Po vzoru slavných amerických trailů si francouzští nadšenci v roce 2022 splnili sen a spojili 47 dálkových tras GR do jediné, více než 3 000 kilometrů dlouhé stezky přes ty nejkrásnější hory „Hexagonu“ (jak Francouzi kvůli šestiúhelníkovému tvaru své zemi říkají). Trasa protíná 14 národních a regionálních parků, šplhá na hřebeny blízko třítisícových vrcholů a mezi tím tě provede zapadlými vesničkami, kde se čas zastavil.

Ačkoliv je HexaTrek pořád ještě mladý, jeho popularita mezi thru-hikery strmě roste a z původně lokálního projektu se stává známý pojem. Přesto si zatím udržuje své původní kouzlo: zažiješ na něm dostatek svobody, nebudou tě čekat přeplněné stezky, ale naopak trasa, která vyžaduje větší dávku samostatnosti a plánování. Tenhle text slouží jako odrazový můstek pro každého, kdo o HexaTreku uvažuje. Najdeš tu vše podstatné – od záludností horského počasí přes praktické tipy na výbavu až po to, jak se z Česka logisticky nejlépe dostat na start.

Základní informace a obsah článku

Po kliknutí na odrážku se přesuneš do dané sekce.

• Název trailu: HexaTrek
• Lokace: Francie (trasa prochází i Švýcarskem, Andorrou a Španělskem)
• Celková délka: 3 034 km
• Celkové převýšení: přibližně 140 000 m (cca 15× výška Everestu)
• Nejvyšší a nejnižší bod: hřebeny a sedla blízko 3 000 m n. m. v Alpách a Pyrenejích, Hendaye (0 m n. m., Atlantik)
• Doba trvání: průměrně 120 dní (podle rychlosti 90–150 dní)
• Směr a období: ze severu na jih (SOBO) i z jihu na sever (NOBO), sezóna přibližně červen–říjen
• Místo začátku a konce: Wissembourg (sever, Vogézy) a Hendaye (jih, Atlantik)
• Oficiální zdroj informací: hexatrek.com (web) a oficiální mobilní aplikace
• Plánování a příprava: permity (žádné), víza (žádná), pojištění (cestovní), navigace a mapy (appka HexaTrek, Mapy.com)
• Vybavení: ukázkové gearlisty na dálkové treky
• Logistika na trailu: bivak a ubytování, zásobování, voda
• Nebezpečí a náročnost: počasí, terén, zranění a zdravotní problémy, zvířata, rostliny
• Alternativy: etapové výběry, alternativní horské varianty, cesta se psem
• Praktické rady a tipy na závěr: rozpočet, placení, mobilní signál, jazyk, dobíjení, komunita (Discord, Strava, FB)

Název trailu

HexaTrek je zároveň oficiálním i mezinárodně používaným názvem trasy a žádný ustálený český překlad nemá. Jméno vzniklo spojením slova hexagon (šestiúhelník), kterým Francouzi láskyplně označují tvar své země, a anglického trek. Stezku v roce 2022 vytvořila parta nadšenců, která propojila desítky existujících francouzských dálkových tras GR (Grande Randonnée) do jednoho velkého celku.

Lokace

HexaTrek vede napříč celou Francií po jejích nejvyšších horských oblastech. Začíná ve Vogézách u německých hranic, prochází pohořím Jura, celými Alpami, oblastí Gorges & Causses ve středu země (Cévennes, kaňony Tarnu) a končí v Pyrenejích u Atlantiku.

Zajímavostí je, že trasa nezůstává jen ve Francii – v horských úsecích se opakovaně dotýká hranic sousedních zemí. V Alpách krátce zavítáš do Švýcarska, v Pyrenejích trasa přechází sem a tam mezi Francií, Andorrou a Španělskem a nakonec se dotkne i kulturně svébytného Baskicka. Během jediného přechodu tak vystřídáš několik jazykových a kulturních světů.

Celková délka

Hlavní trasa HexaTreku měří 3 034 kilometrů, takže se délkou blíží ikonickým americkým dálkovým trailům. Pokud nemáš na celý přechod čtyři měsíce, dobrou zprávou je, že je trasa oficiálně rozdělená na 6 etap, které se dají projít samostatně během několika sezón (podrobněji v sekci Alternativy).

Celkové převýšení

Právě převýšení dělá z HexaTreku jeden z fyzicky nejnáročnějších dálkových trailů v Evropě. Celkově během přechodu nastoupáš přibližně 140 000 metrů – to je zhruba patnáctinásobek výšky Mount Everestu počítáno od hladiny moře. Rozhodně nečekej chození po rovině: v Alpách a Pyrenejích může jediný den obnášet i přes 2 000 metrů stoupání a stejně tolik klesání.

Nejnáročnější profil tě čeká v alpských etapách 2 a 3 a v pyrenejských etapách 5 a 6, kde se stezka drží vysoko v horách a šplhá do sedel blízko hranice 3 000 metrů.

Nejvyšší a nejnižší bod

Symbolickým nejnižším bodem je hladina Atlantiku (0 m n. m.) u města Hendaye, kde většina hikerů cestu zakončí koupelí v oceánu. 🌊

Nejvýše se hlavní trasa dostává na alpských a pyrenejských hřebenech a v sedlech, která se pohybují blízko hranice 3 000 metrů. Samotný oficiální itinerář sice vyloženě třítisícové vrcholy obchází, ale pro dobrodruhy je z trasy dosažitelná desítka vrcholů nad 3 000 m, na které se dá odbočit po tzv. alternativních variantách (viz sekce Alternativy). Ať už na ně vyrazíš, nebo ne, výhledy z hřebenů Écrins, Vanoise nebo pyrenejského národního parku patří k tomu nejlepšímu, co v evropských horách uvidíš.

Doba trvání

Na kompletní přechod si vyhraď zhruba čtyři měsíce. Při průměrném tempu 25 km denně s jedním odpočinkovým dnem týdně zabere celý thru-hike v průměru kolem 120 dní, přičemž zkušenosti předchozích ročníků ukazují rozpětí 90 až 150 dní podle kondice, počasí a počtu zero dní. Nezapomeň, že 25 km je průměr – v alpských a pyrenejských úsecích s obřím převýšením ujdeš za den výrazně méně než v mírnějších Vogézách nebo Causses.

Pokud nemáš čtyři měsíce v kuse, můžeš si projít jen jednu nebo dvě etapy a zbytek si dojít jindy. Oblíbené jsou zejména alpské a pyrenejské úseky, které nabízejí nejkrásnější vysokohorské scenérie.

Směr a období

Historicky prvním a stále nejčastějším směrem je cesta ze severu na jih (SOBO) – tedy z Wissembourgu do Hendaye. Má to logiku: mírné Vogézy na začátku ti dají čas nabrat kondici, do náročných Alp dorazíš připravený a už bez sněhu v sedlech a celé to zakončíš symbolickým příchodem k Atlantiku. Pro tenhle směr se doporučuje vyrazit po 15. květnu a před 1. červencem – dříve riskuješ, že narazíš na sníh hned v Alpách, později by tě pak mohl zastihnout v Pyrenejích. Nejideálnější doba startu je kolem 1. června, záleží však na aktuálních sněhových podmínkách.

Roste ale i obliba opačného směru z jihu na sever (NOBO), tedy z Pyrenejí do Vogéz. Organizátoři ho v posledních letech doporučují čím dál víc, protože pomáhá vyhnout se sněhu v Alpách i hlavní turistické sezóně. Při startu mezi 1. červnem a 15. červencem projdeš Pyreneje v červnu a do Alp dorazíš až v září, tedy ve dvou skvělých obdobích mimo prázdniny a bez přeplněných horských chat. Nevýhoda? Do náročných Pyrenejí jdeš hned ze startu, takže musíš být fit už od začátku.

Celková sezóna se tak či tak drží zhruba od června do října. Mimo ni musíš počítat s tím, že alpská a pyrenejská sedla budou pod sněhem a budeš potřebovat mačky, případně i cepín.

Místo začátku a konce

Severním výchozím bodem je městečko Wissembourg ve Vogézách, kousek od německých hranic. Nejsnazší je dorazit vlakem ze Štrasburku – přímé spojení tě do Wissembourgu doveze zhruba za 45 minut a nádraží je pár set metrů od začátku stezky.

Jižním cílem je přímořské baskické město Hendaye na atlantickém pobřeží u španělských hranic. Odsud se dá pohodlně vrátit vlakem – přímo v Hendaye zastavuje vysokorychlostní vlak TGV, které tě spojí se všemi hlavními francouzskými trasami. Kdo chce letět, má poblíž letiště v Biarritz nebo Pau, případně (už na španělské straně) v San Sebastiánu.

Pokud vyrážíš z Česka, nejjednodušší je letecké spojení. Na sever se dostaneš přes letiště ve Štrasburku nebo Basileji (Basel-Mulhouse), odkud pokračuješ vlakem na start. Časově výhodné bývá naplánovat si let tam na jedno letiště a zpátky z druhého (tzv. multicity) – ušetříš si tím dlouhý přejezd přes celou Francii. Milovníci vlaků si můžou celou cestu z ČR do Štrasburku dát i po kolejích, ale počítej s celodenním cestováním a přestupy (typicky přes Německo).

Oficiální zdroj informací

Základem pro plánování je oficiální web hexatrek.com, který spravuje spolek stojící za vznikem trasy. Najdeš tu popis všech šesti etap, informace o sezóně, rozpočtu, cestě se psem i odpovědi na často kladené dotazy.

