to je opravdu velmi velmi malá pravděpodobnost. Já jsem tady skoro 5 dní v týdnů v horách a to už přes 10 let, a měl jsem za tu dobu jen 2x přímé pozorování medvěda. A to když jsem šel přímo za tím, abych našel nějaké vzorky a stopy, takže jsem se pohyboval v místech, kde jsem věděl, že medvěd je.

David: Jirko, ty vlastně děláš monitoring pro Hnutí DUHA Šelmy. Co ještě kromě toho monitoringu je náplní vaší práce?

Jirka: To je poměrně široké spektrum činností, kterým se věnujeme. Kromě monitoringu je pro mě i pro ostatní asi nejdůležitější vzdělávání veřejnosti. Provádíme různé semináře, pořádáme vlčí hlídky, kde se lidé mohou zaškolit v této problematice, a potom se mohou zúčastňovat různých pochůzek a dále trávit svůj volný čas v přírodě s podobně smýšlejícími lidmi. To jsou podle mě asi ty nejdůležitější činnosti. Kromě toho se věnujeme právě vyvracení mýtů, informujeme veřejnost o faktech týkající se velkých šelem a nejenom jich. To jsou takové ty hlavní 3 pilíře – monitoring, vzdělávání a vyvracení mýtů.

David: Jak bys třeba okomentoval aktuální situaci na Slovensku? Spousta lidí z Česka jezdí do slovenských hor. Tak možná vám i lidé v současné situaci píší nějaké dotazy. Co si o tom myslíte vy jako odborníci?

Jirka: Určitě se nám zvýšila četnost dotazů na situaci na Slovensku. Já to vnímám tak, že je to složité, ale složité je to hlavně pro nás pro lidi. Když bych se vrátil zpátky, tak ta populace medvědů se tam nějak výrazně nezměnila za posledních 10 let. Roste to velice pomalu. Ty počty se odhadují na cca 1300 medvědů ve slovenských horách. Akorát může být více jedinců, kteří si zvyknou na přítomnost lidí, což jsou tzv. kontejneroví medvědi, kteří vícekrát za sebou chodí k vesnicím a ztrácí přirozenou plachost z lidí. To jsou ty případy, které pak rezonují v médiích. A je to i přímo úměrné tomu, že skoro každý turista má teď mobilní telefon, může to zdokumentovat, a to třeba i zcela nekomfliktní pozorování medvěda. Pak vzrůstají počty záznamů na sociálních sítích a může se nám to jevit tak, že Slovensko je exponované medvědy a že když tam pojedu, tak mám 50% pravděpodobnost, že se vrátím se škrábanci po napadení medvědem.

Takže opravdu to musíme brát s nadhledem a dívat se na tu problematiku fakticky. Máme daleko větší šanci, že se nám něco stane cestou na Slovensko do hor, nebo že přijde takové počasí, které nás v těch horách potrápí, než že nás napadne medvěd. Pořád jsou to opravdu spíš jen jednotky případů, i když letos tam nějaký nárůst bude. Máme teprve začátek roku a už toho je poměrně dost, co se tam stalo. Takže měli bychom být připraveni na to, jak se zachovat v situaci, když se s tím medvědem potkáme, ale neměli bychom propadat panice.

David: Měl bys nějaké tipy pro člověka, který chce vyrazit do těch hor? Jak se připravit?

Jirka: Když někde pojedeme, ať už je to Malá Fatra, Vysoké Tatry, Polana atd., tak ti medvědi jsou skutečně ve většině slovenských pohoří, takže nemá smysl se připravovat na nějakou konkrétní lokalitu. Spíše je dobré si uvědomit, že bychom neměli chodit především k večeru a nad ránem do houštin, kde jsou neznačené stezky, protože tam může být i hodně příkrmů, nebo kde mají myslivci nadhlediště, odkud se střílí jeleni atd. Medvědi tam můžou být v okolí zalezlí a čekat, až přijde večer, a pak chodí na ten příkrm. A my je tam můžeme nechtíc vyrušit. Medvěd si to pak bude bránit jako svůj osobní prostor a už je neštěstí na světě.

