Přepis byl vytvořen umělou inteligencí. Text může obsahovat nepřesnosti a chyby.

David

Tisíc čtyřicet dní. Tak dlouho zatím trvá epická pěší cesta našeho dnešního hosta s jeho parťákem, která začala na Bali a skončí v Česku. Zdraví tě David z Gramino s dalším podcastem Život na treku. A dnešním hostem není nikdo jiný než Roman Vojvodík, kterého všichni znáte jako Banána. Čau, Banáne, a díky, že jsi dorazil do našeho podcastu.

Vagabund Banán

Čau, čau, taky děkuju, taky děkuju za pozvání. Dneska sice sám, ale tak nějak to zvládneme. Luba čeká v Gruzii, tak jdeme se do toho pustit.

David

Pecka, jdeme na to.

(intro)

David

Podcast Život na treku vzniká jenom díky našemu obchodu Gramino, ve kterém se zaměřujeme na ultralehké turistické vybavení. A proto ti teď v rychlosti představím, co je u nás v Gramino nového. V naší nabídce se objevila úplně nová značka s názvem Turbat. Turbat se zaměřuje na oblečení pro hikery a cestovatele a dělají kousky z lehkých, příjemných a prodyšných materiálů. A hlavně nás zaujal jeden kousek, takzvaná Sun hoody, trekovací košile, která je perfektní na léto, protože je rychleschnoucí a má UV faktor padesát, což by se hodilo třeba i tady klukům vagabundům do pouště v Uzbekistánu. Konečně jsme po delší pauze naskladnili batohy a doplňky od Heibergu. Takže pokud na tenhle kousek už delší dobu čekáš, mrkni k nám do e-shopu. Na blogu nově přibyly dva články o batozích. První je o tom, jak si vybrat správnou velikost batohu a jak si batoh nastavit tak, aby ti seděl komfortně. A druhý článek je o tom, jak se o batoh starat tak, aby ti vydržel co nejdéle. Takže na to mrkni. A teď už zpátky k našemu podcastu. Než jsme se pustili do nahrávání, ptal ses mě, kdy byl ten poslední společný podcast, protože tohle je už třetí společný podcast a ten poslední byl dva roky zpátky, někdy v březnu. Takže dva roky.

Vagabund Banán

Ty kráso, to už je dávno. Myslel jsem, že to byl rok, kdy jsme dělali podcast, a už dva roky. Tak to můžeme probrat spoustu věcí. Poslední dva roky byly pro nás intenzivní, asi nejvíc v životě, takže spoustu se toho dělo.

David

Yes, v té době jste byli v Thajsku a měli jste před sebou ještě osmnáct tisíc kiláků. A jak jsi říkal, nebo jak jsem říkal já, je to přes dva roky, co jsme spolu naposledy mluvili. Zajímá mě, co se stalo u vás nejen na cestě, ale co se změnilo u vás osobně. Než se do toho ponoříme, co tady děláš v Česku? Jak to, že nešlapeš někde v Gruzii? A kde je vlastně Luba?

Vagabund Banán

Luba je v Gruzii, ten tam teď čeká a chytl nějakou nemoc, takže se léčí. To aspoň vyléčí, když máme pauzu. Já jsem tady přiletěl kvůli taťkovi. Taťka slaví padesát, dělá velkou oslavu na Pustevnách na horách a přál si, aby tam měl celou rodinu. Říkal jsem si, už jsme docela blízko Česka, jdu na otočku do Česka. Taťka bude rád, když přiletím. Takže jsem přiletěl na oslavu a za tři dny se vracím zpátky na cestu a už to půjdeme dojít. Čeká nás cílová rovinka, pro někoho možná delší, pro nás už je to za rohem, za zatáčkou to Česko. Takže za tři dny letím a půjdeme to dojít.

David

A když bys měl říct nějaká čísla, kolik toho máte za sebou v kilometrech a kolik zbývá?

Vagabund Banán

Čísla? Máme za sebou nějakých necelých patnáct tisíc kilometrů, což už je fajn číslo. Máme nějakých čtrnáct tisíc sedm set a zbývá nám, chceme těch nějak dvacet pět, ne dvacet dva tisíc. Takže nám zbývá, nevím teď přesně, sedm a půl, nějak zhruba sedm a půl tisíce kilometrů. Chceme to stihnout za rok, teď jsme dali patnáct za tři, ale měli jsme pauzy. Myslím, že sedm a půl za rok je reálné. Je to v pohodě a chceme mít dvacet dva a konec. Už se těšíme, až to dojdeme. To asi v číslech. Vlastně teď jsem řekl, že jsme na cestě necelé tři roky, jak jsi říkal tisíc čtyřicet dní. To mě překvapilo, to číslo je crazy.

David

Hodně crazy.

Vagabund Banán

A chybí nám nějakých čtyři sta dní třeba domů. Takže za barákem.

David

Oukej. Jak vlastně řešit? Už jsem se na to ptal i v předchozích podcastech, ale musím se zeptat znovu. Jak vybíráte konkrétní trasu? Jak moc dopředu to plánujete a jak moc řešíte, jestli cesta bude průchodná, nebo ne? Protože já jsem se díval v rámci přípravy na tenhle podcast, kdy jste šli cestu přes brutální hory a tam jste viděli vzdáleně nějaké kopečky a řekli jste: tam půjdeme. To mě napadlo, jak nad tím přemýšlíte? Jak to plánujete?

Vagabund Banán

Je to u nás hodně tak, že teď jdeme a říkáme si: jo, teď půjdeme jenom dva roky na Západ. Takže jdeme na západ.

David

Takže nejdete vyloženě nejkratší cestou, co to jde?

Vagabund Banán

Asi jdeme. Třeba v Nepálu, Nepál je malá země a byli jsme tam pět měsíců, takže tam jsme to brali hodně na všechny strany. Jinak se snažíme jít už teď, jak jsem říkal, chceme cestu dojít. Už je to dlouhé, takže se snažíme jít co nejvíce do Česka. I když v Gruzii si tam polézeme hory. Nebude to úplně nejkratší cesta. Mohli jsme jít rovnou na Turecko. Ale třeba v Uzbekistánu byla tisíc pět set kilometrů rovná cesta a po ní jsme šli nejkratší cestou, rovně. Byla to nuda, ale tak. Všechno plánuji já v mapách. Luba ani neví, možná, že teď je v Gruzii (smích). Když se podívá do mapy, je to sváteční den. Když se rozdělíme, jde třeba na druhou stranu, než má jít (smích). Takže všechno plánuji já v mapách. Občas se domluvíme, jestli chceme nějaké hory nebo jezero. Ale v mapách jsem já. Jsem strašně rád v mapách. Třeba i v poušti, kde nebyl signál. Jsem schopný být čtyři hodiny v mapách a hledat cestičky a dívat se, kolik půjdeme, kolik jsme ušli. Jsem furt v mapách a dívám se, kde bude nejlepší cesta, nejzajímavější. Plánuji si to, ale ne úplně dopředu. Třeba Turecko ještě nemám naplánované. Víme, že chceme po horách, chceme kratší cestu asi severem, ale dopředu trasu nevím přesně. To si pak týden dopředu naplánuji, protože ten úsek na týden potřebuji vědět, že tam dáme hotel, pak za týden a takhle.

David

Jo, to dává smysl. Vnímáš to, že na cestě jsi zestárnul o ty tři roky? Když se podíváš na první záběry z Bali, řekneš si: tam jsem byl ještě kluk. Jestli nad tím přemýšlíš a vnímáš, protože jsi sám před tím, než jsme začali nahrávat, říkal, že je to dlouhé a že pomalu zapomínáš, jaký jsi žil život před cestou.

Vagabund Banán

To jsem říkal, že mi přijde, že můj život už je jenom tahle cesta. Vnímám to ne jako tři roky, ale jako osm let. Na cestě se ti stane spoustu věcí a ten den je jak čtyři dny normálně. Tady chodíš do práce a dny ti splynou.

David

Efekt je vlastně opačný.

Vagabund Banán

Je opačný. Už jsme to říkali, jak jsme šli na Saharu. Proto nás ten život začal bavit, že tam přijde delší. Šli jsme na Saharu dva měsíce a připadali jsme si, že už jsme na cestě půl roku. Což je super. Nechceš, aby ti život utekl. Přijde nám, že jsme na cestě déle, i když tři roky jsou taky dlouhé. Život před cestou už nevím, jaký byl. Vím, že jsme šli na Saharu (smích), že jsme pracovali někde v zahraničí, ale jinak už je náš život tahle cesta a těšíme se, až to dokončíme.

David

Teď život na cestě. Nakousli jsme téma a zajímá mě, jak ten život na cestě žijete. Když někdo vyráží cestovat, většinou týden dva, maximálně měsíc, tak si užívá cestování. Chodí po horách, relaxuje. Ale vy žijete svůj život několik let na cestě se vším všudy. Máte nějaké koníčky, které děláte na cestě? Chodíte, stříháte videa, tvoříte obsah na sociální sítě, to vás živí. Ale řešíte vztahy? Hrajete hry? Vzděláváte se v něčem? Jsou to jenom tři roky, budou čtyři?

Vagabund Banán

Jak jsi říkal, je to lifestyle. Už nejsme na dovolené. V Česku si přijdu na dovolené, ale v Gruzii nebo ve světě už si přijdu, že takhle žiju několik let. To je můj život. Vzbudit se, jít dál, tam se vyspat. Už je to normální. Ale už je to tři roky a už to není, jak když se těšíš na dovolenou. Třeba na dva týdny do zahraničí. Už je to takové: vstaneš, jdeš. Už to není nadšení, že dneska objevíš něco krásného. Možná to bylo i tou pouští, protože to bylo pro nás spíš takové, že jdeme do práce. Šli jsme dva měsíce rovně, nic jsme neviděli. Museli jsme vstát, v deset hodin odejít, najít místo na spaní, vyspat se a v deset odejít. Ne, že půjdeme něco objevovat, cestovat, ale jenom to odpracovávat. Možná to zní, že to beru jako práci, ale bylo to náročné psychicky. Každý den jdeš a nic nevidíš. Už to není, že jsi na dovolené. Už se těšíme na nové cesty, protože pak chytneš nádech, těšíš se. Zletěli bychom si do Afriky a poznávali kulturu, lidi a byl by tam cestovní zážitek, který my už často ztrácíme. Někdo nás pozve, už ani nechceme, protože jsme potkali tolik lidí. Už se těšíme, až to dojdeme. Ne, že by nás cesta přestala bavit. Spíš nás čekají nudnější státy, jak to byl Nepál.

David

Nudnější v čem?

Vagabund Banán

Asi kulturou. Když si srovnám Řecko a Nepál, Nepál byl zajímavý. Nevíš, jak to tam funguje, jací tam jsou lidi, kultura, vysoké hory. Řecko už je běžné jako v Evropě, není tak velká exotika. Evropu miluju, je rozmanitá, ale už to není Afghánistán. Tam přijdeš, nevíš, co se bude dít. Vyráželi jsme z Kábulu a těšili jsme se do vesniček, jak to bude vypadat.

David

Takže pocit dobrodružství a neprobádanosti.