Ještě důležitější je oficiální mobilní aplikace HexaTrek, bez které se na trase prakticky neobejdeš. Obsahuje offline mapy celé trasy, vyznačené bivakovací zóny, neobsluhované přístřešky a chaty, vodní zdroje, místa na zásobování i stovky zajímavostí po cestě. Vzhledem k tomu, že HexaTrek není v terénu dokonale značený a místy se odchyluje od původních tras GR, je appka tvým hlavním navigačním nástrojem. Její stažení a první etapa jsou zdarma, další etapy si pak musíš dokoupit.

Skvělým doplňkem je i komunita kolem trasy – přes Discord a diskusní skupiny se dá zeptat na aktuální podmínky (stav sněhu, vyschlé prameny, uzavírky). Více se dozvíš v závěrečných tipech.

Plánování a příprava

Permity

Na přechod HexaTreku nepotřebuješ žádný permit ani povolení. Jediné, na co si dej pozor, jsou pravidla bivakování v národních parcích – v některých chráněných zónách je stanování povolené jen na vyhrazených místech nebo v určených hodinách (typicky od setmění do svítání, často jen v blízkosti chat). Všechna tahle omezení najdeš vyznačená přímo v oficiální aplikaci, takže ji stačí sledovat a řídit se cedulemi v terénu.

Víza

Jako občan České nebo Slovenské republiky nepotřebuješ do Francie žádné vízum. Francie i sousední země na trase (Švýcarsko, Andorra, Španělsko) tě pustí na občanský průkaz, i když cestovní pas s sebou pro jistotu neuškodí.

Pojištění

Přestože HexaTrek nevede přes ledovce ani exponovaná horolezecká místa, pohybuješ se dlouhé dny vysoko v horách a často daleko od civilizace. Rozhodně si proto sjednej kvalitní cestovní pojištění, které zahrnuje horskou turistiku do příslušné nadmořské výšky a hlavně zásah horské záchranné služby a případný vrtulník. Ve Francii je jako v celé EU standardem i Evropský průkaz zdravotního pojištění (EHIC), ten ale sám o sobě náklady na horskou záchranu nekryje.

Navigace a mapy

Tohle je bod, kde se HexaTrek liší od dobře značených dálkových trailů. Trasa z velké části kopíruje červeno-bílé značení tras GR, ale v některých úsecích přechází na žluté pruhy (PR) nebo různé lokální značení (např. červené obdélníky v úvodu ve Vogézách). Na řadě míst se od nich však odchyluje a jako celek dokonale vyznačená není. Spoléhat se jen na značky proto nestačí.

Základem je oficiální mobilní aplikace HexaTrek s offline mapami, GPS trasou a vyznačenými body zájmu, vodou i bivaky. Jako záložní a doplňkovou mapu doporučujeme české Mapy.com, které mají výborné terénní podklady a hodí se zejména při hledání alternativ, když se třeba blíží bouřka a chceš se vyhnout hřebenu. Někteří hikeři sáhnou i po Gaia GPS.

Ať zvolíš cokoliv, počítej s tím, že navigace je tu tvoje zodpovědnost – stáhni si mapy offline a měj s sebou spolehlivý záložní zdroj energie.

Vybavení

HexaTrek je dlouhý a náročný, takže o to víc platí, že každý gram na zádech se počítá. Pokud teprve řešíš, jak si sestavit lehkou a chytrou výbavu, mrkni na náš návod, jak sestavit gearlist, a inspiruj se tím, co si na treky balíme my – gearlist pod 4 kg nebo do 5,5 kg.

Vzhledem k tomu, že většina trasy je vhodná k bivakování a chaty nejsou všude, počítej s kompletní výbavou na dálkové treky. Základem je spolehlivý stan a spací systém, který zvládne široké rozpětí teplot. Zvol proto podle plánovaného období vhodný spacák nebo quilt – i v létě může v horách teplota v noci spadnout klidně i pod bod mrazu.

Zásadní kapitolou je na HexaTreku ochrana před deštěm. První etapa ve Vogézách je vyhlášená vydatnými srážkami a v horách tě kdykoliv může chytit bouřka. Rozhodně si proto přibal nepromokavou bundu, případně i pončo, a vodotěsně zabal vybavení v batohu pomocí voděodolné vložky (lineru) nebo systému dry bagů. Osvědčily se i nepromokavé rukavice a kalhoty nebo sukně.

Oblečení řeš vrstvením – zatímco na jihu v etapě Gorges & Causses tě čeká úmorné vedro, na alpských a pyrenejských hřebenech v noci někdy mrzne i v srpnu. Nezapomeň na lehkou péřovku na chladné večery a merino vrstvy, které hřejí i vlhké a nesmrdí ani po týdnu chůze. Hitem na dálkových trasách je sun hoodie – triko nebo košile s kapucí a dlouhým rukávem, která tě ochrání před spalujícím sluncem. V naší nabídce najdeš například triko nebo košili od značky Turbat.

Co se týče obuvi, na dlouhé trasy se skvěle hodí lehké a rychleschnoucí trailové běžecké boty doplněné kvalitními merino nebo nepromokavými ponožkami. Od nálože převýšení ti výrazně uleví trekové hůlky – tady je opravdu budeš potřebovat. Užitečná je i výkonná powerbanka na dny strávené daleko od zdroje elektřiny.

316 g

Fizan Compact

1 630 Kč Skladem

39 g

Gramino ultralehká nepromokavá vložka do batohu

Od 90 Kč Skladem

13 g

Gramino AURA Pouch

350 Kč Skladem

55 g

Liteway Rain Skirt

980 Kč Skladem

100 g

DexShell StretchFit Gloves 2.0

1 570 Kč Skladem

Doprava zdarma Sleva

870 g

Patizon G 600

Od 12 990 Kč11 590 Kč Skladem

184 g

Turbat Hike Lite LS Hood Wmn

1 040 Kč Skladem

Doprava zdarma

584 g

Topo Athletic Terraventure 5 Men’s

3 990 Kč Skladem

145 g

Flextail ZERO Power 10000 Power Bank

1 950 Kč Skladem

Doprava zdarma Sleva

224 g

Enlightened Equipment Men’s Torrid Pullover

6 990 Kč Original price was: 6 990 Kč.5 790 KčCurrent price is: 5 790 Kč. Skladem

Doprava zdarma Novinka

786 g

Hyperlite Mountain Gear Unbound 55 (2026)

10 590 Kč Skladem

Doprava zdarma

1270 g

Big Agnes Sarvis VST 2

15 280 Kč Skladem

Logistika na trailu

Bivak a ubytování

Nocování na HexaTreku má několik podob a většina hikerů je kombinuje podle počasí, rozpočtu a požadavků na komfort:

• Bivak nadivoko: Zhruba 70 % trasy vede oblastmi, kde je bivakování povolené. Kde přesně smíš stanovat a kde ne (typicky uprostřed národních parků a v rezervacích), zjistíš z informačních tabulí a hlavně z oficiální aplikace, která zakázané zóny přesně vyznačuje. Platí pravidlo postavit stan až večer a ráno místo zase opustit.
• Neobsluhované chaty a přístřešky (refuges): Podél trasy narazíš na horské chaty a přístřešky – některé jsou volně přístupné a zdarma, jiné obsluhované za poplatek. Bývají skvělým útočištěm za nepohody.
• Obsluhované horské chaty (refuges gardés): Zejména v Alpách a Pyrenejích nabízejí lůžko, teplé jídlo a často i polopenzi. V hlavní sezóně a v národních parcích se doporučuje je rezervovat dopředu, kapacity bývají omezené.
• Ubytování ve vesnicích: Ve městečkách po cestě seženeš penziony nebo kempy, kde si dopřeješ teplou sprchu, pračku a měkkou postel.

Praktický tip: HexaTrek se kvůli délce a nepředvídatelnosti dost špatně plánuje dopředu – rezervovat chaty na týdny předem prakticky nejde. Nejlepší je řešit nocleh operativně den ode dne podle appky a aktuální situace.

Zásobování

Přestože HexaTrek vede převážně horami, zásobování na něm není zásadní problém. Trasa pravidelně sestupuje do vesnic a městeček s obchody a podle organizátorů nikdy nemusíš nést jídlo na víc než zhruba 5 dní dopředu. Samozřejmě však záleží na tvém tempu. Přesné body na doplnění zásob (resupply) máš opět vyznačené v aplikaci. Při plánování nákupů si ale dávej obrovský pozor na otevírací dobu. Malé vesnické obchody dodržují odpolední pauzu (zavřeno typicky od 12:30 do 15:30) a velmi často mají zavřeno v neděli odpoledne a celé pondělí. Plánuj si nákupy dopředu, abys neskončil v malé vesničce o hladu.

Ve Francii navíc narazíš na skvělou dostupnost kvalitního jídla a v horských oblastech i na místní speciality (v Alpách ti sýry pravděpodobně polezou i ušima 🧀). Sháníš-li lehké dehydrované jídlo na dlouhé úseky, vezmi si zásobu z domova nebo dokup ve větších městech. Pozor jen na otevírací dobu menších venkovských obchodů a na plánování nákupů kolem víkendů.

Pokud se rozhodneš vařit na plynovém vařiči, sehnat správnou kartuši je ve Francii věda – nejběžnější je zdejší systém CampinGaz s ventilem Easy Clic (modré kartuše všude v obchodech), který ale není kompatibilní s vařiči typu MSR nebo Jetboil. Máš tři možnosti, buď vsaď na vařič CampinGaz, přibal si lehký adaptér (60–80 g), nebo si univerzální šroubovací kartuše objednej online na výdejní místo po cestě.