Takže hlavní zásada je nechodit do nějakých houštin. Když půjdeme nějakou stezkou, kde uvidíme medvědí stopy nebo čerstvý trus, tak dávat o sobě vědět, že jsme v té přírodě a jdeme po té stezce. Pokud je nás dva a více, tak se spolu bavit. Když se budeme bavit, tak ten medvěd z dálky uslyší lidský hovor a udělá nám cestu, stáhne se. Medvěd se s námi nechce potkat, v 99 % případů se nám bude vyhýbat.

Když půjdeme sami, tak si můžeme zpívat, sem tam zašoupat nohama, polámat klacíkama nebo poklepat turistickýma hůlkama. Prostě dát vědět, že procházím tou krajinou. Takže tohle je to nejdůležitější, a pak taky sledovat to okolí. Pokud bychom nějaké to zvíře viděli, tak se ho nesnažit provokovat, nekoukat mu do očí, neutíkat… Cokoliv, co člověk začne dělat v panice, spíše jen prohloubí ten problém a může v medvědovi vybudit nějakou zvědavost a začne si pak s námi hrát, poběží za námi atd.

Takže v klidu se potom třeba otočit, jít zpátky, pokud ten medvěd o nás neví. Když už na něj narazíme “face-to-face”, tak mu opravdu nekoukat do očí, ale sledovat tu situaci, můžeme jej i klidným hlasem uklidňovat. Jsou to inteligentní šelmy a umí poznat to naše nastavení. Když začnu panikařit, tak to v něm probudí instinkty šelmy, trošku více se “naspeeduje”. Ale když jsem v klidu, tak většinou i ten medvěd zůstane v klidu a může nás prozkoumat. Když neví, odkud vychází hlas nebo zavane náš pach k němu, tak si může stoupnout na zadní, rozhlíží se a pak se většinou zase vrátí na všechny čtyři a odběhne pryč. 

Mám spoustu osobních zkušeností i s poměrně blízkým setkáním a musím zaklepat, že se mi nikdy nic nestalo. Ale neměl jsem ještě asi setkání s medvědem, který ztratil tu přirozenou plachost. V tom případě, kdy už jde medvěd skutečně za námi, tak ty rady už jsou těžké. Když už dojde k nějakému skutečnému konfliktu, pak už útěk není vhodný, hlavní je si chránit krk, břicho a tepny, nesnažit se ho přeprat, protože to není dobrý cesta. Oproti medvědovi tu šanci moc nemáme. Ani 100kg Mike Tyson by si s tím 100kg medvědem asi neporadil. Takže opravdu hrát mrtvého brouka a potom si rychle zavolat pomoc. Ale doufám, že takových situací bude méně a méně a neradi slyšíme, když se něco takového stane kdekoliv.

David: A když by chtěl mít někdo fakt jistotu a klid na duši, tak co třeba nějaký pepřový sprej mít u sebe? 

Jirka: To je výborná věc a osobně jej taky mám, pokud dohledávám nějaké kořisti nebo se pohybuji v místech, kde jsou medvědi častější. Je to pro mě i taková psychologická pojistka. Viděl jsem interakce medvědů a lidí či lovců z Ameriky, jak používají pepřový sprej, a uvádí se, že je to účinnější než střelná zbraň. Takže když je to opravdu ten pořádný sprej proti medvědům, tak by mohl být i dobře účinný.

David: Už jsi zmiňoval počty těch jednotlivých velkých šelem. Jak se tyhle počty zjišťují a jak probíhá ten monitoring?

Jirka: Tak my se nejvíce věnujeme tzv. neinvazivními monitoringu, což znamená, že zejména v zimním období, když máme sníh, vyrážíme na mapování velkých šelem. Takže co nejčastěji procházíme různé transekty v co nejvhodnějších podmínkách, odléváme stopy, snažíme se sbírat genetické vzorky – od moči, trusu, přes srst, až po krev, případně i kadávery. Co nám dále velmi pomáhá je fotomonitoring pomocí fotopastí, což probíhá v průběhu celého roku. I monitoring, kdy chodíme do terénu sbírat vzory, probíhá po celý rok, ale především v tom zimním období.

David: A co třeba pasti nebo něco takového?