Vagabund Banán

Dobrodružství máme rádi. Teď půjdeme přes Turecko, bude to dobrodružné. Možná s někým dáme čaj, někdo nás pozve domů, potkáme lidi, ale už to nebude extra. Naše cesta byla extra, i v Indii, jak říkala Luba, lidi tam byli extra. Indonésie super, sopky, nikdy jsme to neviděli. Byli jsme na začátku cesty, takže prozkoumávat Asii nás bavilo. Teď se blížíme k Evropě a už to chceme dojít. Nikdy bychom to nevzdali. To by se nestalo. I kdybychom šli další šest měsíců přes poušť (smích), šli bychom. Nikdy bychom to nevzdali. Možná kvůli zdraví, kolenům. Ale jelikož furt jdeme, nepřemýšlíme nad tím. Jediné, co chceme, je dokončit. Byla by škoda po třech letech se vykašlat a vrátit se domů. Nedokončená cesta, tři roky jsme to šli a teď se vrátit domů, to by byl hrozný pocit. Nedokázali bychom s tím žít.

David

Oukej, ale pořád máš za sebou šílený úspěch. Patnáct tisíc kilometrů, tři roky na cestě, to je šílené. Chápu. Na druhou stranu zdraví je zdraví.

Vagabund Banán

Můžu dodat, že jsme teď potkali cestovatele, který obchází celý svět. Alex. Rok jsme ho sledovali, šli jsme mu rok v patách.

David

Jak se jmenuje?

Vagabund Banán

Aleksandr Kampdel. Obchází svět. Teď je taky v Gruzii. Narazili jsme na něj v Indii, úplně na začátku Indie, už před rokem. Spali jsme tam a přišli Indové: to je ten chlapík, který šel tři dny zpátky pěšky, taky přes prdel světa? Pak jsme ho viděli na Reelsech na Instagramu. Šel Indii, pak Nepál. Rok jsme mu šli v patách a teď jsme ho dohnali, protože měl dva měsíce pauzu. Bavili jsme se o cestování. On jde sám, což je rozdíl. Říkal, že u něj šlo dobrodružství z kopce, že ho to přestalo bavit maximálně, což ho čeká ještě dlouhá cesta. Říkal, že si dá dva měsíce pauzu, aby ho to zas nastartovalo. Myslím, že jsme na tom líp, jak nás to baví, ale možná je to tím, že jsme dva. Jak jde člověk sám, tak ještě horší. Myslím, že na tom nejsme špatně, že by nás cesta srala. To ne, to nás nesere. Teď jsme z Gruzie a těšíme se.

David

Rychlá vsuvka. Stejně jako minulý rok i letos soutěžíme v anketě Podcast roku a pomůže nám, pokud nám dáš hlas. Hlasuje se do pátého června. Banáne, řekni něco lidem, proč by pro nás měli hlasovat?

Vagabund Banán

Myslím, že to děláte dobře, že máte zajímavé hosty. Tím nemyslím sebe, ale spoustu hostů zajímavých. Není to bizár. Myslím, že když vás podpoří, zasloužíte si to a jdeme to vyhrát, ne?

David

Všichni společně. Jdeme to vyhrát. Nesoutěží se o žádný cash, nevyhrajeme žádné bávo. Což je škoda, dělám si prdel. O to nám nejde. Jde nám o to dostat náš podcast k co nejvíce lidem a to nám může pomoct. Pokud nám dáš hlas, zabere to jen třicet sekund, pomůže nám to. Můžeš hlasovat do pátého června a to je od nás vše. A my jdeme zpátky k našemu super podcastu. A co se týče zábavy, co žijete na cestě? Vzdělávání, vztahy a další věci, co se na cestě dá řešit?

Vagabund Banán

Sledujeme YouTube (smích). Sledujeme hodně YouTube a Luba si chce zakládat gamingový YouTube kanál.

David

Okej.

Vagabund Banán

Vezou mu konzoli z Česka, objednal jsem lehčí, aby to měl, a baví ho hrát hry. Chce dělat „let’s playe“. To možná bude pro Lubu druh zábavy. U mě bych rád běhal po horách. Na téhle cestě jsem zjistil, že mě extrémně baví hory. Možná mě nebaví cestování, jako spíš výzvy, ale výzvy a cestování jdou ruku v ruce. Když jsem cestoval po Vietnamu po památkách, nebavilo mě to. Spíš mě baví výzvy. Po téhle cestě bych se chtěl vydat směrem challenge, extrémní výzvy, což tahle cesta je. Udělali jsme si další výzvy jako šestistovky v Nepálu. Stačilo by mi běhat po kopcích a byl bych maximálně spokojený. Zábavu moc nevymyslíš. Zábava je pro nás najít si místo na spaní (smích), každý den jinde. Měli jsme měsíc a půl pauzu, chodil jsem do fitka. Fitko mě baví, osvalit tělo. Hodně částí těla ochabuje, je slabší. Potřebuju svaly na stehnech, aby držely kolena. Jinak mám zábavně hory. Učili bychom se něco? Možná na YouTubu vzdělávací videa, ale přímo ne.

David

K horám se ještě dostanem. Člověk jako běloch, který cestuje v jižní Asii, třeba v Indii. Pokud zavítáš mimo velké hlavní město do vesniček, věřím, že jsi středem pozornosti. Bylo to nejhorší v Indii? Nebo byly ještě nějaké státy horší?

Vagabund Banán

Bylo to stejné v Indii a v Pákistánu. Lidi tam byli maximálně podobní. Když jsme vešli do Pákistánu z Indie, přišlo nám to ještě horší. Lepili se na nás neustále. Sahali na nás, drželi nás, odtahovali nás.

David

Až takhle?

Vagabund Banán

To bylo hned první den v Pákistánu. Přišly děcka, jel na kole, držel mě, držel mě druhý za ruku. Byli strašně moc kontaktní. V Indii hodně lidí čumí, ale v Pákistánu za námi chodili, drželi nás. Ne nepřátelsky, ale asi jsme byli hrozně zajímaví. V Indii a Pákistánu to bylo podobné. Tyhle dvě země jsou nejvíc v čumění. Nevím, čím to je. Asi kulturou. Neznají to. U nás je to jinak. Pro ně je to normální. Když jdeš po přechodu, pro ně je to normální věc. Bělocha neviděli, tak čumí a nedochází jim, že je to nepříjemné. Ležel jsem ve stanu a přišlo tři sta lidí. Měli tři řady za sebou kolem stanu a furt na mě něco. Chtěl jsem si volat s mámou: foto, foto. Stáli nade mnou nad stanem, fotili ze všech stran jako v zoologické. Nebylo jim divné, že se cítím blbě, když je tam tolik lidí. Možná jim chybí empatie.

David

Hm.

Vagabund Banán

Indie je v tomhle extra. Už mi Indie trochu chybí, hlavně po poušti, kde se nic nedělo a bylo to nudné. Indie byla zábava a spousta zajímavých příběhů. Dějí se tam věci, že nechápeš. Jel bych do Indie rád. Contentově zajímavé. Vlaky, trhy, Váránasí, jak se oplachují mrtvoly lidí a plavou v řece. Oni to i pijí z té vody. A navíc Indie má krásné hory, na jihu možná hezké pláže. Indie je jako Evropa: jeden stát, ale má dvacet osm nebo dvacet devět států. Indie je hrozně zajímavá a určitě bych se tam vrátil. Cestovatelsky podle mě zajímavá destinace. Lidi po našich videích si řeknou: tam nikdy nepojedu, planeta opic. Ale cestovatelsky, když máš nervy, je to zajímavá země.

David

Potřebuješ psychickou odolnost.

Vagabund Banán

Není to nudná země. Pro někoho možná moc šílené. Kdo chce pohodičku, lesy, hory, pro toho je to hodně. Pro toho, kdo chce dobrodružství, Indie. Dá se tam být čtyři pět měsíců a zažít strašně moc věcí. Jel bych zpátky. I Pákistán. Pákistán je možná třetí nejzajímavější země, kde jsme byli na téhle cestě.

David

Oukej, rovnou řekni všechny tři. Řekl jsi Indie, Pákistán?

Vagabund Banán

Indie je zajímavá. Ne nejlepší z cesty. Nejlepší byl Nepál. Tam jsme strávili nejvíc času z celé cesty, pět měsíců, což je maximum za rok. Nepál jsme si užili nejvíc. Pak… možná čtvrtá… pak bych dal Thajsko a Indonésii a pak Pákistán. Thajsko super. Hodně lidí ví, jak vypadá Thajsko. Potápěli jsme se tam. Úžasný zážitek. Krásné pláže, super jídlo, night markety. Thajsko nás baví, je docela levné. Bangkok zajímavý. Zažiješ srandu i města. Je to divoké. Indonésie přírodou, sopky, vodopády úžasné.

David

Po Indii jste zavítali do Nepálu a pak zpátky do Indie. Zůstanu u Nepálu, na který jste se těšili skoro nejvíc z celé cesty. Jaké hory jste tam vylezli, jak nejvyšší a které byly nejtěžší? A jak tě nebo vás bavil s Lubou alpinismus? Viděl jsem, že jste se učili slaňovat, džumarovat nahoru po laně a další věci.

Vagabund Banán

Nepál jsme měli vysněný už odmala. I Luba i já, jsme z hor, sice z kopečků. Nepál byl naše vysněná destinace už dávno. Když jsme to měli naplánované na naší cestě, těšili jsme se extrémně. Byl to vrchol naší cesty. Možná blbé dát nejlepší zemi a pak ještě daleko domů. Původně bylo v plánu začínat z Nepálu. Pak jsme si říkali, že je to málo kilometrů, chceme víc prozkoumat Asii, Thajsko. Nepál byl pro nás vysněná destinace a předčil naše očekávání, což bylo těžké. Vydali jsme se do vysokých hor, nebylo to v plánu. Neměli jsme zkušenosti. Nejvíc jsme byli na Mont Blancu.

David

A to byl taky punk.

Vagabund Banán

To byl punk. Měli jsme v plánu pět tisíc pět set v Nepálu, což jsou normální treky. Jdeš s holemi v pohodě. Vzduch je řídký, dýchá se blbě. Od pěti tisíc je to znát a jdeš pomalu. Do pěti tisíc se to s našimi kondičkami dalo. Pak jsme došli do Lukly, někdo možná zná, hlavní místo, odkud se chodí na Everest Base Camp.

David

Je tam známé letiště.

Vagabund Banán

Je tam známé letiště.

David

Zkratkou runway.