Voda

Podél trasy pravidelně narazíš na vodní zdroje – prameny, potoky a veřejné kašny ve vesnicích, které máš vyznačené v aplikaci. Přesto doporučujeme mít s sebou filtr na vodu: řada zdrojů vede přes pastviny s dobytkem a ne u každé kašny je voda označená jako pitná. Skvělým francouzským záchytným bodem na doplnění vody jsou ale vesnické hřbitovy, kde (téměř vždy) najdeš kohoutek s užitkovou vodou, kterou si stačí přefiltrovat.

Pozor si dej hlavně v jižní etapě Gorges & Causses, kde v létě mohou prameny i potoky vysychat a některé vesnické kašny nemusí téct. Vždycky zkontroluj, jestli voda opravdu teče, než dopiješ poslední zásobu, a v suchých úsecích si nechávej rezervu.

50 g

Drip It ochutnávkové balení 5x 10g

125 Kč Skladem

121 g

Summit To Eat smažená rýže s kuřecím masem

Od 229 Kč Skladem

105 g

Adventure Menu Chilli con Carne

Od 289 Kč Skladem

75 g

Adventure Menu Krémová míchaná vajíčka se šunkou a sýrem

Od 189 Kč Skladem

105 g

Adventure Menu Krémové rizoto s chřestem a brokolicí

Od 269 Kč Skladem

138 g

REAL Turmat Kebab

299 Kč Skladem

121 g

Summit To Eat Tikka Masala s rýží a zeleninou

Od 209 Kč Skladem

69 g

Platypus QuickDraw Filter

1 390 Kč Skladem

114 g

REAL Turmat Čokoládové muesli

209 Kč Skladem

65 g

HydroBlu Versa Flow Water Filter

890 Kč Skladem

Nebezpečí a náročnost

Počasí

Počasí je na HexaTreku hodně proměnlivé, protože trasa protíná několik klimatických zón. Každá etapa má svá specifika: první etapa ve Vogézách je vyhlášená deštěm, zatímco jižní etapa Gorges & Causses dokáže být v létě úmorně horká (obzvlášť v srpnu, kdy jí prochází většina poutníků směrem na jih). V Alpách a Pyrenejích tě čeká typické horské počasí – náhlé odpolední bouřky, mlha, prudké ochlazení a v extrémních případech i kroupy nebo sníh ve vysokých polohách i uprostřed léta.

Klíčové je proto sledovat předpověď (osvědčila se aplikace MeteoBlue), mít dobře vyřešené vrstvení a nepromokavost a nebát se přizpůsobit plán – při blížící se bouřce raději zvolit nižší alternativu nebo počkat. Ranní starty a pružnost ti na dlouhé trase ušetří spoustu nepříjemností.

Terén

HexaTrek je fyzicky velmi náročný, ale technicky (v hlavní sezóně) zvládnutelný bez horolezeckých dovedností. Severní úseky ve Vogézách a Juře vedou převážně lesními cestami a mírnějším terénem. Jakmile ale vstoupíš do Alp a Pyrenejí, čeká tě strmé stoupání a klesání, kamenná suť, exponované hřebeny a místy i zajištěné úseky s fixními lany nebo železnými stupy. Nic z toho v létě nevyžaduje horolezeckou výbavu, ale prověří to tvoji kondici, kolena i psychiku.

Zatímco například na americkém PCT jsou stoupání často pozvolná, francouzské trasy mají jiný charakter – často vedou nekompromisně strmě nahoru a hned zase dolů. V alpských a pyrenejských etapách (zejména ve fázi 3 a 5) jsou denní porce 20–25 km považovány za velmi vysoké a fyzicky náročné i pro zkušené hikery.

Hlavní výzvou tak není ani tak technická obtížnost jako obrovské kumulativní převýšení a celková délka. Pokud vyrazíš mimo doporučenou sezónu nebo v roce s velkým množstvím sněhu, můžeš ve výškách narazit na sněhová pole a pak už se mačky a cepín hodit můžou.

Zranění a zdravotní problémy

Nejčastějším trápením na dálkových trasách jsou puchýře a otlaky – základem je prevence (mazání nohou, častá výměna ponožek, okamžité řešení sebemenších otlaků). Kvůli převýšení dostávají hodně zabrat kolena, achilovky a šlachy, takže nepodceňuj trekové hůlky a v případě bolesti zařaď odpočinkový den.

V první etapě si dávej pozor na klíšťata a pravidelně se prohlížej. Z pití neupravené vody z okolí pastvin hrozí zažívací potíže, proto filtruj. V lékárničce by ti neměly chybět náplasti na puchýře, dezinfekce, léky proti bolesti a něco proti křečím.

Francouzské zdravotnictví je na špičkové úrovni a jednotné evropské tísňové číslo je 112. V odlehlých úsecích Alp, Pyrenejí i oblasti Causses ale počítej s tím, že signál i dosah pomoci můžou být omezené – zvaž použití satelitního komunikátoru.

Zvířata

Ve francouzských horách narazíš na spoustu zajímavé fauny. V Alpách a Pyrenejích uvidíš s trochou štěstí kamzíky, kozorožce, hvízdající sviště a nad hlavou ti možná zakrouží orel. V Pyrenejích žije i pyrenejský medvěd hnědý, jehož populace se sem v posledních dekádách vrací – setkání je ale krajně nepravděpodobné a medvědi se lidem vyhýbají.

Mnohem pravděpodobněji než s medvědem se setkáš s pasteveckými psy (velcí bílí psi hlídající stáda ovcí, hlavně v Pyrenejích). Nejsou to agresivní zvířata, ale svoje stádo brání – proto zpomal, nedělej prudké pohyby, drž si odstup, obejdi stádo velkým obloukem a rozhodně se nepřibližuj k ovcím ani jehňatům. V teplejších jižních a pyrenejských oblastech se můžeš setkat i se zmijemi – ty se ti ale samy vyhnou, stačí dávat pozor, kam šlapeš a saháš.

Rostliny

Vegetace se na HexaTreku dramaticky mění s nadmořskou výškou i zeměpisnou šířkou – od vlhkých bukových a jehličnatých lesů ve Vogézách přes alpské louky plné květů až po vyprahlé pyrenejské hřebeny a jižní vápencové plošiny. V létě tě potěší koberce borůvek a horské květeny.

Zásadně jedovaté nebo nebezpečně dráždivé rostliny na trase nepředstavují velké riziko – platí zdravý selský rozum: nejez neznámé bobule ani houby a na pastvinách respektuj oplocení a mladé porosty. Vegetaci i sebe nejlíp ochráníš tím, že zůstaneš na stezce a nevytváříš nové zkratky (princip Leave No Trace).

Etapy a alternativy

Největší flexibilita HexaTreku spočívá v tom, že ho nemusíš jít celý najednou. Trasa je rozdělená na 6 etap, které se dají projít samostatně:

• Etapa 1 – Grand Est (Vogézy, Doubs, Jura): cca 670 km, +21 200 m. Zelené lesy, křišťálové vodopády a středověké hrady na severu.
• Etapa 2 – Severní Alpy (Savojsko, Beaufortain, Vanoise): cca 382 km, +22 500 m. Nejkrásnější alpská scenérie, ledovce a vysokohorská jezera.
• Etapa 3 – Jižní Alpy / Hautes-Alpes (Écrins, Belledonne, Vercors): cca 497 km, +26 800 m. Nejvyšší denní převýšení na celé trase.
• Etapa 4 – Gorges & Causses (Cévenny, Tarn, Languedoc): cca 514 km, +14 300 m. Hluboké kaňony a vápencové plošiny, nejteplejší úsek.
• Etapa 5 – Východní Pyreneje (Corbières, Katalánsko, Ariège): cca 532 km, +30 600 m. Neustálé přechody hranic mezi Francií, Andorrou a Španělskem.
• Etapa 6 – Západní Pyreneje (národní park, Béarn, Baskicko): cca 437 km, +22 600 m. Nejvyšší pyrenejské štíty a finále u Atlantiku.

Kromě volby etap a směru (SOBO vs. NOBO) nabízí HexaTrek i řadu alternativních horských variant – náročnějších vysokohorských odboček, na kterých si můžeš přidat i některý ze třítisícových vrcholů. Kompletní seznam těchto variant i vyznačení nejtěžších úseků najdeš v oficiální aplikaci.

Cesta se psem: Oficiální trasa je se psem průchozí zhruba z 80 % – zbytek blokují jádra národních parků a rezervace, kam psi nesmí. Organizátoři proto vydali samostatného průvodce pro putování se psem s doporučenou alternativní trasou, který stojí za přečtení, pokud chceš vzít čtyřnohého parťáka s sebou.

Praktické rady a tipy na závěr

Rozpočet: Denní náklady se hodně liší podle stylu putování. Organizátoři uvádějí tři orientační úrovně: kolem 10 € na den (skoro výhradně bivak, chata jen výjimečně, restaurace zhruba jednou týdně), 25 € na den jako průměr (tj. asi 3 000 € na 120 dní – zahrnuje pár nocí na chatě a občasné jídlo v refugi) a 40 €+ na den pro ty, kdo často spí v chatách či hotelech a dopřávají si kvalitní jídlo. Nejvíc ušetříš díky bivaku a vlastnímu vaření.

Placení: Ve Francii se ve městech platí prakticky všude kartou, ale na menších horských chatách a ve vesnicích se může hodit hotovost v eurech. Počítej i s tím, že v úsecích zasahujících do Švýcarska budeš potřebovat švýcarské franky.

Mobilní signál a data: Ve vesnicích a nižších polohách je pokrytí dobré, ale v odlehlých úsecích Alp, Pyrenejí a oblasti Causses počítej s hluchými místy. Francie i většina zemí na trase patří do EU/EHP, takže tu platí evropský roaming za stejných podmínek jako doma (pozor jen na Švýcarsko a Andorru, které do EU roamingu nespadají). Je tedy důležité mít mapy stažené offline.