Jirka: Poslední dobou se věnujeme více i telemetrii v součinnosti s Mendelovou univerzitou. Toto už je invazivní monitoring. Když se nám podaří odchytit rysa nebo vlka, tak dostane tzv. telemetrický obojek. A pomocí tohoto zařízení můžeme sledovat jeho potravní ekologii, chování, distribuci na daném území, kde zvíře chodí, kde přechází silnice a spousty dalších zajímavých informací se z toho dá zjistit a vyhodnotit. 

David: Předpokládám, že i na základě tohoto monitoringu vlastně víme, ve kterých lokalitách nebo oblastech těch velkých šelem žije nejvíce.

Jirka: V rámci Beskyd to máme poměrně dobře podchycené. V rámci celé České republiky jsou Beskydy vlastně jediné území, kde se můžeme potkat se všemi velkými šelmami. Rysa můžeme potkat v Beskydech, na Šumavě nebo Pošumaví, ojediněle i na jiném území, kde zrovna nějací jedinci migrují. 

Co se týká vlka, tak ten je v současnosti na vzestupu a dá se říct, že se s ním můžeme potkat na většině území České republiky, ale převážně to budou pohraniční pohoří. Ale oni jsou velice mobilní, takže skutečně můžeme vidět vlka i někde v nížině v Čechách, na Moravě u Olomouce, ale mohou to být i vlci, kteří jenom přechází z místa A na místo B, a nemusí tam nutně mít smečku a žít tam trvale. 

A potom máme ještě medvěda a s tím se můžeme setkat pouze v Beskydech, pokud to nebude zase nějaký ojedinělý migrant, který by přecházel přes větší část našeho území. Takže s tím medvědem jen sporadicky v Beskydech.

David: Napadají tě nějaká fakta o velkých šelmách, která se třeba moc neví? Můžeš třeba zmínit o každé velké šelmě jeden fakt.

Jirka: Tak něco mě napadne a doufám, že to budou zrovna ty, o kterých se moc neví. Tak například když začneme u medvěda, tak se možná neví, že medvědi se živí dle oblastí okolo 80 % rostlinnou složkou potravy od lesních plodů až po jablka, švestky atd. Často je vídáme, když se vyloženě pasou na nějaké trávě, takže to mohou být i bylinky, různé druhy trav atd. Toto je jeden ze zajímavých faktů, že maso je pro ně spíš takové zpestření. Třeba když najdou nějaké zdechliny, které uloví rys nebo vlk, pak na to přijde medvěd a něco z toho sežere. Ale aktivně loví velice málo a to hlavně v zimním období, když se probere z toho nepravého zimního spánku nebo když nebrloží, tak pak je odkázán na přísun té masité potravy, protože už nic jiného k dispozici v zimě nemá.

U toho vlka bychom asi mohli říct takový zajímavý fakt, že vlci jsou velice migrující. Jsou to takoví tuláci. Můžeme se taky podívat na krásný dokument Vlčí tuláci, kdy máme pár případů telemetricky sledovaných vlků a jsou zdokumentovány jejich přesuny z Polska do Běloruska, nebo ze Slovinska přes Alpy až do Itálie atd. Teď v poslední době byl zdokumentovaný rekord, kdy šel vlk ze Švýcarska až do Maďarska, kde ho potom bohužel upytlačili. Byl zastřelený. Takže jsou to neskuteční tuláci a Česká republika je takovou křižovatkou právě těch cest mezi různými populacemi, sub-populacemi atd. Takže i když potkáme vlka na Vysočině, může to být jedinec z Běloruska nebo třeba z Itálie. Je to fascinující, ale je to holý fakt.

A pak nám zbývá rys. O rysovi bychom si mohli říct zajímavá fakta o potravní ekologii, což znamená, že když třeba rys uloví někde srnu, tak se k ní vrací poměrně dlouho a poměrně často. V letním období často spí v nedalekém houští a ke kořisti se vrací intenzivně několik dní, než zkonzumuje veškerou svalovinu. To je z toho důvodu, že se maso v létě rychle rozkládá, rychle podléhá zkáze, červi jej sežerou už třeba za týden. Ale v zimě máme zdokumentovány případy, kdy rys ulovil vysokou, nějakou laň, a když napadne sníh, tak to maso je vlastně konzervované. Pak se k té konkrétní kořisti rys vrací i více než 14 dní, výjimečně i třeba měsíc. Zkonzumuje pak z toho opravdu všechno, co se dá, takže nakládá s tou svojí energií dost hospodárně a vybírá si kořisti tak, aby se k nim mohl samozřejmě vracet. A když se k tomu nevrátí, tak buď ho tam většinou něco vyruší, nebo může ještě ulovit něco jiného a na první kořist může zapomenout. Ale i v případě, kdy uloví paralelně 3-4 kusy, tak dělá kolečko a vrací se k těm kusům a opravdu je efektivní v té konzumaci. Takže tím můžeme vyvrátit mýtus, kdy se říká, že rys loví či vybíjí srnčí zvěř pro zábavu. On ale loví proto, aby přežil a nažral se. 