Vagabund Banán

Docela nebezpečné, na kterém jsem myslím třikrát přistával nebo tak nějak. A došli jsme do té Lukly. A tam vznikl plán nebo nápad, že bychom si dali něco vyššího, protože jsem do té Lukly doběhl a říkal jsem si, ty kráso, cítím se fakt dobře. Přeběhl jsem tam ty jaky, ty guidy a ty lidi a říkám, jsem na tom fyzicky dobře, si myslím. Luba taky. Tak jsem na něho zkusil, jestli by nechtěl šestitisícovku. Mě to napadlo a pak jsem na Lubu, jestli by to nechtěl zkusit, a Luba byl k tomu otevřený a říkal, že to by rád zkusil. A šestitisícovka většinou už je po ledovci. Musí tam s guidem, permity a už je to výšlap. Do toho basecampu Everestu, to je pět tisíc tři sta. Tam jdeš, tam trekuješ. Chodí tam starší lidi a zvládne to víceméně každý, kdo je fyzicky připraven. Ale pak to Lobuche, to je ta vyšší hora, těch šest tisíc sto devatenáct to má, tak tam už potřebuješ asi trošku lepší kondičku. A tak jsme si to začali vyřizovat a všechno šlo skvěle. Dali jsme si předtím sedlo pět tisíc pět set. Cítili jsme se super a pak jsme se vydali na to Lobuche. Tam jsme se začali učit džumu a tohle. Bylo to pro nás něco nového. Chtěli bychom se naučit spoustu skillů a tohle byl jeden skill, což super pro nás, že tam spíš v těch stanech, jdeš se tam učit na lanech, učíš se něco nového. Podle mě hodně lidí baví se učit něco nového, takže jsme si to hrozně užívali, že něco jsme se trochu naučili. Čeká nás výzva. Takže nás to hrozně bavilo a i Lubu to hodně bavilo. Já jsem víc na hory než Luba, ale i Lubu to hrozně chytlo a chtěl by taky pak šplhat víc hor. Takže jsme si to vyšli. Vycházeli jsme ve dvanáct v noci nebo v jednu. Ve dvanáct jsme vstávali, v jednu jsme vycházeli. Já jsem byl nemocný, takže to bylo pro mě ještě o trošku náročnější, že ten studený vzduch, když jsi nemocný, není úplně příjemný a měl jsem strach, abych to nemusel třeba otáčet. To je blbé, že třeba to pokazíš tomu druhému. Ale vyšli jsme to. Byl to úžasný zážitek. Já jsem se nahoře rozbrečel štěstím, jeden z největších zážitků snad v životě. Vidíš Everest, vidíš všechny ty nejvyšší hory, tam snad čtyři nebo pět osmitisícovek. Pak jenom bezpečně sejít dolů. Strašně nás to vyřídilo, ale uvědomili jsme si, že tohle chceme dělat. Pak jsme došli do Káthmandú, do hlavního města a už jsme si začali plánovat další šestitisícovku. Po té první šestitisícovce jsme říkali, teď rok nechceme nic takového zažít, protože my jsme spali, myslím patnáct minut před tou horou. Já jsem usnul nějak dvacet tři čtyřicet. Vstávali jsme ve dvanáct. My jsme totiž neměli spacáky a byla nám zima.

David

Oh shit.

Vagabund Banán

A to jsme si blbě vykomunikovali. Mysleli jsme, že všechno dostaneme, protože jsme si platili výbavu celou. Boty, popruhy na všechno, ale ne spacáky. Takže ty jsme si nechali pod tou horou a byla nám docela zima. Měli jsme sice zahřívací dečky, ale to furt musíš půjčovat. Takže jsme spali málo a říkali jsme si, to už nechcem zažít, ale pak nakonec jsme to zažili znova. Ale já jsem to nevylezl, byl jsem nemocný znova a hodně. Takže to vylezl jenom Luba. Ale už to byla trošku větší expedice, naše expedice. Měli jsme tam jenom my stan a už se to lezlo dál od těch turistických destinací nebo treků.

David

A to bylo co za horu? Jak vysoká byla?

Vagabund Banán

Šest tisíc taky nějak, dvě stě asi a nevím, neřeknu ti teď název hory. To si vždycky pamatuju a teď ti to neřeknu.

David

Jasný.

Vagabund Banán

Ale byla trošku náročnější, protože tam slezl celou dolů po ledovci a bylo to šikmo hodně. Byly tam trhliny, takže to. A Luba to vylezl, takže má dvě šestitisícovky. Byl výš než já, takže teď už plánujeme nějakou sedmitisícovku a to se jmenuje Himlung a je to taky v Nepálu.

David

Hustý, hustý, hustý. Držím palce. Říkal jsi nemoc, že tě tam něco sejmulo? Jak všeobecně řešíte nemoci na cestách? Protože já si myslím, že když člověk cestuje krátkodobě, třeba týden dva, tak se tělo zvládne dostat do nějakého stresového módu, kdy si uvědomuješ, teďka nemůžu onemocnět. A jakmile se ale vrátíš domů, tak tělo zrelaxuje a něco tě sundá. Vy ve vašem případě, když jsi na té cestě rok, tak to tělo není schopné fungovat tak dlouhodobě v nouzovém režimu. Tak jestli býváte často nemocní a jak to řešíte, jestli třeba musíte do nemocnice, nebo si vezmete hotel a tam to vyležíte?

Vagabund Banán

Často nemocní nebýváme. Upřímně, v Nepálu to bylo snad poprvé, což bylo myslím po dvou letech. Takže možná kašel, nějaký lehký, ale nic extra. Pamatuju Indonésii, že jsem dva dny ležel, ale to bylo za ty dva roky celé, takže to není nic extra. Ale v Nepálu poprvé, kdy jsme byli v těch vysokých výškách a je tam zima a já hodně dýchám pusou, což bys měl dýchat spíš nosem a je tam suchý vzduch. Takže mě to nějak dostalo, ještě jak jsi vyčerpaný. Spíš v chladné oblasti. Takže mě to tam dostalo a vždycky to bylo před tou šestitisícovkou. Stalo se to dvakrát a dvakrát před šestitisícovkou, kdy jsem se to pak snažil ve čtyřtisících vyležet třeba dva dny a absolutně to nepomohlo. Tam ve větších výškách se ti hůř regeneruje, takže uzdravit se je náročné a neuzdravil jsem se, uzdravil jsem se až dole. Takže tam mě skolily nemoci. A teď Luba je nemocný. A teď v Kazachstánu nás oba dva dostala nemoc a měli jsme málo času a hodně kilometrů, takže to bylo blbé. V poušti taky není kde si zalézt. A já jsem pak onemocněl hodně, krk jsem měl úplně mimo. Nemohl jsem ani mluvit, jak mě bolelo v krku. Kašel, rýma, všechno. Cítil jsem se hrozně unaveně, i Luba, a věděl jsem, že mě čeká čtyřicet, padesát kilometrů a nebylo to příjemné. Neměli jsme čas to vyležet, museli jsme to jít. A pak jsem ještě šel i v Ázerbájdžánu takhle nemocný a týden nebo dva týdny jsem nenatáčel, nemohl jsem. Nemohl jsem mluvit, cítil jsem se hrozně, když jsem někoho potkal a chtěl si povídat. Já jsem chtěl být jenom uzavřený a šli jsme nemocní, což možná není zdravé. Měl jsem silný kašel a měl jsem strach, aby se mi něco na plících neudělalo. Takže léčení nemoci, když máš čas, což my na cestě většinou máme a teď jsme neměli, tak to můžeš vyležet. Tři čtyři dny si klidně dáme, dáme si čaj, citron a dobrý. Ale jak nemáš čas a já jsem teď letěl do Česka a věděl jsem, že mám letenky, tak nebylo moc jak to vyléčit. Takže jsem šel a pak jak jsem to šel, tak jsem se trošku vyléčil. Takže takhle to pak řešíme. Ale nebyli jsme mockrát nemocní. Myslím si, že imunity máme docela dobré na cestě.

David

Což je husté, protože když se člověk podívá na vaše videa, tak si uvědomí, že kolikrát ta hygiena tam moc není. Teďka ti zastaví týpek nějaký kamioňák, co jsem se díval na poslední video od Luby a ten mu tam dá beraní maso s velbloudím mlékem. A s chutí si to samozřejmě dáš, protože nechceš urazit místního a nevíš, co to je. Takže klobouk dolů, že máte asi tak dobrou imunitu, že vás tam kdejaká věc nesundá?

Vagabund Banán

Vůči jídlu si myslím, že máme vysokou imunitu, protože kolikrát jsme někam přišli a měli jsme úplně špinavé ruce a jedli jsme tím. Třeba maso, něco, co bys ani nechtěl rukou jíst s čistýma rukama. A měli jsme špinavé ruce a jedli jsme tím. Třeba v Indii jsme jedli street food hodně. Tam to Lubu sundalo, měl otravu, zvracel pořád. Přijde mi, že Luba je na to trošku náchylnější, že zvrací častěji.

David

Mhm.

Vagabund Banán

Ale i tak, co jsme všechno jedli a pili, třeba i led jsme pili v Indii, kdy oni to berou rukou, dají ti tam ten led a my jsme to pili.

David

To vím, že se hodně říká.

Vagabund Banán

To se říká hodně. A měli jsme strach, třeba v Indonésii, když jsme začínali, být obezřetní, byli jsme poprvé v Asii. Ale jak už jsme dva roky na cestě, tak jo, to tam vezme ten Ind s tou rukou, co si vytíral zadek, a dá to do pití a už nám to nevadí a naše těla to zvládají. Nevím, jestli tam nemáme parazity, kteří s náma žijou, ale cítíme se dobře a myslím si, že na tohle jsou těla odolná. Třeba za náma někdo přijede a dává si bacha na všechno. A my těžkej freestyle. To jedem v tomhle.

David

Mhm.

Vagabund Banán

Tady jsem byl v Praze s kamarádem a tam byla nějaká pizza a já říkám, tak tady bych si to určitě nedal. Kámoš říkal, jsme v Praze a pěkný obchůdek. Říkám, to je parádička, ne? Kdybych to řešil někde ve světě, asi bych se ani nenajedl.

David

Je pravda, že často si říkají, nějaká budka u nádraží, kebab nebo rychlá občerstvení. Vypadá to pofidérně, ale pro vás je to zlatý grál.

Vagabund Banán

Tady hygiena je úplně jinde než v Indii. Tam můžeš vidět, jak to nádobí umývají. Tu vodu tam pijou. Snažíme se nepít z kohoutku vodu. To si hrozně užívám v Česku. Já mám furt hlavu pod kohoutkem a piju vodu a říkám si, něco zadarmo, to je paráda. (smích)

David

Jo, jinak furt sháníš vodu, že?

Vagabund Banán

Takže nepijeme vodu. Máme filtr, ale teď jsme ho moc nepoužili, protože na poušti nebylo kde sehnat vodu a museli jsme si tahat spoustu vody. Takže tam jenom kupovanou. Vodu nepijeme z kohoutku. Možná bychom už mohli, ale nevíš, odkud to teče, co tam teče.

David

Jasně. Jasně. Okey. Takže člověk tady v běžném životě v Česku během roku je vícekrát nemocný než vy na cestě.

Vagabund Banán

Jo, asi jo.

David

Dá se říct.

Vagabund Banán

Tam si fakt zvykli na proměny teplot. Spíš venku každý den, což tě zocelí. I když já jsem zhubl teď docela a cítím se, že můžu být víc náchylnější, že bych potřeboval přibrat pět kilo. Jak jsem byl nemocný, tak jsem nic nejedl. V poušti jsme taky jedli ne úplně zdravé jídlo, sice kaloricky, ale čipsy, Snickersky, to ti úplně do tvarů nepřidá. Takže poslední dva, tři měsíce jsem zhubl pět kilo a potřeboval bych to nabrat. Uvidíme, jestli to půjde v horách. Cítil bych se lépe.

David

Mhm.

Vagabund Banán

Mám teď šedesát pět.

David

Okey. Který moment bys za poslední roky na cestě označil jako nejnebezpečnější? Byly to hory, anebo i nějaké setkání s lidmi?

Vagabund Banán

Asi to mohl být klidně ten Afghánistán, kdy na nás dvakrát mířili nějakou zbraní.

David

Mhm.

Vagabund Banán

Chtěli jsme tam spát. A teď nám řekl týpek, tady nemůžete spát, poblíž je talibánská základna. A teď jsme vyšli na cestu. Chtěli jsme nastupovat zpátky do města na hotel. A když jsme chtěli začít stopovat, tak na nás někdo mířil. A my, nemiř na nás, pardon, vzdáváme se. To je nebezpečné. A pak ještě se mi to stalo jednou, kdy jsem byl sám ve městě už v noci a šel jsem do obchodu na jídlo a dostal jsem se do slepých uliček. A pak jsem zjistil, že to byla taky talibánská základna, kde jsem se dostal a taky jsem tam byl na rozcestí. A svítilo zelené světýlko ze zbraně, někdo na mě mířil a já říkám, můžu se vrátit, což je blbé, anebo jít za ním. Tak jsem šel za ním, ale měl jsem v kapse zaplou kameru, což nebyl úplně nejlepší nápad mít zaplou kameru v kapse, protože vypadáš jako špion.