Jazyk: Hodí se umět francouzsky, protože s angličtinou tady vždy nepochodíš – hlavně na venkově a u starší generace. Pár základních francouzských frází (Bonjour, Merci, S’il vous plaît) ti otevře dveře i srdce místních. Cestou navíc zavítáš do baskicky a okcitánsky mluvících oblastí.

Dobíjení elektroniky: Ve Francii jsou standardní evropské zásuvky, takže adaptér nepotřebuješ. Na dny strávené v horách daleko od civilizace se ale rozhodně hodí výkonná powerbanka – appka s mapami a GPS umí baterii pěkně vysát.

Komunita (Discord, Strava, Facebook): HexaTrek má aktivní komunitu, která je pro plánování k nezaplacení. Na oficiálním Discordu se scházejí tisíce poutníků a organizátoři tu pravidelně odpovídají na dotazy a pořádají i audio konference. Na Facebooku najdeš aktuální novinky ze stezky a přes Strava Club HexaTreku můžeš sledovat cesty ostatních. Právě tady zjistíš nejaktuálnější informace o sněhu, vyschlých pramenech nebo uzavírkách.

Za fotky děkujeme Nikol Valentové, která HexaTrek sama prošla, a to pravděpodobně jako první Češka. Povídání s ní si můžeš naladit v našem podcastu, kde najdeš i spoustu dalších cenných informací.

Máš za sebou HexaTrek nebo jeho část? Jakou praktickou radu bys dal/a těm, kdo se chystají vyrazit? A pokud teprve plánuješ, mrkni na naše gearlisty a vybav se na cestu tak, aby tě batoh netáhl k zemi. 🎒

Myslíš si, že sny o thru-hiku končí založením rodiny? Markéta tě přesvědčí o opaku – její děti Sequoia, Joshua a Standa vyrazily na ikonické traily dřív než došly do školky. Jako rodina ušli 1300 mil po Pacifické hřebenovce, několikrát zvládli John Muir Trail a letos strávili dva měsíce na Stezce Českem. 🏔️ Markéta věří, že se děti nejlíp učí venku v přírodě, kde se i ona cítí jako lepší máma.

V podcastu vypráví, jak takový život ve skutečnosti vypadá – od praktických tipů, jak děti motivovat, přes to, že se sourozenci umí pohádat na trailu stejně jako doma, až po chřestýše, sníh a chvíle, kdy je potřeba úplně změnit směr. A taky o tom, proč je důležité se nechat vést dětmi a zbytečně si nekomplikovat život. 

🎧 Pusť si podcast na

• YouTube
• Spotify
• Apple Podcasts

Markéta Daley (Daley Walk)

• Instagram – @daleywalk

V tomto díle se dozvíš:

• Jak v dětech vybudovat lásku k chození a proč začít na pikniku. 🧺
• Co je na společném treku těžší – terén a počasí, nebo sourozenecké hádky? 😤
• Jak řeší rizika na trailu – astma, sníh, chřestýši i to, kdy je potřeba změnit plány.
• Kolik toho unese pětičlenná rodina, aby šlo pořád o zábavu, a ne o utrpení. 🎒
• Co je čeká dál a proč chtějí děti znovu na PCT.

Pořád váháš, jestli vzít děti na trek? Nalaď si 🎧 tenhle díl s Markétou Daley – ukazuje, že čím dřív děti do přírody vezmeš, tím snáz to pak jde, a rodinný trail rozhodně nemusí zůstat jen snem. 🥾 A pokud nechceš minout další epizody, nezapomeň sledovat náš podcast na své oblíbené platformě. 😉

📖 Kapitoly

00:00 – Úvod
1:39 – Co ji zaválo do USA
3:23 – Trailový background
7:26 – Výchova venku
9:09 – Běžný život
10:07 – Dálkové traily s dětmi
16:48 – Reakce okolí
19:17 – Stezka Českem
24:41 – Největší výzvy
26:15 – Zábava a motivace dětí
30:10 – Nekomfort a rizika
36:07 – Předčasné ukončení
38:50 – Jak připravit děti
41:00 – Nejšťastnější momenty
43:29 – Práce a projekty
44:43 – Výbava pro 5
55:44 – Další plány
57:24 – Rada pro rodiče

Jejich trasa vedla z tropické jihovýchodní Asie přes chudý Afghánistán a zasněžené nepálské hory až po Evropu a Stezku Českem. 🌍 Kluci v rozhovoru sdílejí příběhy o spaní na kuriózních místech 🏕️, největších fuck-upech i to, na kolik doopravdy vychází měsíc života v Asii a jak funguje financování tvorby na cestách. 💸

Čtyři roky prověřily jejich přátelství na maximum. 🤝 Jakožto povahové protiklady museli často hledat kompromisy, během cesty společně dospěli a je až neuvěřitelné, že se zvládli pohádat jen jednou. Řeč přišla i na chronickou bolest kolen, oblíbenou výbavu, skvělou komunitu kolem Vagabundů a jejich plány do budoucna. ✨

Nalaď si 🎧 exkluzivní povídání s Vagabundy a zjisti, jak je změnily 4 roky na cestě. A pokud nechceš minout další epizody, nezapomeň sledovat náš podcast na své oblíbené platformě! 😉

🎧 Pusť si podcast na

• YouTube
• Spotify
• Apple Podcasts

🧔🏻🧔 Vagabundi na Cestách

• Více o našich ambasadorech Lubovi a Banánovi se dozvíš na jejich profilu.

📖 KAPITOLY

• 00:00 První týdny v Česku
• 6:39 Počáteční motivace
• 8:10 Státy, kterými prošli
• 11:38 Jak vnímají délku cesty
• 16:30 Co nového v Česku
• 17:54 Jaká byla Evropa
• 20:36 Stezka Českem a komunita
• 24:50 Návrat domů
• 30:25 Kam by se (ne)chtěli vrátit
• 32:08 Nejlepší urban spaní
• 35:34 Největší chudoba
• 37:15 Inspirace z jiných kultur
• 40:19 Víza a byrokracie
• 43:23 Největší fuck-upy
• 45:04 Finance
• 47:30 Zestárli Vagabundi?
• 50:53 Očekávání vs realita
• 51:30 Hlavní rozdíly mezi kluky
• 58:53 Vztahy během cesty
• 1:03:00 Inspirativní osudy
• 1:05:02 Zdraví fyzické i psychické
• 1:11:46 Chtěli někdy skončit?
• 1:15:48 Zhodnocení výbavy
• 1:24:33 Co bude dál
• 1:31:42 Message na závěr

Když jsme se dozvěděli o jejich (zatím) nejšílenějším projektu Pěšky přes půl planety, věděli jsme, že u toho chceme být s nimi a podpořit je. V létě 2022 odletěli na Bali a odtud se vydali po svých směrem na západ. Jejich cesta vedla například přes Indonésii, Thajsko, Indii, Nepál, Pákistán, Írán, Turecko a kus východní Evropy. Po čtyřech letech teď kluci dorazili domů do rodného Frenštátu pod Radhoštěm.

Více o Vagabundech, našich nejšílenějších ambasadorech, se dozvíš tady.

Nezničitelná výbava na cestu přes půl světa

Vagabundi nám za ty čtyři roky už otestovali širokou paletu ultralight vybavení. A protože jejich cesta vedla z tropů přes velehory až po letní přechod Stezky Českem, měnilo se vybavení podle toho, co zrovna terén a počasí vyžadovaly – jiný setup na Bali, jiný do mrazivého Tádžikistánu, jiný na evropský finiš. Tady je výběr kousků, které s kluky obešly půlku planety a o jejichž odolnosti tak nemůže být pochyb.

Vybavení na spaní

Stany a tarpy

Spacáky a karimatky

Batoh a obaly

Vaření

Hygiena

Oblečení

Ostatní výbava

A jak dopadla výbava po čtyřech letech?

Čtyři roky, patnáct zemí a tisíce kilometrů si na výbavě vybraly svou daň, ale většina kousků se na cestě opravdu osvědčila. Batohy Hyperlite, nezničitelné pěnovky i titanové nádobí patří přesně mezi tu výbavu, kterou můžeme s čistým svědomím doporučit. Klukům gratulujeme k návratu domů – a už teď jsme zvědaví, kam se vydají příště.

Nikol nevyrážela jako ostřílená thru-hikerka. Měla za sebou jen kratší poutě, které se náročností s HexaTrekem nedají srovnat. Nikdy předtím nevařila na vařiči, nebyla nad 3000 metrů, netrekovala v Alpách a Pyreneje viděla poprvé v životě. HexaTrek byl tak v podstatě její první dálkový trail se vším všudy – a rovnou skok do vysoké ligy. 🏔️

Původně ji to přitom táhlo do Ameriky na slavnou Pacifickou hřebenovku. Impulz konečně vyrazit ale přišel z nečekané strany: nahmataná bulka v prsu a strach z rakoviny. Trek proto Nikol spojila s dobročinnou sbírkou pro Bellis, projekt na podporu mladých žen s rakovinou prsu. Za 141 dní na trailu si pak prošla vším — horečkami, kdy musela nemocná zdolat třítisícovku, broděním řek, technickými sestupy i školou pokory v podobě dvacetikilového batohu. 🤯

🎧 Tenhle díl je zároveň stručný a praktický návod pro každého, koho HexaTrek láká, i upřímné povídání o strachu, překonávání vlastních limitů a realitě dálkových trailů. Pokud se ti líbí, budeme rádi za odběr, like nebo komentář. 😉

🎧 Pusť si podcast na

• YouTube
• Spotify
• Apple Podcasts

👧🏻 Nikola Valentová

• Instagram – @nikykiwi_cz

V tomto díle se dozvíš: 🥾

• 🇫🇷 Co je to HexaTrek – kudy vede, jak je dlouhý, kolik je celkové převýšení a na jaké etapy se dělí.
• 📅 Kdy je ideální termín startu a kolik přechod zabere času.
• 🥾 Proč si Nikol zvolila HexaTrek jako svůj prakticky první dálkový trail.
• ❤️‍🩹 Jak ji nahmataná bulka a strach z rakoviny popostrčily na cestu.
• 🤒 Jak se řeší nemoc na trailu, když prostě musíš dál.
• 🎒 Proč nevyrazila jako ultralight hiker a jak se jí šlo s 20 kg v batohu.
• 🏕️ Jak funguje spaní v národních parcích a zásobování na trailu.
• 🚶‍♀️ Jaké to je vyrazit na dálkový trail úplně sama.