David: A s tím masem potom i dobře hospodaří, opakovaně s k tomu vrací. 

Jirka: Přesně tak. Není to tak, že by si někde ulovil srnu a pak se k ní nevrátil. Ten mýtus mohl být podpořen tím, že když jsme mohli rysa vyplašit u čerstvé kořisti, kterou třeba jenom zadávil a hned byl vyplašen, tak pak už se k tomu nemusel vrátit. Z dřívějška to tak mohly být vypozorované případy a na základě toho si mohl někdo domýšlet, že se k té kořisti už rys nevrací a sežere třeba jen kilo nějaké svaloviny.

David: Ještě mě napadá se zeptat, jestli třeba taková kočka divoká taky patří mezi velké šelmy?

Jirka: U kočky divoké právě může být taky takový mýtus, kdy si hodně lidí myslí, že patří mezi velké šelmy, ale kočka divoká patří mezi malé šelmy vedle lišky, šakala, kuny atd. Už není řazená mezi ty velké tři šelmy, které tady u nás máme.

David: To byla fakt velká nálož praktických a užitečných informací, za což ti moc děkuju. Pokud by někoho z posluchačů a diváků zajímala další fakta a informace o velkých šelmách, tak kde třeba vaši práci můžou sledovat a něco se o ní dozvědět?

Jirka: Určitě asi nejschůdnější bude internet. Naše webové stránky, což jsou www.selmy.cz, kde máme spousty informací a různých odkazů. Ale samozřejmě máme i YouTube kanál, nebo na Instagramu, přes Facebook Ochrana velkých šelem atd. Takže určitě máme spousty zdrojů, stačí se k tomu proklikat buď přes ten web, nebo přes Facebook. Ty možnosti určitě jsou, kde ty informace hledat. Potom se snažíme dávat i aktuální informace, co se různě děje tady u nás i ve světě, kde se snažíme i vyvracet právě různé fejky nebo když kolují nějaké virály. Občas se vyskytne nějaké údajné hysterické pozorování vlků třeba v Beskydech, ale pak se zjistí, že to je někde z Ruska atd. Takže i takovéhle věci se tam lidé mohou dozvědět.

David: A asi tam máte i nějaké sbírky nebo odkazy, kdyby vás chtěl někdo nějakým způsobem podpořit v té práci.

Jirka: Tam určitě budeme vděční za jakoukoliv podporu. Krom toho, že budeme mít nějaké sledovatele, tak je ta práce poměrně náročná, takže i za nějaké finanční dary jsme vždycky vděční a určitě přes ty webové stránky se dá taky proklikat na nějakou finanční podporu. 

David: No a my protože si vaší práce ceníme a není nám zdraví přírody lhostejné, tak v měsíci červnu poběží u nás na webu akce, kdy 1 % ze všech prodejů darujeme právě Hnutí DUHA Šelmy. Takže pokud byste se do toho chtěli zapojit, stačí si u nás v tom měsíci něco objednat a 1 % půjde jako dar na aktivity spojené s péčí, monitoringem a vším, co děláte. 

Jirka: My vám mockrat děkujeme a velmi si vážíme tohoto vašeho gesta. 

David: Díky, pokud jste tohle video shlédli až sem. Pokud vám to přišlo v něčem přínosné, tak budeme rádi za lajk, případně odběr našeho kanálu. A pokud byste chtěli podpořit v naší tvorbě i nás, tak budeme rádi, když si u nás něco pořídíte a dovybavíte se na své cesty. Měte se fajn a uvidíme se u dalšího videa. Děkujeme.