David

Jakože jsi měl mobil-

Vagabund Banán

Já jsem v bundě, měl jsem zaplou kameru, protože jsem si říkal-

David

Zapnuté nahrávání.

Vagabund Banán

Jo, zaplou kameru-

David

Jo, ale že by to mohlo přijít na to, až kdyby tě prohledal?

Vagabund Banán

Kdybych vytáhl telefon, tak on vidí, že natáčím.

David

Jo.

Vagabund Banán

A tam právě říkal, co tam dělám a tak. A zavolal dalších pět Tálibánců. Takže když tam bylo kolem mě šest a měl jsem zaplou kameru v kapse, říkám, tady nemám co dělat a ještě mám zaplou kameru. Takže tam jsem se cítil v nebezpečí, protože jsem byl tam, kde nemám být, a byl jsem sám, což když jsi ve dvou, tak je to vždycky jiné. Ale pak chtěl, ať mu ukážu, kde jdu. Tak jsem říkal, musím vytáhnout ten telefon. Tak jsem ho jenom vytáhl, zrušil jsem to a ukázal jsem mu, kam chci jít. Pak mi zavolali tuktuka a dojel jsem si na jídlo a ještě chtěl po mně číslo, tak mi pak furt volal. Říkal jsem si, co je? Jak jsem došel na hotel, cítil jsem se úplně v pohodě. Ale cítil jsem tam strach, nebezpečí. Nevíš, co můžou.

David

Když už má člověk v ruce zbraň, tak asi.

Vagabund Banán

Spousty jich tam bylo. A teď oni tam vládnou, tam nepřijede policie, že by tě zachránila. Tálibán tam tomu vládne, takže oni si udělají z tebe, co chtějí. Kdyby chtěli, jdeš s nima dovnitř. Nenapíšu odůvodnění, neudělám nic. Ale tito Tálibánci se k nám chovali slušně. Tady ti taky zavolali tuktuka. Chovali se ke mně hezky. Nechci říkat, že Tálibán je super, ale k nám se vždycky chovali slušně.

David

Mhm.

Vagabund Banán

Úplně všude. Pozvali nás k sobě na základnu, vždycky nám poradili, pomohli a neměli jsme s nimi problém. A místní lidi říkali, že kde je Tálibán, tak se cítí v bezpečí, možná oproti ISIS, což může být dost nebezpečné. Je tam spousta kontrol, ale lidi se tam cítí bezpečně, i když jsou kontroly. Takže je to kontroverzní téma, ten Tálibán. Ale-

David

Rozhodně. Mě zajímá, s čím jste tam jeli, jestli bych tam jel se strachem, jestli vy jste tam jeli s pocitem dobrodružství, nebo spíš převažoval strach?

Vagabund Banán

I to, i to.

David

Okej.

Vagabund Banán

Měli jsme trošku respekt, strach. Když se zeptáš ChatGPT, tak to není vůbec dobrý nápad, když jedeš do Afghánistánu. Je to nejhorší. To nedělej, jestli tam se chystáš někdy nebo kdokoliv. Není dobré se ptát ChatGPT, jestli tady ta část nebo tady ta část je bezpečná. Napíše ti to úplně to nejhorší, napíše ti to, že proběhlo x únosů, že tady to je nebezpečné, že to ministerstvo zahraničí nedoporučuje. Napíše ti to tolik špatných věcí, že si říkáš, ty vole, asi tam pěšky jít je blbé. Snažili jsme se mít i (neznámé slovo), ale jak máš ty batohy, absolutně se neschováš. To je hrozný propad, ty batohy, jdeš pěšky, takže tam každý pozná, že i když máme (neznámé slovo). Hodně lidí říkalo, že jsme zapadlí. Ne, nezapadli jsme vůbec. Nevím, jak by to měly holky. Asi horší. Jsou tam turistická místa, kde cestují i ženy a mluvili jsme tam se ženou, což bys neměl v Afghánistánu mluvit se ženou.

David

S místní?

Vagabund Banán

S místní. Bylo to Bamian, turistické místo, a ony samy se nás zeptaly a říkali jsme. Měli jsme tak dva tři metry rozestup a šlo vidět ten respekt, že nevím, jestli můžeme, ale snažily se zeptat, odkud jsme, jak se máme a byly takové, že pokecali jsme i se ženou. Takže to bylo, ty vole, odškrtnuto v Afghánistánu. (smích) Ale jsou tam Kábul, kde některé ženy ani nenosí burky. Je to volnější, Kábul, Bamian, Mazar-i-Šaríf. Je to takové… Ale mimo tyto velké turistické města je to hodně konzervativní, hodně.

David

Vy jste si tam museli část cesty vzít nějakou eskortu?

Vagabund Banán

Mhm.

David

Tak jak to probíhalo a jestli jste pak byli rádi, že jste se dostali pryč z Afghánistánu? Nebo byste klidně ještě prozkoumávali dále?

Vagabund Banán

Vzali jsme si eskortu, kde hodně operuje ISIS, poblíž pákistánské hranice. Tam mají i rozbroje. Tady, jak jsme už byli na konci Afghánistánu, tam zemřelo nějakých třicet lidí. Byly útoky zrovna tam, kde jsme projížděli s eskortou. Asi jsme udělali dobře, že tam neprocházet, a to bylo—

David

A vy jste měli na výběr, nebo jste neměli na výběr?

Vagabund Banán

Asi bychom mohli jít pěšky.

David

Jo.

Vagabund Banán

Asi bychom mohli jít pěšky, ale sami jsme usoudili, že… Zjišťovali jsme informace od cestovatelů, co už tam byli, co tam dělají, třeba i průvodce, český nebo slovenský průvodce. Zjišťovali jsme, kde co, a doporučují, že tahle část není dobré jít pěšky. Takže jsme dojeli do Kábulu a z Kábulu jsme pak vycházeli a pak jsme šli pěšky z Kábulu a došli jsme k horám, které jsme si hrozně chtěli projít. A tam nám řekli, že nemůžeme, že se zhoršuje situace, že to tam je nebezpečné. Zhoršující se situace v horách, nám řekli. A tam to není, že řekneš, my jdeme pěšky, nazdar, jdeme. Tam to takhle nefunguje. V Pákistánu jo ještě, ale v Afghánistánu, tam co řeknou, to platí. A nikdy neřekneš, že to chceme zkusit.

David

A jak jste hledali tu hranici? Bylo to to, že jsi to vycítil z atmosféry? Nebo, protože i v Pákistánu, tam vás sice zdržovala policie a tady to byla nějaká teroristická organizace.

Vagabund Banán

Tálibán, který tam vládne.

David

Takže už jenom z toho principu.

Vagabund Banán

A tam většinou i vidíš z pohledu, jestli ten člověk je sympaťák, chce s tebou, anebo jestli je stráž a chce tady mít všechno podmínky, pravidla. Takže to trochu poznáš. A my jsme si udělali kontakt jednoho mladého týpka, co uměl anglicky a byl skvělý. Všechno nám řekl a když jsme byli na té kontrole, kde nám řekli, že nemůžeme jít dál, tak jsme ho zavolali a on přijel, ale řekl nám, že prostě nemůžeme dál, že to nepůjde. Takže tam se s nimi nehádáš a asi by to byla blbost. Tady se s nimi hádá nějaký turista, to je nezajímá. Nechci tady mít s ním problém. Hotovo, vyřešíme ho. A co chceš pak dělat? Takže tam jsme poslušně, vždycky, co můžeme, co ne. Ani jsme si je nenatáčeli, protože to taky není dobré. Nebo jsme se zeptali. Nachodili jsme si v Afghánistánu třeba tři sta kiláků, takže ne moc, ale ne každý si nachodil v Afghánistánu tolik kilometrů. Přijde nám to pořád úspěch. A jak ses ptal, jestli jsme se cítili lépe, jak jsme opustili, tak jo. Vešli jsme do Tádžikistánu a cítili jsme se úplně zas… Tam si dáváš furt bacha, kontroly. V Tádžikistánu si sedneš, lehneš, nikdo už ti moc nemůže něco. Můžeš si podle sebe rozhodovat, jít, kam chceš. Nejsi pod dohledem. Hodně to z nás spadlo. Ale chtěli bychom se do Afghánistánu vrátit, ještě to procestovat. Je to zajímavá země. Myslím si, že je takhle dobrodružná. Mají treky, nějaké (neznámé slovo), nebo tak nějak se to jmenuje, turistické treky, a chtěli bychom se tam vrátit. Bylo zajímavé si to natáčet, ty markety, jak tam lidi žijou. Je to chudá země, hodně. A lidi pohostinní, hodně nás tam zvali na čaje, dali nám třeba plesnivý chleba, protože fakt nemají moc jídla. Určitě je Afghánistán zajímavá země, je dobré si nastudovat před cestou. Je to furt riziková země. Ale když se chováš, jak máš. Nemůžeš tam poslouchat hudbu. Takže když si dáš bacha na tohle a oblečeš se, jak máš, chováš se slušně k Tálibánu, myslím, že to může být relativně bezpečné.

David

A proč nemůžeš poslouchat hudbu?

Vagabund Banán

Mají tam zákaz poslouchání hudby. Ne jenom turisti, ale i oni. I taxikáři, co jedou v autech, poslouchají hudbu—

David

Jako rádio třeba?

Vagabund Banán

No, poslouchají hudbu. Ale když je kontrola, je tam spousta kontrol, tak to hnedka všechno vypínají a nemůžou. Nevím přesně, kvůli čemu to je. Mají tam spoustu zákonů.

David

Možná, jestli neposloucháš nějaký odboj nebo něco takového.

Vagabund Banán

No, tak—

David

Protože asi poslouchat hudbu… nejde o hudbu, ale o to, co bys mohl poslouchat.

Vagabund Banán

To přesně nevím. Těch pravidel je spoustu, hlavně co se týče žen, nemůžou studovat a neměly by jít samy na ulici, jen s doprovodem muže. Těch pravidel je ohledně žen spousta. To kdyby sis vygooglil, těch pravidel je spousta a hudba patří k jejich pravidlům. Takže je to hudba. Luba nemohl poslouchat podcasty ani písničky. Takže to pak dojdeš toto, stáhneš tátíky a najednou i tohle můžeš a je to rozdíl. Musíš se tam umět chovat.

David

Ve srovnání s Pákistánem, přes který jste šli před Afghánistánem, jsem viděl, že jste si z policajtů dělali celkem šprýmy—

Vagabund Banán

To je špatné téma.

David

Dobře. Kontroverzní téma. Tam jste vycítili, že situace není tak vyhrocená jako v Afghánistánu a oni vám bránili se bavit s místními. Proč to tak bylo?