📖 Kapitoly

• 00:00 Nikol a nomádský život
• 2:31 Proč HexaTrek
• 4:48 Dobročinná sbírka
• 6:18 Předchozí zkušenosti
• 7:10 V čem byla Francie jiná
• 9:15 Hexatrek v číslech
• 12:44 Etapy HexaTreku
• 14:40 Odbočka do Švýcarska
• 15:37 Hexatrek jako evropské PCT
• 16:44 Logistika na trailu
• 17:56 Spaní venku a národní parky
• 20:15 Značení treku
• 21:09 Sama na cestách
• 22:10 Strach na trailu
• 23:20 Parťák a sdílení zážitků
• 26:06 Komunita a trail angels
• 30:49 Pokrytí signálem
• 31:35 Změna plánů
• 32:30 Zdraví na trailu
• 35:05 Momenty absolutního štěstí
• 37:15 Absolutní krize v Alpách
• 39:30 Výbava a váha
• 43:52 Oblíbený kousek výbavy
• 44:22 Na čem ušetřit váhu
• 46:07 První Češka v cíli
• 47:29 Ideální délka trailu
• 48:29 Post-trail blues
• 49:22 Další plány (Transcaucasian trail)
• 53:33 Kde Nikču najdeš

Běh na extrémní vzdálenosti a snaha o nejrychlejší čas (Fastest Known Time, FKT) pro Matěje nejsou jen o sportovním výkonu, ale především o intenzivním sebepoznání a objevování krásy běžného života. Na trasách, jako je norská Cesta svatého Olafa nebo přeběh rozpáleného Kypru, se dostává do stavu absolutního zklidnění, kde se mysl toulá mezi fyzickou bolestí 💥 a extrémní euforií 🤩. Je to svět, kde stojí za to vyměnit pohodlí za 3,5 kilogramu nejnutnější výbavy.

Své zkušenosti z dálkových tras Matěj navíc přenáší i do otcovství, kdy s dětmi v krosnách objevuje, že i tempo 25 kilometrů za den může být stejně naplňující jako honba za nejrychlejším časem. 👦🏻👧🏻

🎧 Tento rozhovor není jen pro elitní sportovce, ale pro každého, kdo hledá inspiraci k výstupu z komfortní zóny – ať už s batohem na zádech, nebo v běžném životě. Pokud se ti povídání líbilo, budeme rádi za odběr, like nebo komentář. Nezapomeň nás sledovat i na své oblíbené podcastové platformě. 😉

🎧 Pusť si podcast na

• YouTube
• Spotify
• Apple Podcasts

V tomto díle se dozvíš: 🏃 

• Co je to FKT (Fastest Known Time): Jaký je rozdíl mezi kategoriemi supported, self-supported a unsupported.
• 🙏 Filosofie bolesti: Proč je štěstí vykoupené utrpením intenzivnější a jaké vnitřní dialogy vede člověk, který běží stovky kilometrů sám.
• 🧈 Jídlo a kalorie: Jak Matěj zhubl 8 kilo za 10 dní a proč si na cestě kolem Česka koupil celou kostku másla.
• 🎒Ultralight v praxi: Jak srazit základní váhu batohu na 3,5 kg a proč můžeš powerbanku nechat doma.
• 👨‍👩‍👧‍👦 Rodinné trekování: Jak zvládnout 25 km denně se dvěma malými dětmi a proč je na cestě nejdůležitější komfort maminky.

📖 KAPITOLY

• 00:00 Úvod a představení
• 2:30 Uběhnuté výzvy
• 7:11 Co je FKT
• 13:40 Matějovy začátky
• 15:24 O hloubce motivace
• 20:45 Překvapení na Camino Frances
• 25:53 Vnitřní dialog
• 29:26 Co Matěje drží v běhu
• 32:36 Regenerace a spánek
• 35:57 Kalorie a strava
• 39:47 Péče o nohy
• 41:45 Výbava a váha
• 45:47 Na čem ušetřit váhu
• 50:30 Trekování s rodinnou
• 1:01:35 Plány a rozloučení

Na poutních cestách svatého Olafa se historie potkává s nespoutanou severskou divočinou. Gudbrandsdalsleden, hlavní větev těchto stezek, tě provede srdcem Norska z moderního Osla až k branám velkolepého nidaroského dómu v Trondheimu. 🕍 Na 643 kilometrech tě čeká vše od úrodných údolí a hlubokých lesů až po syrovou krásu pohoří Dovrefjell, kde jako by se čas zastavil v dobách pravěkých pižmoňů a nekonečných bílých nocí.

Gudbrandsdalsleden je považována za severskou obdobu slavného Santiaga a každoročně přitahuje dobrodruhy, kteří hledají kombinaci historie, duchovního klidu a drsné norské přírody. 🌲 Najít ucelený a praktický návod na putování k ostatkům svatého Olafa může být pro českého cestovatele oříšek. Tento text je určen především lidem, kteří o zdolání Gudbrandsdalsleden uvažují, a může jim posloužit jako odrazový můstek k dalšímu plánování. Kromě základních údajů o trailu se zde dozvíš i praktické poznatky, jak to na norské pouti vlastně chodí a co tě tam může potkat – od nevyzpytatelného počasí v pohoří Dovrefjell přes detailní popis terénu až po návod, jak v cíli získat zasloužený certifikát Olavsbrev.

Základní informace a obsah článku

Po kliknutí na odrážku se přesuneš do dané sekce.

• Název trailu: Pilegrimsleden, St. Olav Way (oficiální), Cesta svatého Olafa (česky), varianta Gudbrandsdalsleden
• Lokace: Norsko
• Celková délka: 643 km
• Celkové převýšení: cca 12 000 m (podle zvolené varianty)
• Nejvyšší a nejnižší bod: Dovrefjell (1314 m n. m.), Oslo a Trondheim (0 m n.m.)
• Doba trvání: přibližně 32 dní
• Směr a období: tradičně z jihu na sever, nejlépe od června do půlky září
• Místo začátku a konce: Oslo (jih), Trondheim (sever)
• Oficiální zdroj informací: Pilegrimsleden.no (web)
• Plánování a příprava: permity (žádné), víza (žádná), pojištění (cestovní), navigace a mapy (Mapy.com, mapa na oficiálních stránkách,…)
• Vybavení: ukázkové gearlisty na dálkové treky
• Logistika na trailu: kempování a ubytování, zásobování, voda
• Nebezpečí a náročnost: počasí, terén, zranění a zdravotní problémy, zvířata, rostliny
• Alternativy: západní nebo východní trasa v úseku Oslo-Lillehammer, jiné varianty cesty – Østerdalsleden (375 km), Romboleden (150 km), St. Olavsleden (580 km), Tunsbergleden (190 km), Valldalsleden (150 km)
• Praktické rady a tipy na závěr: poutnický průkaz a certifikát, rozpočet, placení, mobilní signál a data, jazyk, dobíjení elektroniky, skupiny na FB

Název trailu

Cesty svatého Olafa (St. Olav’s Ways) jsou mezinárodním označením pro síť poutních tras, z nichž ta nejznámější z Osla do Trondheimu nese norský název Gudbrandsdalsleden (složenina ze jména údolí Gudbrandsdalen a norské slova leden, což znamená stezka nebo cesta). Jméno odkazuje na krále a patrona Norska, Olafa Haraldssona, k jehož hrobu v katedrále Nidaros putují lidé už od 11. století. Nenech se zmást názvem – tohle „Camino severu“ není pouze pro věřící, ale pro kohokoli, kdo chce najít klid v norské divočině.

Lokace

Hlavní větev Cesty svatého Olafa spojuje dvě historicky nejvýznamnější norská města – začíná v Oslu (u ruin katedrály sv. Halvarda) a po více než 640 kilometrech končí u katedrály Nidaros v Trondheimu.

Hned na začátku v Oslu máš na výběr ze dvou variant: východní cesta vede přes oblast Romerike a město Hamar po východním břehu jezera Mjøsa, zatímco západní cesta směřuje přes Ringerike a Hadeland po západní straně jezera. Obě cesty měří cca 230 kilometrů, přičemž ta západní je kvůli většímu převýšení o trochu náročnější. Původní východní trasa tě povede přes důležitá historická místa, zatímco na západě si užiješ o něco více přírodních krás.

Obě varianty můžeš zkombinovat využitím historického kolesového parníku Skibladner, který tě převeze přes jezero Mjøsa z města Gjøvik do Hamaru. Poslední zastávkou obou tras je město Lillehammer, odkud stezka pokračuje jako jedna linie dál na sever skrz údolí Gudbrandsdalen, přes horskou tundru pohoří Dovrefjell až do úrodného kraje Trøndelag.

Celková délka

Hlavní trasa Gudbrandsdalsleden měří přibližně 643 kilometrů. Kromě této klasické varianty existují další alternativy, jejichž délka se pohybuje mezi 150 až 580 kilometry (více v sekci Alternativy).

Celkové převýšení

Přestože nejvyšší bod celé stezky měří méně než Lysá hora, celkově během putování nastoupáš přibližně 12 000 m. Může za to typický norský terén, který připomíná zuby pily – čeká tě neustálé stoupání z hlubokých údolí na okolní hřebeny a následné klesání zpět k hladinám jezer či řek.

Nejnáročnější pasáže tě čekají v divokém pohoří Dovrefjell, kde se stezka na několik dní zvedne nad hranici lesa do nehostinné, ale úchvatné norské tundry.

Nejvyšší a nejnižší bod

Své putování začneš i zakončíš symbolicky na úrovni mořské hladiny (0 m n. m.), u Oslofjordu a Trondheimsfjordu. Naopak nejvýše se na celé trase ocitneš v divočině náhorní plošiny Dovrefjell ve výšce 1 314 m n. m. Odtud se ti naskytnou ty nejúchvatnější výhledy na okolní tundru a štíty hor.

Doba trvání

Na kompletní pouť z Osla do Trondheimu si vyhraď přibližně jeden měsíc. Většina poutníků trasu zdolá za 30 až 32 dní při průměrném tempu 20–22 kilometrů denně. Pokud nemáš měsíc v kuse, oblíbenou alternativou je projít si jen poslední úsek z Oppdalu, který měří zhruba 100 km a zabere přibližně jeden týden. Zdolání závěrečných 100 kilometrů cesty tě totiž opravňuje k získání certifikátu svatého Olafa (oficiální název Olavsbrev).

Směr a období

Standardním a historicky správným směrem je cesta z jihu na sever, tedy z Osla do Trondheimu. Má to nejen duchovní význam, tvým cílem je hrob svatého Olafa, ale i ten praktický – krajina se postupně proměňuje od obydlených oblastí přes hluboké lesy až po horské štíty, což slouží jako skvělá gradace celého zážitku. Putování „proti proudu“ je sice možné, ale připravíš se o komunitní zážitek setkávání s ostatními poutníky a o symbolický příchod k monumentální katedrále Nidaros.

Hlavní poutnická sezóna je poměrně krátká a trvá od června do srpna. Mimo tohle období bude pravděpodobně minimálně část trasy pod sněhem. V červnu slunce v Norsku téměř nezapadá, což ti umožní zažít nekonečně dlouhé dny. Počítej ale s tím, že v nejvyšších polohách Dovrefjellu tě ještě mohou potkat zbytky sněhu. Červenec je nejteplejším měsícem s nejstabilnějším počasím, ale také obdobím s největším počtem lidí na stezce. Pořád jich ale potkáš o dost méně, než na jiných profláklejších trecích. V srpnu se můžeš těšit na dozrávající borůvky a první náznaky severského podzimu, přičemž noci už začínají být citelně chladnější. Putování v září je spíše pro zkušené; barvy přírody jsou sice dechberoucí, ale dny se krátí, teploty padají k nule a mnohé poutnické ubytovny během září zavírají.

Místo začátku a konce

Oficiálním výchozím bodem trasy jsou ruiny katedrály sv. Halvarda ve staré části Osla (Gamlebyen), kam se z hlavního letiště Gardermoen dostaneš přímým vlakem za necelých 20 minut. Lety nízkonákladových aerolinek často směřují na letiště Sandefjord, které je od Osla vzdáleno 120 km. Do centra hlavního města tě z něj jednoduše dopraví autobus nebo vlak, počítej však se skoro dvouhodinovou cestou.

Své putování zakončíš u monumentální katedrály Nidaros v Trondheimu, kde si můžeš prohlédnout oltář s ostatky svatého Olafa. Pro návrat z Trondheimu využívá většina lidí buď místní letiště Værnes, nebo legendární železniční trať Dovrebanen. Ta tě doveze zpět do Osla za zhruba sedm hodin, přičemž z okna vlaku můžeš pozorovat a rekapitulovat absolvovanou trasu. Většina poutníků volí letenku Multicity – přílet do Osla a odlet z Trondheimu. Ušetříš si tím těch 7 hodin ve vlaku zpátky do Osla, i když ta jízda přes hory má taky něco do sebe.

Pokud se na cestu vydáváš z Česka, nejjednodušší a nejrychlejší je samozřejmě letecké spojení. Přímý let z Prahy do Osla trvá přibližně 2 hodiny. Pokud poletíš s přestupem (např. přes Frankfurt nebo Varšavu), počítej se 4 až 6 hodinami.

Jiné způsoby dopravy jsou o dost časově náročnější. Milovníci roadtripů si můžou dát 1 400–1 600 km autem (podle zvolené trasy přes Německo, Dánsko a Švédsko). Čistého času za volantem strávíš kolem 18–20 hodin, ale se zastávkami a trajektem jsou to spíše 2 dny cesty. Cesta vlakem nebo autobusem už je jen pro opravdové fajnšmekry nebo pro ty, kteří nechtějí létat. Pokud vyrážíš z Prahy, cesta přes Berlín a Kodaň ti zabere kolem 24–30 hodin.

Oficiální zdroj informací

Svatoolafská stezka má na rozdíl od mnoha jiných tras jasně definovanou správu, kterou zastřešuje Národní poutnické centrum (Nasjonalt pilegrimssenter) se sídlem v Trondheimu. To koordinuje síť regionálních poutních center rozmístěných podél trasy, která zajišťují údržbu značení a poskytují podporu poutníkům přímo v terénu. Můžeš se na ně obrátit s konkrétními dotazy, mají totiž nejlepší přehled o aktuální situaci v daném kraji.

Pro veškeré praktické plánování, itineráře a rezervace ubytování je zásadním portálem pilegrimsleden.no. Jde o oficiální digitální rozcestník, kde najdeš interaktivní mapu s GPS trasami, seznam certifikovaných ubytoven (od historických farem po moderní hostely) a jednoduchý plánovač cest. Portál také obsahuje informace o tom, kde získat poutnický pas, do kterého po cestě sbíráš razítka (viz sekce Praktické rady a tipy), a jaké jsou podmínky pro získání certifikátu svatého Olafa (Olavsbrev).

Plánování a příprava

Permity

Vydat se na poutní cestu Gudbrandsdalsleden je velmi jednoduché, nepotřebuješ totiž žádný permit nebo povolení k jejímu přechodu. Pokud však plánuješ využívat poutnické ubytovny, doporučuje se rezervovat si postel s předstihem.

Víza

Jako občan České nebo Slovenské republiky nepotřebuješ k pobytu v Norsku žádná víza nebo povolení k pobytu, nepotřebuješ mít s sebou ani cestovní pas, postačí občanský průkaz.

Pojištění

Vzhledem k tomu, že Gudbrandsdalsleden vede po značených trasách a nejvyšší bod trasy (1 314 m n. m.) leží hluboko pod limity pro vysokohorskou turistiku, postačí ti běžné cestovní pojištění. Ujisti se jen, že zahrnuje krytí pro případný zásah horské služby.

Navigace a mapy

Svatoolafská cesta je po celé délce velmi dobře značena specifickým symbolem – červeným křížem svatého Olafa (kombinace kříže a „uzlu“ sv. Jana) na bílém podkladu. V terénu se nejčastěji setkáš s dřevěnými kůly, kamennými mohylami nebo značkami na stromech. Unikátním prvkem jsou pak kamenné milníky, které postupně odpočítávají, kolik kilometrů zbývá do cíle v Trondheimu.

Pro digitální navigaci je nejdůležitějším zdrojem oficiální portál pilegrimsleden.no, kde najdeš interaktivní mapu a můžeš si stáhnout aktuální GPX soubory. Skvělou službu (zejména offline) odvedou i české Mapy.com, které mají celou trasu Gudbrandsdalsleden podrobně a správně zakreslenou.

Pokud dáváš přednost papírovým průvodcům, doporučujeme pořídit si anglický překlad Gudbrandsdalsleden, The St. Olav way, From Oslo to Trondheim. Najdeš v něm nejen popis jednotlivých etap, možností ubytování a podrobné mapy, ale i praktické informace o stezce a kulturní background. Papírové mapy lze zakoupit v knihkupectvích v Oslu nebo v regionálních poutnických centrech, ale díky hustému a přehlednému značení si většina poutníků dnes vystačí s mobilem a záložním zdrojem energie.

Vybavení

Pokud se rozhodneš během svého putování využívat pouze poutnická a jiná ubytování, můžeš jít poměrně nalehko. Většina ubytoven nabízí deky a polštáře, ale standardem je mít vlastní vložku do spacáku nebo lehký spacák. Na mnoha farmách a v ubytovnách si můžeš objednat polopenzi nebo si uvařit v plně vybavené kuchyňce, takže s sebou nemusíš tahat vařič ani velké zásoby jídla.

Pokud však plánuješ využívat norské právo na volné stanování (Allemannsretten) a spát v přírodě nebo v kempech, budeš potřebovat kompletní výbavu na dálkové treky. Jak si sestavit seznam ultralehkého vybavení na treky (tzv. gearlist) si můžeš přečíst zde. Inspiruj se tím, co si na treky balíme my – gearlist pod 4 kg nebo do 5,5 kg. Pamatuj, že v Norsku je kvalitní stan základem – na náhorní plošině Dovrefjell tě může překvapit silný vítr i prudký déšť, takže tvůj přístřešek musí být stabilní a spolehlivě nepromokavý.