Vagabund Banán

A to je náš největší problém toho, že nám bránili se bavit s místníma. Kvůli tomu nás nejvíc naštvali, že říkali, že jste free move, že se můžete pohybovat, kam chcete, ale nemohli jsme. Vůbec. Zabočili jsme z hlavní cesty mimo a říkali, tam nemůžeme. Je to nebezpečné. Někdo zastavil, dal nám jablko a chtěli jsme se s ním pobavit. Oni ho odháněli, takže tímhle začaly naše velké problémy s policií, že nás hrozně omezovala. Ale my jsme si nastudovali, kde jsou nebezpečné části v Pákistánu, Balúčistán hlavně, to možná znáš, na jihu, kde operuje spousta teroristů a je to tam nebezpečné. A pak pohraničí s Afghánistánem je nebezpečné. A my jsme šli do hlavního města, část je bezpečná, dívali jsme se, jestli tam byly únosy, vraždy a tak. Je to bezpečná část, lidi strašně milí, nejpoctivější země na celé cestě. Ale ti policajti. Čtyři dny jsme šli bez nich. Všechno bylo krásné. Spali jsme venku, užívali jsme si to tam. A po čtyřech dnech přijela policie a už jsme se jí nezbavili. Já kdysi byl hodně proti policajtům. Dělal jsem jim problémy, ujížděl na kole a neměl jsem přilbu, byl jsem trošku—

David

Rebel.

Vagabund Banán

Rebel. A Luba byl vždycky slušnější, což asi doteď je, ale teď už mi policie nevadí, ale tam… To bylo, že měli jsme jít spát na stanici a já jsem hodně protestoval a Luba už by šel, ale já jsem byl ten, co vyvolal problém, a říkám, nejdu, můžu spát tady, tady to je bezpečné. A nakonec jsme se domluvili, že tam můžeme spát, ale pak přijel nějaký šéf a říká, že nemůžeme. A tak jsem se s ním hájil, že nám řekl tady ten, že můžeme, takže tady spíme. Ale nakonec jsme nemohli tam spát. Takže já jsem dělal větší problémy, kdy jsme se pak třeba pohádali s Lubou, což bylo za celou cestu jen v Pákistánu, kdy jsme se chytli. Ne moc, jen tři minutky, kdy jsme si něco vyříkali a hotovo. Dobré. Žádná velká ponorka, žádná ponorka. Jen jsme si řekli co. Takže ti policajti tam, je to kontroverzní, protože hodně lidí nám psalo, že je to jejich země, oni mají—

David

Nějaká pravidla.

Vagabund Banán

Nechtějí problém. Kdyby se tam něco stalo—

David

Jasně.

Vagabund Banán

Byl by to mezinárodní problém a přijelo by tam méně turistů a—

David

Takže jim jde hlavně o to ochránit vás jako turisty v bezpečí.

Vagabund Banán

Pro nás. Je to čistě jenom o našem bezpečí a že kdyby se tam něco stalo, tak by pak dostali padáka a ztratili práci. Neuživili rodinu. To chápu. Možná jsme se chovali blbě, ale mohli nám nechat víc prostoru a chtěli bychom se tam vrátit, ale spíš do hor, co tam mají. Tam je to volnější, tam nejsou kontroly policajti, nic. Nebo jsou kontroly, ale ne, že by nás doprovázeli. Kašmír.

David

Vy byste je zvládli jít tam, kam chcete, ale vždycky s doprovodem.

Vagabund Banán

Asi i kdybychom šli přes vesničky, tak by jeli s náma. Asi kam bychom chtěli, tak by šli s náma, i když chtějí spíš, abychom se drželi hlavního tahu, kde to mají jednodušší, protože po hlavní cestě, ne vesničkama. Ale v těch vesničkách zažiješ nejvíc. Lubu pozvali na čaj, seděl s místníma a ukázali mu, jak dělají mouku nebo něco. Je fajn vidět, jak lidi žijou místní, u hlavní cesty je to vždycky jiné, ale ve vesničce je hezké vidět, jak žijou. Takže asi bychom tam mohli s policajtama.

David

Ale ne úplně tak, jak byste chtěli.

Vagabund Banán

Ale nemohli bychom spát venku. Ale první noc, když jsme spali venku v Pákistánu, přišli za náma s bouchačkama nějací mafiáni a první noc v Pákistánu a svítí na nás a bouchají: „Hej, co tady děláte?“ Říkal jsi, co se děje? Otevřeš stan a vidíš, jak borec má zbraň. Říkáš si, aha, v Pákistánu to tady bude. A pak jsme jen vstali a řekli, my tady jen spíme. On neuměl anglicky, tak přišel jejich šéfík a tomu jsme vysvětlili, že jen přespáváme a nic tady nehledáme. To byla asi jeho pozemek. Stavěl baráky a byl to byznysmen. Nakonec si dali čaj. Já jsem hlídal stan a už jsem nechtěl jít v noci na čaj. Luba si s nima dal čaj, pokec a dopadlo to skvěle. Pak jsme tam přespali a další noci už jsme neměli problém. To může být nebezpečí nějaké, ale jsme dlouho na cestách. Už to umíme vykomunikovat. Umíme s lidma mluvit, dokážeme to obhájit, že tam můžeme spát. Ale pak jsme museli spát na policejních stanicích.

David

Teď říkáš, že už to nějak umíte. Co jsou kroky? Jak s lidma jednat, když vás někdo vzbudí v noci a je problém, spíte na mým pozemku a tak, jak k tomu přistupujete?

Vagabund Banán

Záleží, jestli se s ním domluvíš anglicky, nebo jejich řečí. Většinou anglicky neumí. Přes překladač umíš základní fráze, což jsou rádi, že jim to řekneš v jejich jazyce. To je super, protože—

David

Jaké základní fráze se snažíte naučit?

Vagabund Banán

Můžeme tady spát. Jdeme tam, jsme z Česka, jdeme pěšky, jsme turisti. Máme rádi tohle jídlo. (smích) A co děláme, že chodíme. Umíme třeba pět frází, šest, sedm frází v tom jazyce, to se vždycky naučíš. A pak, když potřebuješ dál, máš ChatGPT, který nám pomohl v Afghánistánu, kdy jsme se s Tálibánem bavili přes ChatGPT. Vždycky se snažíme slušně mluvit a… Přijde nám, že máme skill v mluvení s lidma ve světě, když nastane problém, umíme to vyřešit v pohodě. Žijem, jsme zdraví, takže přijdeme si, že jsme si tuhle vlastnost líbili. To mluvení s lidma. Neřeknu ti přesně, jak s nimi mluvíme, ale jde to.

David

Možná se podívat na vaše videa a člověk to vycítí. Setkali jste se na cestě s tím, že by se vás někdo ptal, jaké náboženství vyznáváte?

Vagabund Banán

Hm, Afghánistán.

David

Jak jste reagovali?

Vagabund Banán

Byli jsme na to připraveni. Je dobré se připravit do Afghánistánu, když tam jedeš. Ptali jsme se cestovatelů nebo průvodců, co už tam byli. Jeden z Travelistanu myslím říkal, že tam byl a že se ho šestnáctiletý kluk s AKčkem zeptal, v co věří, a řekl, že je křesťan, a to bylo špatné, měl ho a chtěl odstřelit. Nevím, jak přesně to bylo, to nám tak řekl. Řekli nám, že máme říkat, že jsme křesťani, ale že přemýšlíme nad Aláhem, nad muslimstvím, nad touto vírou, že nad tím přemýšlíme, že se nám to zdá fajn. To jsme párkrát využili, kdyby si nás odtáhli na tálibánskou základnu, kde jich bylo strašně moc. Je jich tam hodně, těch tálibánců. Odvezli nás do druhého třetího patra. Posadili nás na kobereček, dali čaje. Třicet se jich postavilo kolem nás. Dívali se na nás. A pak se zeptali: „V co věříte?“ A tak jsme řekli, že Christians, ale že přemýšlíme nad muslimstvím. Kdyby to chtěli do hloubky, bylo by to složité, protože my nevěříme, vůbec nevěříme, takže tohle—

David

Jste ateisté?

Vagabund Banán

Tak. Nevěříme. Ale vždycky to dopadlo dobře. Řekli jsme to asi třikrát a vždycky to brali, aha, okej, super, parádička. A možná měli lepší vztah k tobě.

David

Mhm.

Vagabund Banán

Takže tohle ohledně víry. Další státy? V Pákistánu jsme si říkali, že bychom říkali, že jsme aspoň křesťani. Tam by to nevadilo, ale nakonec jsme říkali, že jsme ateisti. Vycítili jsme z lidí, že jsou v pohodě. Neměli jsme tam strach, takže jsme říkali, že jsme ateisti. Občas to začneš rozebírat. V Uzbekistánu jsem říkal, že jsem ateista a byli nějací šestnáctiletí kluci, kteří byli, Alláh existuje. A byli takoví rebelové, ale musíš věřit v Alláha. To nejde jinak. Ta religie, učí nás to odmala. A já ne, já nevěřím v nic. A tak jsme spokojeni. V Česku nemáme důkaz nebo důvod, ale pak jsme říkali, že respektuju vaši víru a on, to je v pohodě, že se respektujeme. Respektujeme vždycky tu víru. Neříkáme jim, že je špatně, že v to věří. Respektujeme, že to věří, jsou naučení od rodičů, od školy, je to v systému. Potkali jsme za celou cestu asi jednoho ateistu, úžasný pokec. V Indii, kde je těžké se stát ateistou, když všichni kamarádi, rodina jsou hinduisti nebo buddhisti. Je to extrémně těžké, když se dostaneš k ateismu v těch zemích. Byl ateista a byl to úžasný pokec. Vzali ho na školu, kde se dostane jenom pět set Indů ročně. Byla to výška, vzdělaný a chytrý člověk. Ateista. Většinou všichni věří. Tady v Česku jsme asi nejvíc nevěřící národ, ale v Asii všichni mají víru. Neměli jsme s tím problém.

David

Kvůli tomu, že jste si v Afghánistánu museli vzít eskortu, bývá pravidlem, že pokud nemůžete jít, tak si kilometry nahrazujete někde. Kde jste si je nahradili?

Vagabund Banán

Rozhodli jsme se, že Tádžikistán, v Tádžikistánu jsou taky hory. Pro nás parádička. Mohli jsme jít Uzbekistán rovnou na poušť a přejít co nejrychlejc. Udělali jsme odbočku na Tádžikistán. Říkali jsme si, dáme tam tři sta kilometrů, čtyři sta. Místo Afghánistánu. Aby nám to vycházelo na dvacet dva tisíc, možná budeme mít i víc. Měl jsem strach, aby to nebylo zbytečně moc a nebyli jsme na cestě ještě dál. Tádžikistán byl super, úžasní lidi. Potkali jsme už hodně lidí, super. Šli jsme přes státy, které jsou pohostinné, a Tádžikistán úplně úžasný. Spali jsme u místních doma. Pohostili nás víc než svoji rodinu, vždycky plné stoly všeho. Nosí to. Když jim chceš dát peníze, většinou si to neberou, takže jim to necháme někde na stole nebo pod polštářem. Něco málo aspoň, je ti to blbé, jsou to chudší státy, dají ti všechno, co můžou, a je ti to blbé. Tak jim tam necháš drobák nebo něco. V Tádžikistánu úžasní lidi. Každý den jsme měli snahu kontakt s někým.

David

Ale předpokládám, že pohostinnost byla hlavně ve vesnicích a menších.

Vagabund Banán

Jo, třeba v hlavním městě vůbec. Tam jsme s nikým nepokecali. Tam lidi žijou víc svůj život, byznys a tak. Ale— To jsem neřekl já. (smích) Jak jsme šli, šli jsme většinou přes vesničky, ještě i v horách. Taky jsme šli přes vesnici, dvě hodiny jsme hladověli, žádná restaurace. Pozval nás chlapík: „Pojďte ke mně“ a udělal hostinu. Vyprávěli jsme mu, že jsme hladoví a že žádná restaurace. A on: „Žádná restaurace? Každý barák v téhle vesnici je restaurace.“ Takhle nám to řekl, že každý barák je restaurace, že tě pohostí každý. Fakt úžasní lidi v Tádžikistánu. Skvělá odbočka. Určitě bych se vrátil. I hory jsou úžasné, vysoké, lidi skvělí. Krásná země.