Co se týče obuvi, doporučujeme zvolit trailové běžecké boty. Jsou lehké a rychle schnou, což v Norsku oceníš – trasa často vede přes podmáčené louky, mech a rašeliniště, kde promoknou i ty nejlepší pohorky. Lehké trailovky doporučujeme doplnit nepromokavými ponožkami. Důležité je mít boty dobře otestované, protože tě čeká přes 600 km různorodého terénu.

Norské počasí je nevyzpytatelné, takže si stoprocentně přibal nepromokavou bundu a kalhoty (nebo sukni). Tvé vybavení udrží v suchu nepromokavý batoh doplněný linerem nebo systémem dry bagů.

Oblečení řeš vrstvením. I když je v údolí 25 °C, v Dovrefjellu může teplota i v létě klesnout k nule. Merino vlna je v Norsku skoro povinnost – hřeje, i když je vlhká, a nesmrdí ani po týdnu chůze. Nezapomeň na lehkou péřovku pro chladnější večery. Zvol podle toho i spacák nebo quilt – zmrzlíci by mohli v noci klepat kosu i v létě, lehký třísezónní spacák/quilt bude tedy větší sázka na jistotu.

Při neustálém stoupání a klesání ti výrazně uleví trekové hůlky. V létě nepodceňuj slunce – dny jsou extrémně dlouhé a slunce na horách pálí, takže opalovací krém a brýle jsou nutnost. Specifikem Norska jsou také komáři a malé mušky, zejména u jezer a v lesích, proto si přibal kvalitní repelent a zvaž i moskytiéru na hlavu. Komáří útoky tady naštěstí nejsou tak dramatické jako v severnějších částech země.

316 g

Fizan Compact

1 630 Kč Skladem

90 g

DexShell Running Lite Sock 2.0

950 Kč Skladem

39 g

Gramino ultralehká nepromokavá vložka do batohu

Od 90 Kč Skladem

Doprava zdarma Sleva

671 g

Patizon G400

Od 10 916 Kč9 990 Kč Skladem

25 g

Sea To Summit Head Net

250 Kč Skladem

Sleva

390 g

Montane Protium Hoodie

Od 1 840 Kč1 680 Kč Skladem

Doprava zdarma

369 g

NEMO Tensor Trail

Od 4 190 Kč Skladem

Doprava zdarma Sleva

839 g

Hyperlite Mountain Gear Unbound 40

Od 8 990 Kč7 990 Kč Skladem

76 g

Katadyn BeFree AC 1L

1 600 Kč Skladem

Doprava zdarma Sleva

285 g

Montane Alpine 850 Lite Hoodie

7 290 Kč Original price was: 7 290 Kč.6 390 KčCurrent price is: 6 390 Kč. Skladem

Sleva

187 g

Turbat Maya 2 LS Mns

Od 1 790 Kč1 490 Kč Skladem

Doprava zdarma

476 g

Topo Athletic Terraventure 5 Women’s

3 990 Kč Skladem

Logistika na trailu

Kempování a ubytování

Ubytování na trase Gudbrandsdalsleden nabízí mix možností pro různé rozpočty i nároky na komfort. V zásadě se můžeš rozhodnout pro tyto cesty:

• Poutnické ubytovny (Herberge): Síť certifikovaných míst od historických farem po moderní hostely. Mají neopakovatelnou atmosféru a často v nich najdeš společnou kuchyňku pro setkávání s ostatními poutníky.

• Spaní nadivoko (Allemannsretten): Díky zákonu o volném pohybu v přírodě můžeš stanovat téměř kdekoli, pokud jsi alespoň 150 metrů od nejbližšího obydlí. V podmáčeném a nerovném terénu ale může být hledání ideálního plácku občas výzva.

• Dřevěné přístřešky (Gapahuk): Podél cesty (často u vyhlídek nebo v lesích) narazíš na tradiční norské přístřešky se třemi stěnami a otevřenou čelní stranou. Jsou zdarma, často u nich najdeš i ohniště a jsou skvělým útočištěm pro pauzu v dešti nebo i pro přespání, pokud si chceš užít noc venku i bez stavění stanu.

• Klasické kempy: Ideální volba, když potřebuješ teplou sprchu, pračku nebo se chceš schovat do malé dřevěné chatky (hytte), pokud venku zrovna zuří norský nečas.

Praktický tip: V hlavní sezóně (červenec) a v odlehlejších částech pohoří Dovrefjell se doporučuje rezervovat si ubytování v ubytovnách alespoň den dopředu. Kapacity jsou omezené a další postel může být vzdálená mnoho kilometrů. Na oficiálních stránkách je k dispozici kompletní seznam ubytování, kempů i přístřešků.

Zásobování

Na trase Gudbrandsdalsleden není zásobování velkým problémem, protože stezka prochází řadou vesnic a městeček se supermarkety, kde nakoupíš téměř každý den. Jedinou výjimkou je přechod pohoří Dovrefjell, kde tě čeká několik dní v divočině bez možnosti nákupu, takže je potřeba se v městečku Dovre (nebo v sousedním Dombåsu) zásobit na 4 až 5 dní dopředu. V norských obchodech tě možná překvapí neobvyklé obaly a názvy, ale zároveň potěší skvělá dostupnost kvalitního dehydrovaného jídla, zejména značky Real Turmat, kterou seženeš v každém outdoorovém obchodě i ve větších supermarketech. Pozor na to, že v neděli je většina obchodů v Norsku zavřená, proto si nákup na závěr týdne naplánuj už na sobotu.

Pokud využíváš poutnické ubytovny, většina z nich disponuje plně vybavenou kuchyňkou, kde si můžeš uvařit z vlastních zásob, což ti pomůže udržet rozpočet na uzdě. Na mnoha farmách si také můžeš dokoupit snídani, večeři nebo si nechat připravit obědový balíček na cestu. Plynové kartuše a základní outdoorové vybavení seženeš v Oslu nebo ve sportovních prodejnách ve větších městech jako Hamar, Lillehammer nebo Oppdal.

115 g

Summit To Eat kuře Tikka s rýží

Od 219 Kč Skladem

50 g

Moonvalley Chocolate Dipped Protein Bar

65 Kč Skladem

105 g

Adventure Menu Krémové rizoto s chřestem a brokolicí

Od 269 Kč Skladem

85 g

Adventure Menu KIDS Kuře na paprice s těstovinami

179 Kč Skladem

128 g

REAL Turmat Hovězí guláš (nová receptura)

339 Kč Skladem

50 g

Lyofilizované pařené sýrové nitě – řecké bylinky 50 g

160 Kč Skladem

111 g

REAL Turmat Tacos

309 Kč Skladem

121 g

Summit To Eat Tikka Masala s rýží a zeleninou

Od 209 Kč Skladem

111 g

REAL Turmat Sobí guláš

379 Kč Skladem

62 g

REAL Turmat Rajská

209 Kč Skladem

96 g

REAL Turmat Krémové kari s treskou

299 Kč

Voda

Voda je v Norsku v podstatě všudypřítomná a většina tekoucích zdrojů v horách je pitná. Přesto doporučujeme filtr na vodu. Trasa vede přes pastviny s ovcemi a dobytkem, dávej si proto pozor na kontaminaci vody. Vzhledem k tomu, že trasa velmi často prochází skrz civilizaci, můžeš vodu doplňovat ve městech a vesnicích. Neboj se zaklepat u místních, rádi ti vodu poskytnou. Malý tip – po cestě potkáš velké množství kostelů se hřbitovy, kde taky teče pitná voda.

Nebezpečí a náročnost

Počasí

Ideální doba pro přechod Gudbrandsdalsleden je od poloviny června do začátku září. Dříve tě v pohoří Dovrefjell pravděpodobně zastaví hluboká pole tajícího sněhu a neprůchodné podmáčené úseky. Po polovině září už zase většina poutnických ubytoven zavírá a dny se rapidně zkracují. V nížinách plných lesů a polí bývá počasí velmi příjemné, podobné českému létu, s teplotami mezi 15–25 °C.

Změna nastává, jakmile vystoupáš nad hranici lesa v pohoří Dovrefjell. Tady tě i v červenci může překvapit ostrý nárazový vítr, hustá mlha nebo prudký déšť, který srazí teplotu k 5 °C. Sněhové přeháňky nejsou v nejvyšších polohách výjimkou ani uprostřed léta. Jestli někde platí otřepané moudro, že „neexistuje špatné počasí, jen špatné oblečení“, je to právě v Norsku. Na trase počítej s tím, že pravděpodobně zmokneš – důležité je mít věci v batohu v suchu a mít vrstvu, která neprofoukne.

Specifikem jsou bílé noci. V červnu a červenci slunce zapadá jen na pár hodin a prakticky se nestmívá. Čelovku tady pravděpodobně nevyužiješ, ale pokud máš lehčí spaní, doporučujeme přibalit škrabošku na oči.

Terén

Cesta svatého Olafa je technicky nenáročný trek, jehož hlavní výzvou není náročnost terénu, ale celková délka a s ní přicházející únava. Trasa začíná v Oslu a v první polovině vede převážně lesními cestami, šotolinou a občasnými asfaltovými úseky mezi farmami v údolí. Změna přichází v pohoří Dovrefjell, kde se stezka mění v typicky horskou pěšinu s kameny a sutí, ale i zde zůstává bezpečně průchodná bez nutnosti zdolávat exponovaná místa, řetězy nebo žebříky.

Specifikem norského terénu je všudypřítomné vlhko a rašeliniště, přes která sice často vedou dřevěné lávky, ale po deštích se připrav na blátivé úseky a podmáčené louky. Ačkoliv se nepohybuješ v extrémních nadmořských výškách, celkové převýšení okolo 12 000 metrů znamená táhlá stoupání a prudké sestupy, které prověří především tvoje kolena a kotníky. Většinu času putuješ divočinou nebo kulturní krajinou po dobře značených pěšinách, kde největší překážkou bývají kluzké kořeny a mokré kameny.