David

To rád slyším, protože tam letos mířím, takže se těším, díky.

Vagabund Banán

Doufám, že tam potkáš super lidi—

David

Jojo.

Vagabund Banán

—jestli se k nim dostaneš.

David

Po Tádžikistánu vás čekal Uzbekistán, na který vím, že jste se moc netěšili. Když jsme si volali někdy v lednu, říkali jste, že máte před sebou dva tisíce kilometrů zhruba nebo—

Vagabund Banán

Možná to bylo tisíc pět set, možná přes Tádžik— přes Uzbekistán, Kazachstán to bylo dva tisíce, ale přes poušť tisíc pět set.

David

Jo. A infrastruktura mezi městy je, že je jedno velké město a potom dálnice nebo cesta, takhle to z mapy vypadá. Rovná cesta a jdeš jenom rovně. Jak to bylo? Bylo to tak hrozné, jak jste čekali?

Vagabund Banán

Věděli jsme, já jsem v mapách furt, takže jsme věděli, co nás čeká. Vůbec jsme se na to netěšili, protože co děláš? Každý den jdeš rovně, nic nevidíš a říkali jsme si, že to bude na palici. A bylo. Ale první dny jsem si hodně užíval. Možná nevím proč, ale rozběhl jsem se do pouště a začal jsem řvát. (smích) Nikdo tam nebyl, nikdo mi nic nemohl. Rozběhl jsem se a řval jak opice a jenom jsem se vyřval, říkám, to je maximální svoboda. Cítil jsem se na poušti svobodně. Nikdo mi nic nemůže. Můžeš si najít místo na spaní kdekoliv. Máš krásnou oblohu. Cítil jsem se volně v poušti—

David

Nikdo nepřijde, nebude na tebe čumět.

Vagabund Banán

Cítil jsem se volně v poušti, spalo se tam dobře a první týden jsem se cítil skvěle. Ale týden je nic oproti dvěma měsícům. A jak jsi říkal, nejsou tam města, vesnice, nejdelší část mohla být sto padesát kilometrů ničeho a nikoho. Věděli jsme, že na poušti potřebuješ dost pít vody, spálil jsem se dost těžce. Popáleniny jsem měl na ruce, takže tam musíš pít. Sto padesát kiláků je pro nás čtyři, pět dní, řekněme. Já s kolenama chodím méně, i když v poušti jsme chodili víc. Čtyři, pět dní vody. Máš dvanáct litrů vody? Snažili jsme se dva, tři litry minimum— Dva, tři litry vody—

David

To je rozhodně minimum.

Vagabund Banán

Dva, tři litry vody na den a spoustu jídla. Mohli jsme mít pět kilo jídla. Když máš na čtyři, pět dní. Věděli jsme, že patnáct kilo plus k našim batohům nejde. Máme batohy stavěné možná do dvaceti kilo maximálně. A ani bychom neušli s dvaceti pěti kilovým. Moje kolena a jít s dvaceti pěti kilovým batohem bychom asi nedali. Nereálné. Takže jsem si pořídil kočárek, Kadilo. Podle mě hodně posluchačů zná srdíčko. Stalo se to srdcovkou fanoušků i mojí. Bylo to super, kočárek, vzpomínám na něho. Ještě bych ho rád někdy viděl.

David

Tuhle pasáž jsem nesledoval, tak na to se ještě podívám.

Vagabund Banán

Pak ti ukážu dvouminutovou, kdy Panda udělal střiháč, rozloučení do dvou minut. Ještě s hudbou. RIP Kadilo. Bylo to úžasné. Skoro jsem měl slzu. (smích) Kadilo… ušel jsem s ním šest set kilometrů.

David

Usnul jsi.

Vagabund Banán

A bylo to super. Jel jsem, občas jsem to poslal před sebou. Po dálnici. Stalo se, že jsme šli přes vesnici. Stál jsem venku před obchodem a Luboš šel nakoupit. A na něho chlapík: „To jest tvoje žena? Tam? Tvoje žena?“ (smích) A já tam s kočárkem. Často se nás ptali: „A kde je máčík?“ Kde chlapeček? Že je tam batoh. Byli překvapení, že neviděli, až přišli k tomu, že tam je batoh. Co se to děje? Byla sranda. Byl to experiment pro mě. Nevím, jestli to s tím půjde jet, kolik kilometrů vydrží kolečka, nechtěl jsem kupovat drahej kočárek, nevěděl jsem, jak to dopadne. Koupil jsem kočárek za dva tisíce, hodně levné. A byl super. Můžeš naložit batoh. Když ti někdo dá na poušti vodu nebo jídlo, pro nás je to zátěž velká.

David

Jasně.

Vagabund Banán

A takhle nám někdo něco dal a hodil jsem to tam a paráda, nic. Jel jsem s kočárkem. Pak se rozbilo kolečko, protože byla špatná cesta. Na špatné cesty nebyl dělaný. Pořídili jsme táčky. Kolca.

David

No ale tak—

Vagabund Banán

Zahradníky.

David

Větší dřina, ne?

Vagabund Banán

Vůbec.

David

Musíš to držet, ne?

Vagabund Banán

Takhle bys to musel držet. Ale když to… tak celá váha je na jednom kolcu—

David

No.

Vagabund Banán

— a jede to samo. Je to ještě rychlejší než chůze, úplně tě to pohání a celá váha na kolcu a ty jediné, co děláš, balancuješ, ale ty—

David

Ty máš ruce nahoře.

Vagabund Banán

Takhle nahoře to držíš. Jediná nevýhoda je, že nemáš volnou ruku, nemůžeš natáčet, což je pro nás blbé, že jsme nemohli natáčet, zvykali jsme si. A plus když se potíš, já si furt utírám čelo. To nešlo, protože jak máš kolco a jednu ruku pustíš, letí to na zem, takže nemáš volné ruce. Jediná nevýhoda kolc. Hodně často lidi píšou do komentářů „hoši, sežeňte si tohle“, ale ono to tam není. Takový sortiment nebo výběr, když nejsi ve velkém městě, že si můžeš přesně to, co ti lidi… „Tohle si seženete, to všude je.“ Není tak, že si seženeš, co chceš. Seženeš, co vidíš. Já jsem v Taškentu, hlavním městě, tři dny sháněl něco, s čím pojedu. A to je hlavní město. Není tak, že si seženeš všechno, co máš v Česku. Cokoliv chceš—

David

Objednáš to z internetu.

Vagabund Banán

Objednáš z internetu, přijde ti to domů, nebo jedeš do Prahy. Tady si vygooglíš, kde co. Tam jsem si taky googlil a nic. Chci vozíček. Není to jednoduché. A kolca byla super. Ať se nemusí zdát, kdyby si to vyzkoušeli, zvládne horší terén, má jedno pořádné kolo, můžeš jet po boku, jede to super a je to lehké na záda. Nebolí tě záda, ramena, nic, ani noha. Luba ušel s rozbitým kolečkem šedesát kilometrů a říkal: „Necítím se ani unaveně.“ Jak to nemáš na zádech, jak tě batoh… A ještě s rozbitým, kdy musel tlačit. Ono ti to hrozně ulehčí a je to extrémně komfortní. Doufám, že to budou slyšet naši fanoušci, že kolco je super (smích).

David

Já si to popravdě neumím představit—

Vagabund Banán

No.

David

A neodkrvujou se ti ruce nebo něco?

Vagabund Banán

Vůbec nic. Jediná nevýhoda je, že nemáš volnou ruku.

David

Musel jsi nějak připevňovat náklad?

Vagabund Banán

Ne. Dal jsem si batoh dozadu. Měli jsme strach, aby nevypadl z druhé strany, jak to máš hodně nahnuté, aby nevyklouzával z druhé strany, což se mi ani jednou nestalo. Dal jsem si batoh, a pak jsem naložil flašky vod, jídlo a jen jsem to připnul bederním pásem, připoutal posádku a jeli jsme na výlet. A můžeš vzít sladké pitíčka, pivo, spoustu jídla, neřešíš, co taháš. Taháš spoustu. Náklad mohl mít i třicet kilo někdy. Vzali jsme pětilitrové barely do tašek, hodíš to tam a váhu, když máš hodně, třeba patnáct litrů vody. Když s námi šel fanoušek a tahali jsme jemu vodu, protože by to neunésl, cítíš váhu, ale když se rozjedeš, jede to samo. Jak to rozjedeš, necítíš nic. Je to bez námahy, ať se nemusí zdát.

David

Na to se podívám. Nedoporučuju. Ale koho to zajímá, mrkněte na videa klubu.

Vagabund Banán

Vyzkoušeli jsme i takové druhy cestování. Na poušť bych doporučil. Potkali jsme cestovatele Němce, co jel s vozíčkem, ten měl drahý super, asi z Německa jel jen s tímhle, super vozíček. Ale Alex, co jde pěšky kolem světa, dokázal projít bez vozíčku, chodil pár set kroků denně a snažil se od města do města co nejrychlejc. Možná by to šlo, že bys zastavoval kamiony, kteří by házeli vodu. To jsme zažili. Fanoušek, co šel s náma, zastavoval kamiony a během deseti minut sehnal tři čtyři litry vody.

David

Oukej, ale na to nechceš spoléhat.

Vagabund Banán

Právě. Takhle jsi soběstačný. Můžeš se spolehnout sám na sebe. Víš, že máš spoustu vody. Když ti voda často dochází, já mám ještě větší žízeň, asi psychicky. Takže jsme mohli pít, jak jsme chtěli, a bylo to super. Teď už jdeme zase s batohama, ale neplánujeme jet s vozíčkem. Určitě ne. V horách ne. Máme rádi batoh na zádech.

David

Ještě jsem viděl borce, co chodí s popelnicí, tak—

Vagabund Banán

Ty vole, to je zajímavé taky. Možná lepší kola?

David

Lepší, ne originální kola, ale byla tam kola stoček?

Vagabund Banán

Anebo vozík nákupní do Kauflandu. Udělat na lepší kola takový vozík? Parádička.

David

Možností spousta, ale hlavně spíš na cesty do hor.

Vagabund Banán

Na pouště. To se vyplatí. Kdyby někdo šel. Ale nedělejte to, je to zbytečná nuda.

David

Radši si pořiďte batohy na Gramínu.

Vagabund Banán

Přesně, přesně.

David

Když jsme u gearu, kolik máváš třeba batoh bez… nebo standardně?

Vagabund Banán

Neřeknu přesně, protože nemáme váhu a není kde zvážit, hodně se to mění podle jídla a vody, ale podle mě jsme možná v nějakých deseti kilech teď. Máme zimní spacáky, které mají asi dvanáct set kilo.

David

Něco nad kilo.

Vagabund Banán

Plus nějaké powerbanky a elektronika. Teď i drona máme, kterou jsme dlouho neměli, ale myslím, že v Pákistánu jsme měli nejlehčí batohy, kdy jsme měli lehkej spacák. Neměli jsme drona a batohy byly fakt— To poznáme, kdy jsou lehké a kdy těžší. Teď máme kolem deseti kilo, možná méně. Neřeknu teď, ale jak budeme mít zas letní spacáky, zmenší se. Já se snažím tahat jen litr vody, Luba víc, ale já jen litr. Teď jak jsem šel Ázerbájdžán, nepřipadalo mi, že mám těžký batoh. Nebolely mě ramena, v pohodě. Je rozdíl oproti Sahaře, kdy jsme šli, měli jsme dvacet kilo a co kilometr pauzu. Teď nemáme problém s váhou. Batoh je podle mě nejlepší věc našeho gearu. Je lehkej ten Osprey… nevím, má možná přes dvě kila, náš batoh má osm set nebo devět set gramů. Super. Batoh vždycky doporučuju, jestli do něčeho investovat, tak batoh. Je to hlavní.

David

Jasně. Jasně, jasně.

Vagabund Banán

Batoh je super. Myslím, že máme super gear.

David

Okey, snažili jsme se, abyste měli super gear. Aspoň vám to ulehčí—

Vagabund Banán

I zimní spacáky jsme měli. Zimu jsme krásně… vždycky jsme se těšili, když už je chladno a víš, že se zabalíš do spacáku a bude ti teplo. Když tohle víš a máš to v hlavě, že se kdykoliv vyspíš, nebo si sedneš a zabalíš se do spacáku, ten spacák tě hrozně podrží maximálně.

David

Hele, co vás čekalo po Uzbekistánu?

Vagabund Banán

Kazachstán, něco stejného.

David

Ale Kazachstán je trošku mimo vaši cestu.

Vagabund Banán

Ne? Kazachstán hned je za Uzbekistánem. Kazachstán je hrozně velkej. Zasahuje až k Turkmenistánu dolů. Teď nevím, jestli mají hranici, myslím, že i jo.

David

Jo?

Vagabund Banán

Kazachstán je sice až někde u Ruska, někde daleko. Kazachstán je obrovskej—

David

Takže jste mířili na sever nebo ještě na za—

Vagabund Banán

Spíš na západ ke Kaspickému moři. Tam je Kaspické moře, Kazachstán, Uzbekistán a Tádžikistán. A pak Afghánistán a tohle. My jsme jen přešli hranici rovně a šli furt, to bylo jen pět set kilometrů přes Kazachstán.

David

Okey.

Vagabund Banán

Ale zavřená hranice. A teď v poušti daleko od civilizace, takže čtyři dny nám trvalo, abychom se dostali na cestu z těch hranic. Vzali jsme si kamion zpátky do města, teď jsme museli letět na tři přestupy do Kazachstánu. A ještě jsme letěli do Aktau, to je město v Kazachstánu. A ještě z toho bychom se měli dostat správně zpátky na tu hranici z druhé strany. Ale my jsme se rozhodli, že serem na to. Šli jsme na východ pět set kilometrů k té hranici, kde jsme skončili. Takže jsme šli od domu pět set kiláků, došli jsme na tu hranici a z té hranice jsme pak stopovali zpátky do Aktau, kde jsme chtěli lodí do Ázerbájdžánu, ale do Ázerbájdžánu jsou všechny pozemní hranice zavřené, takže jsme z Aktau letěli do Baku, které je hned u toho moře. Přelet jsme udělali. A teď už doufáme, že všechny hranice projdeme pěšky. Turecko, teď jsme přešli z Ázerbájdžánu do Gruzie pěšky, pak Turecko. Myslím si, že teď už všechno si projdeme pěšky, ale ty hranice… Občas je to složité, že kvůli sto metrů máš čtyři dny minus. A takových hranic jsme zažili hodně. Třeba z Indie do Nepálu nepřejdeš, z Nepálu do Indie nepřejdeš, když máš nové víza do Indie. Takže hodně objížděk jsme měli, ale snažíme se furt, aby to byla ta cesta spojená a ty kilometry abychom nejeli a tak.

David

Umíš si představit v nějaké z těch zemí, které jste navštívili a není jich málo, život?

Vagabund Banán

Nepál.

David

Nepál? (smích)

Vagabund Banán

Ne, i když jsme tam byli, tak ono Káthmandú je úžasné. Je to hlavní město, my nejsme na velká města, ale Káthmandú je úžasné. Je strašně barevné, je tam strašně příjemná atmosféra, ať už levné části, nebo i drahé. Máš tam gear, všude je to furt takové, že tam ty hory jdou cítit a hlavně z Káthmandú se všude dostaneš hrozně rychle. Fakt si tam umím představit nějaký byteček za pět tisíc měsíčně. Ceny tam jsou jináč hodně. Takže nějaký hezký byteček, který bych si platil a žil bych tam rok. Nevím, jestli dlouhodobý život, třeba jo, po tom roce bych uviděl, jaké to je, ale rok si tam hrozně umím představit. Jsou tam hezké holky, hrozně v Nepálu. Dostaneš se k horám všude blízko, jsou tam rafty, jsou tam bungee jumping. Je tam spoustu zábavy. Je tam spoustu co dělat hlavně. A v Káthmandú máš velké město, zařídíš si tam, co potřebuješ, můžeš se vydat na expedici. Jediné, co tam chybí, je moře, ale já radši hory než moře. Takže to je jediné, co tam chybí, že třeba někde v Peru, kde máš vysoké hory a máš tam i moře, může být lepší, ale Nepál určitě i. Možná Luba, tak by byla země, kde by se dalo žít. Je to levné a i třeba gajda, kdyby šlo tam dělat. Nevím, jestli znáš Trávníčka, tak ten tam dělá gajda, žije tam, má tam restauraci svojí, Czech Pub.

David

Viděl jsem, viděl jsem. Právě jsem viděl, jak jste měli nějaké záběry z Czech Pub a tam jsem viděl i nějaké další známé cestovatelské tváře. Tak mě to pobavilo.

Vagabund Banán

Mára Holeček nebo něco takového, taky velkej horolezec, takže se tam schází, zpívají se tam české písničky, máš tam české pivo, české jídlo, máš tam guláš, máš tam strašně fajn atmosféru, je to tam hrozně fajn. A Káthmandú není tak velké ani, takže… nebo záleží. Je to tam příjemné, je tam i hodně té historie v tom městě, jsou tam krásná náměstí. Fakt Káthmandú je super. Na to, že to je město. A dostaneš se za hoďku letadlem do Lukly. Takže tam bych zvládl žít a vlastně ani není tam horko. Já nezvládám horko, třeba Thajsko by mohlo být super, někde Phuket nebo nějaká ostrovní část by mohla být super, ale skrz horko celoroční? Nevím, jestli bych zvládl tohle. Já jsem spíš na zimu, hodně.

David

Hory a zima.

Vagabund Banán

Ono hodně lidí… teď mám zati na zimu. A my, konečně! Hodně lidí má radši teplo a my máme radši zimu. Ono jak jdeš, tak se zahřeješ a v horkých částech se spíš přehříváš, takže je to nepříjemné. Možná tam být a dovolenkovat tam není tak hrozné, jako tam chodit. Víš co, že v horku je to rozdíl. A když jdeš někde, kde je pět stupňů, tak se zahřeješ a jde se ti úplně super.

David

A hlavně vždycky se můžeš obléct. Ale když už je fakt horko, asi jenom základní vrstvy, kašnaš, triko, tak už se nemůžeš slézt.

Vagabund Banán

Možná kdyby pak hodně dní sněžilo. Vy jste si míjeli nějaké zimní expedice, které bych si hrozně chtěl dát. Tímhle směrem bych se taky hrozně rád vydal. Je to výzva. Jsi tam v přírodě. Přijde mi to úplně ideální, něco pro mě, co bych chtěl zkusit, a i tu Antarktidu někdy v budoucnu. Nebo Sibiř bych… nebo jen tady ta Evropa? Něco, Grónsko. Spíš ten sever, hodně.

David

No, ještě ty polární expedice, tak to je přesně, to by se ti líbilo, protože stejně si netáhneš batoh jako tam, ale máš saně, takže to taky necítíš, když—

Vagabund Banán

No, tak to už mám zkušenosti s něčím taháním. A myslím si, že by to mohlo být i obsah zajímavej pro lidi, víš co, že rozhodně moc lidí to nechodí, nebo pár. Takhle v přírodě. A teď si to natočíš, uděláš z toho nějakej obsah a myslím si, že by to nás bavilo s Lubou. Chtěli bychom určitě tohle pak dát, jak ukončíme cestu, dokončíme cestu. Tak nějaké polární expedice a přežít tam sám se sebou a roztopit si vodu, uvařit si jídlo, postarat se sám o sebe. Víš, že nikdo tě tam nezachrání, nějaký kamionák nebo něco, a být v přírodě, potkat nějaká zvířata. To je úžasné. Tohle bychom fakt chtěli.

David

Tak rovnou jsi navázal krásně na moji otázku, a to je nějaký výhled do budoucna. Jestli už přemýšlíte o tom, co budete dělat po vaší cestě, až tu dojdete, což bude někdy za rok?

Vagabund Banán

A tohle upřímně posledních pár měsíců nejčastější otázka, kterou dostáváme.

David

No tak fakt, zeptám se. Už máte určitě tu odpověď krásně utříbenou. Tak jestli plánujete dál cestovat s Lubou, nebo umíš si představit, že se někde necháš zaměstnat od osmi do pěti?

Vagabund Banán

Ne, upřímně, my jsme pracovali před touhle cestou. Bylo to normální, pro hodně lidí to je normální, ale po těch třech letech… Neumíme si moc představit, že bychom chodili do fabriky. Já nevím, jestli bychom to… byla by to krize a asi bychom to zvládli. Víš co, každý to nějak zvládne. Možná ty začátky pro nás by byly těžší. Teď si každý člověk musí představit, že my tři roky jsme takhle nepracovali. Takže jasně, pro někoho je to normální, ale pro nás to není normální takhle začít chodit, vstávat a takhle pracovat.

David

Pro spoustu lidí, co chodí do práce, není normální zase žít ten život, co žijete vy. (smích)

Vagabund Banán

Takže ne. A hlavně asi by mě nebavila dělat nějaká nudná práce. Když už bych si našel práci, tak bych hledal něco třeba guide nebo něco na lodi, nebo něco zajímavějšího někde v zahraničí. Fakt chodit někam do fabriky, to asi nechtěl bych. Takže našel bych si práci, kdyby ten YouTube nefungoval. Anebo průvodce. To by mě bavilo, bavit se s lidma, být v mapách, plánovat si různé výlety. Myslím si, že tohle bychom dělat mohli, takže i tohle možná někdy zkusím, ale možná spíš horský průvodce. Ale co se vrátíme? Abych ti odpověděl na otázku, tak máme v plánu jako první věc přednášky, takže asi bude v Česku tím pádem. Já nevím, jak dlouho, nějakou tour, třeba dva měsíce, jenom přednášky po Česku. Já nevím, jak dlouho to trvá, nemáme s tím zkušenost, nikdy jsme to nedělali.

David

Klidně delší si myslím, že může být.

Vagabund Banán

Uvidíme. Možná nějaké školy dáme. Víš co, děckám povyprávět? Třeba to může motivovat některá děcka, pak určitě nějaká kina a po Česku potkat lidi, fanoušky, kteří díky nim tuhle cestu takhle dlouho můžeme jít. Bez fanoušků bychom museli někde vydělávat a možná by to ztratilo kouzlo, bylo by to na víc roků. Takže díky všem fanouškům my tuhle cestu můžeme takhle jít a můžeme si dopřát spoustu jídla, že jo, jíst dobře. Takže potkat lidi, to bude parádička. Pokecat, myslím si, že nás sledujou starší lidi, takže můžem dát pivko s nima, pokecat. Spoustu lidí si myslím, že cestuje, co nás sleduje. Takže přednášky, jak se vrátíme. A pak jsme si říkali, jestli si umíme představit cestovat každý sám. Chtěli bychom. Cestovat každý zvlášť. Určitě i nějaké společné cesty a i závod proti sobě, který já bych hrozně chtěl v horách. Na to Luba úplně netváří, ale bylo by to fér, když jeden závod by byl po rovince a druhý v horách. Dát si výzvu proti sobě a určitě i nějaké cesty. Ne už takhle dlouhé. Už nikdy nechceme jít takhle dlouhou cestu. Nebo ne nikdy, neříkej nikdy, ale třeba jo. Třeba někdy půjdeme z Jižní Ameriky do Severní Ameriky, což je taky daleko, takže třeba někdy to padne, ale chtěli bychom spíš už tak do roku nějaké cesty. Máme v plánu dva tisíce dvacet sedm jeden velkej projekt, který ještě nebudu říkat, protože by nám to mohl někdo vyfouknout. Ale můžou lidi čekat, že pak…

David

Můžou tipovat do komentářů? (smích)

Vagabund Banán

Můžou tipovat, ale nevím, jestli to uhodnou. Můžu říct, že to chceme, aby to bylo do Guinessovky, aby to byl světový rekord.

David

Oukej, to může být spoustu věcí, protože když tě občas vidím, co je za bizar v Guinessovce, ale—

Vagabund Banán

Bude to s cestováním. Nebude to žádnej bizar. A takže to pak chceme… dva tisíce dvacet šest se vrátíme, uděláme přednášky, začneme trénovat na tohle a dva tisíce dvacet sedm bychom tohle chtěli uskutečnit, takže uvidíme, jestli se nám to povede. Bude to náročné, takže nemusí se to povést, ale chceme. A pak spoustu dalších cestovních projektů bude, protože máme strašně moc plánů. Jak jdeš po té cestě, tak tě napadá spoustu věcí. Ty sleduješ cestovatele, teď ty polární expedice a… potřebovali bychom se rozpůlit, abychom tohle všechno stihli. Ale budeme dva, takže možná každý bude cestovat někde jinde. Bude víc contentu, budeme natáčet oba dva, takže si to rozdělíme. A hodně si chceme pak vyskrýt level toho člověka, že chceme se učit potápět, učit lozit, učit jezdit tak parákem. To je jeden z velkých plánů, že tady se jde jít tak parákem po Evropě, nebo pak v Nepálu. To bude parádička. Víš co, vylezeš horu, sletíš dolů a takhle třeba docestovat do Itálie, kde jsou dolomy ty krásné. Takže učit se hodně skilly, to nás baví. Jak už ses ptal, jak jsme se učili tohle čtení, tak učit se skilly, naučit se spoustu věcí, fakt si vylevelovat ten level na sto, umět spoustu věcí takhle. To bychom pak chtěli. Takže uvidíme, jak to všechno půjde dohromady, to cestování, učení skillů, přednášky. Ale těch plánů je hodně—

David

No jasně.

Vagabund Banán

A takhle. Žít ten život, žít ten život co nejdýl zdravě, hlavně. I to zdraví začínáme hodně řešit. Já jsem si i koupil hodinky na trackování spánku. Snažíme se jíst dobře, když to jde. Sice energíťáky občas není úplně ideální, ale teď i suplementy a nějaké doplňky stravy jsem si pořídil. Pohybu máme dost. Myslím si, že pohyb je jedna z nejdůležitějších věcí vůbec, protože jak člověk sedí, tak je to horší, ochabuje to. Takže se i trošku zdraví snažíme už řešit, abychom byli co nejdéle zdraví a mohli se hýbat, dělat výkony, výzvy. Takže spánek, jídlo a pohyb. Kdyby někdo chtěl vědět.

David

A vztahy. (smích)

Vagabund Banán

A vztahy. To no.

David

Na tom budete muset zapracovat. Nebo tohle já si vzpomínám, že říkal Ludo ve vašem filmu, který každopádně rozhodně doporučuju všem—

Vagabund Banán

Taky.

David

Posluchačům film, že vztahy celkem trpí u vás na cestě.

Vagabund Banán

Trpí. Už i s Lubou se o tom častěji a častěji bavíme, že už nám fakt chybí vztah. Já jsem třeba pět let od svého posledního vztahu, což pět let bez holky a ono zajít si najít si holku na cestě na noc, nebo jak to říct slušně? Není to ono, není tam ten vztah, není tam láska. Chápeš, mít takhle něco s holkou, ke které nic necítíš, není nic extra.

David

Hm.

Vagabund Banán

Takže vztahy. Třeba si pak najdeme holku, jak tady budeme dělat přednášky. Já jsem teď zjistil, jak jsem šel na Ondřejník, že tady je strašně moc holek, co běhá do hor a jsou samy nebo ve dvou. Nebo možná mají přítele doma, kteří jsou líní. (smích) A já bych byl aktivnější. Ale. (smích)

David

Jo, tak když říkáš, že jsou hezké holky v Nepálu, jsou i hezké holky tady, že jo?

Vagabund Banán

Jo, já jsem byl překvapenej, kolik holek jde samy do hor. Já jsem spíš čekal, že spíš potkám chlapy, kteří jdou do hor. Ale na Ondřejníku bylo spoustu hezkých holek, co šly samy nebo ve dvou. Takže říkám, to je úplně ideální situace. Já bych potřeboval holku, která chodí do hor a je aktivní. A tak třeba se nám povede něco někdy najít, až tady budeme dělat přednášky, a mít pak vztah, který bychom pak nějak zkombinovali s cestováním, nevím.

David

Takže výběrové řízení začne (smích), začne za rok a zhruba teda fakt přesně rok? Nebo máte nějaký—

Vagabund Banán

Ono víš co, jak u nás je to ta cesta.

David

Jasně, ok, takže dvacet šest.

Vagabund Banán

My nemůžeme. (smích) Jo, jo, dvacet šest, příští rok.

David

Příští rok.

Vagabund Banán

Ale u nás je to… To jsem neřekl, my ještě letíme za necelý půl rok do Nepálu.

David

(smích) Dobře.

Vagabund Banán

No teda, vypadá to tak. Zatím je to naplánované, že v říjnu, listopad, to je tam sezóna, poletíme na čtrnáct dní do Nepálu, dát si tam nějaké treky s kamarádama, kteří už nás navštívili na téhle cestě. Nepál jsme si zamilovali a i oni. Takže chceme na čtrnáct dní letět do Nepálu, dát si dovolenou. (smích) A kdo ví, kolik těch dovolenek ještě bude. V červenci přijedou na osmnáct dní rodiče do Turecka, takže budu osmnáct dní cestovat. Luba si poletí do Thajska nebo do Japonska. Možná jsem to propádelil, doufám, že to ještě nevyšlo. (smích)

David

Kdyžtak to vypípáme, ale.

Vagabund Banán

Ale to no. Takže osmnáct dní budu s rodičema, protože snažím se je taky brát na dovolené a ukázat jim trošku svět. Takže pocestujem, osmnáct dní pauza zas další. Pak čtrnáct dní Nepál. Ale vychází nám to podle plánu, že aspoň do konce dubna bychom chtěli být na Šumavě, takže to je necelý rok.

David

A potom ještě celej…

Vagabund Banán

Já nevím, jak dlouho to trvá, asi dva měsíce počítáme, že celé Česko dokola.

David

Nebo tak uvidíte, jak budete rozběhnutí, ale.

Vagabund Banán

Myslím si, že po horách nám to jde docela dobře. Možná ne lépe jak na rovinkách, že těch třicet čtyřicet kiláků není pro nás problém. Takhle ještě tady asi nejdeš úplně nahoru dolů. Tady jdeš možná po těch hřebenech nějak, nevím přesně, jak to je. Ještě jsme to nešli, ale půjdou s námi lidi, takže uvidíme, jak to půjde. Ale myslím si, že dva měsíce kolem Česka a Luba má v červnu narozeniny, takže bychom to chtěli stihnout do těch narozenin. To je takovej deadline náš. Když to nestihneme, nic se neděje. Ale i kdyby to byl červenec, whatever. Ale chtěl bych to stihnout do těch narozenin a oslavit pak narozeniny koncem cesty. Konec cesty by měl být ve Frýdnerkádě na náměstí. Kdyby někdo fakt chtěl přijít—

David

To bude grandiózní.

Vagabund Banán

To bude z Javorníku cesta na náměstí a tam bude konec úplný.

David

Oukej, tak budeme tam všichni a všichni naši posluchači. Hele, díky moc! My se blížíme ke konci našeho podcastu a díky za všechny informace. Těším se na společný pokec, který dáme. Všichni s Lubou, to bude určitě zajímavé. To dáme nějaký maraton, protože—

Vagabund Banán

Luba dá taky nějaké svoje pohledy.

David

Přesně tak.

Vagabund Banán

A bude parádička. Taky se na to těším, až to dáme po dokončené cestě, to bude úžasný, až tady budeme sedět.

David

Po čtyřech letech.

Vagabund Banán

To bude super. To pak pokecáme o tom.

David

Mega. Mega držím palce, ať to všechno klapne. Teď už ty nej, jak jsi to říkal, exotičtější země máte za sebou—

Vagabund Banán

A i nebezpečné.

David

A i nejnebezpečnější, asi objektivně. Tak ať vám to klapne. A lidi vás samozřejmě můžou podpořit sledováním na Hero, na YouTube.

Vagabund Banán

Máme živou polohu na tom Hero, takže můžou přesně tak… nenapadne nás potkat někde. Ne? Ty vole, tys to propádel, co můžu udělat? No.

David

V pohodě. Jakmile to vydáme, tak už půjdeš pryč z Česka. Takže asi.

Vagabund Banán

Ale celá cesta je na YouTubu.

David

Jo.

Vagabund Banán

Snažíme se tam… vždycky na tom Hero jsou spíš bonusové díly jen z nějakých side questů, co máme bokem. Třeba ten Nepál možná udělám jen na Hero, ale celá naše cesta je na YouTubu, takže všichni to můžou sledovat zadarmo. A napsat nám, kdyby se někdo chtěl potkat na cestě, kdokoliv, se k nám může připojit a jít s náma. I když těch lidí už nám teď je v plánu dost. Ale můžou se i spojit. Podle mě můžou přijet i dva různý lidi najednou. Takže tak.

David

Teďka míříte na YouTube na sto tisíc lidí?

Vagabund Banán

Přesně, přesně.

David

S tím by vám mohli pomoct. Takže to tam klukům naklikejte.

Vagabund Banán

Chybí čtyři a půl tisíce lidí, což není tak už moc.

David

Yes.

Vagabund Banán

Takže chceme. Chceme aspoň abychom si pak drželi na tom náměstí ten button.

David

To bude to držet. Bude to třeba držet půl mega, kdoví. Hele, tak ještě jednou držím palce. Nakupujte merch Vagabundi CZ a nevím, co ještě. Asi všechno.

Vagabund Banán

A sledujte tady tenhle podcast, kde je spoustu cestovatelů a jestli lidi baví cestovatelé, tak určitě tě tady znají. Ty lidi, co tady máte. Mně to přijde super. Já jsem taky hrozně rád, někdy tam byl nějakej člověk, co šel na expedici, nějakou severní. Poslouchal jsem tu vaši a přijde mi to super, že z cestování, že máte i fakt velké dobrodruhy, nejen dovolenkářské. A není moc podcastů podle mě o cestování. Pak ještě je jeden, co vím, ale. Takže určitě bych doporučil tohle poslouchat. Mě to hrozně baví.

David

Super, díky moc. Hele, díky za pokec, díky za zhlédnutí a vidíme se u dalšího podcastu Život na treku. Čaute!

Vagabund Banán

Taky, taky. Čau, čau za rok.