Zranění a zdravotní problémy

Nejčastějším problémem jsou puchýře a otlaky. Protože je Norsko velmi vlhké, kůže na nohou v mokrých botách rychleji měkne a je náchylnější k poškození. Základem je proto prevence – mazání nohou vazelínou, častá výměna ponožek za suché a okamžité řešení sebemenšího pálení. Kvůli celkovému převýšení 12 000 metrů dostávají zabrat především kolena a šlachy (zejména achilovky). Nepodceňuj proto význam trekových hůlek, které výrazně uleví kloubům při prudkých sestupech, a v případě bolesti neváhej zařadit odpočinkový den. Po pití vody z blízkosti pastvin s dobytkem by tě mohly postihnout zažívací problémy.

V lékárničce by ti nemělo chybět dostatečné množství náplastí na puchýře, dezinfekce, léky na bolest a hořčík proti křečím. V případě vážných problémů je norské zdravotnictví na špičkové úrovni a v nouzi můžeš volat linku 113.

Tip: Stáhni si aplikaci Hjelp 113, která záchranářům rovnou odešle tvoji polohu.

316 g

Fizan Compact

1 630 Kč Skladem

316 g

Fizan Compact MS

1 810 Kč Skladem

188 g

HydroBlu Versa Flow Water Filter Package

990 Kč Skladem

76 g

Katadyn BeFree AC 1L

1 600 Kč Skladem

48 g

LifeStraw Peak Series Solo

820 Kč Skladem

26 g

Skládací láhev CNOC 28mm Hydriam 500ml

450 Kč Skladem

Doprava zdarma

76 g

SteriPen Ultralight UV

2 920 Kč Skladem

12 g

Katadyn Micropur Forte MF 1T

700 Kč Skladem

Katadyn BeFree Gravity 3L

2 390 Kč Skladem

25 g

Platypus Softbottle 1,0L Platy Logo Closure Cap

290 Kč

352 g

Fizan Compact 4

1 760 Kč

32 g

Sea To Summit Lightweight Dry Bag First Aid

Od 380 Kč

Zvířata

Největším lákadlem pohoří Dovrefjell jsou divocí pižmoni. Vypadají sice jako huňaté balvany, ale umí být velmi rychlí a útoční, proto si od nich udržuj bezpečný odstup. V lesnatých úsecích můžeš narazit na losa, nebo na stáda sobů, zatímco celou cestu tě budou doprovázet volně se pasoucí ovce a krávy. Šelmy jsou v Norsku extrémně plaché, takže šance, že zahlédneš medvěda nebo vlka, je téměř nulová. Pokud uslyšíš zvuk, který zní, jako by ho vydávalo něco mezi psem a kachnou, pravděpodobně půjde o lišku.

V nižších polohách (zejména v lesích mezi Oslem a Lillehammerem) se vyskytují klíšťata, takže je dobré se pravidelně prohlížet. Specifikem Norska je pak kousavý hmyz – kromě komárů tě mohou potrápit malé mušky, na které fungují především místní silné repelenty. Není od věci si přibalit i moskytiéru na hlavu.

Rostliny

Norská vegetace se výrazně mění s nadmořskou výškou, od hustých březových a borovicových lesů v údolích až po nehostinnou, ale krásnou tundru v pohoří Dovrefjell plnou mechů a lišejníků. Největším lákadlem pro poutníky jsou v létě koberce borůvek, brusinek a především vzácných morušek, které rostou v rašeliništích a jsou díky své barvě i ceně právem považovány za „zlato severu“. Při troše štěstí můžeš na horských planinách narazit i na odolnou arktickou květenu, která svou barevností ostře kontrastuje s jinak šedivým kamenitým terénem.

Nebezpečně jedovaté či agresivně dráždivé rostliny se na trase nevyskytují v míře, která by představovala pro turisty zásadní riziko. Platí spíš zdravý selský rozum – nejez neznámé bobule ani houby a na pastvinách respektuj oplocení a mladé porosty. Vegetaci nejlépe ochráníš tak, že zůstaneš na stezce a nebudeš vytvářet nové zkratky.

Alternativy

Při plánování Gudbrandsdalsleden je nejdůležitějším rozhodnutím volba mezi východní a západní cestou kolem jezera Mjøsa. Obě varianty začínají v Oslu a znovu se spojují v Lillehammeru, ale každá má jiný charakter:

• Západní cesta (Vesterleden): Vede přes historické Hadeland a kolem „Sesterských kostelů“ v Granavollen. Je o něco kopcovitější, nabízí krásné výhledy na jezero a prochází hlubšími lesy i otevřenou kulturní krajinou s mnoha historickými památkami.
• Východní cesta (Østerleden): Je o něco delší a vede přes Eidsvoll (místo sepsání norské ústavy) směrem k Hamaru, kde najdeš ikonické ruiny katedrály. Tato trasa je obecně rovinatější a prochází úrodnou zemědělskou krajinou.

Kromě těchto hlavních větví existuje i cyklistická varianta, která kopíruje pěší trasu, ale v náročných horských úsecích (jako je Dovrefjell) využívá zpevněné cesty a staré královské silnice namísto úzkých pěšin. Pokud si chceš cestu zpestřit, můžeš mezi Hamarem a Lillehammerem využít i historický kolesový parník Skibladner, což je mezi poutníky uznávaná a stylová alternativa, jak si na chvíli odpočinout od šlapání.

Ačkoliv je Gudbrandsdalsleden tou nejslavnější a nejfrekventovanější trasou, síť poutních cest svatého Olafa je mnohem košatější. Všechny cesty (je jich celkem devět) se sbíhají v jediném bodě – u katedrály Nidaros v Trondheimu. Pokud tě láká něco trochu jiného, tady jsou ty nejzajímavější alternativy:

• St. Olavsleden (Švédská cesta): Tato trasa začíná ve švédském Selångeru na břehu Botnického zálivu a protíná Skandinávii od východu na západ. Je to druhá nejoblíbenější cesta (cca 580 km), která nabízí skvělou infrastrukturu a nádherné přechody hor na švédsko-norských hranicích.
• Østerdalsleden: Pokud hledáš skutečnou samotu a divočinu, tohle je cesta pro tebe. Začíná v Reně, měří cca 375 km a vede hlubokými lesy a neosídlenou krajinou. Je považována za nejnáročnější, protože má nejméně ubytoven a obchodů, takže stan a velké zásoby jídla jsou nutností.
• Valldalsleden: Krátká, ale intenzivní trasa (cca 150 km), která začíná u fjordů ve Valldalu. Je to cesta pro ty, kteří chtějí zažít dramatické norské scenérie, strmé výstupy a hluboká údolí na relativně krátkém úseku.
• Borgleden a Tunsbergleden: Tyto trasy vedou z jihu (od švédských hranic nebo z Larviku) a končí v Oslu, kde se napojují na hlavní Gudbrandsdalsleden. Jsou ideální, pokud si chceš putování prodloužit o cestu podél pobřeží a přes historické vikingské oblasti.

Praktické rady a tipy na závěr

Poutnický pas a certifikát (Olavsbrev): Do poutnického pasu můžeš cestou sbírat razítka v kostelech, ubytovnách či na farmách, a navíc ti často otevře dveře k levnějšímu ubytování určenému výhradně poutníkům. Pořídit si ho můžeš už v Oslu v poutnickém centru nebo objednat předem online. Pokud v cíli v Trondheimu předložíš pas potvrzující, že jsi ušel/ušla alespoň posledních 100 km (na kole je to 200 km), získáš v poutnickém centru oficiální certifikát o absolvování cesty, tzv. Olavsbrev.

Rozpočet: Norsko patří k nejdražším evropským zemím, denní náklady se však můžou zásadně lišit podle toho, kde se rozhodneš spát a jíst. Nejvíce ušetříš díky legálnímu kempování nadivoko a vlastnímu vaření buď na vařiči nebo v ubytovnách. Naopak největší zátěží pro rozpočet bývá alkohol, stravování v restauracích a nákupy na poslední chvíli na čerpacích stanicích.

Placení: Přestože v norských městech se platí téměř výhradně kartou, na poutní cestě narazíš na specifika v podobě menších farem nebo samoobslužných ubytoven, které terminál zkrátka nemají. Místní zde využívají aplikaci Vipps, kterou si ale jako cizinec bez norského bankovního účtu nenainstaluješ, takže pro tyto případy rozhodně doporučujeme mít u sebe hotovost v norských korunách (NOK).

Mobilní signál a data: Pokrytí mobilním signálem je v Norsku překvapivě dobré i v odlehlých horách, přesto se v hlubokých údolích nebo v pohoří Dovrefjell připrav na občasná hluchá místa. Dobrou zprávou je, že Norsko patří do Evropského hospodářského prostoru (EHP), takže zde platí evropský roaming, takže data i minuty využíváš za stejných podmínek jako v Česku. I přes skvělou síť si ale pro jistotu stáhni offline mapy (např. Mapy.com).

Jazyk: Úředním jazykem je samozřejmě norština, nicméně Norové mají jednu z nejlepších úrovní angličtiny na světě a mluví jí v podstatě každý od dětí po babičky na farmách. Pár základních norských slovíček jako Hei (Ahoj) nebo Takk (Děkuji) ti ale vždycky otevře dveře i srdce místních o kousek víc.

Dobíjení elektroniky: Většina ubytoven má standardní evropské zásuvky, ale pro dny v divočině nebo spaní ve stanu se určitě hodí výkonná powerbanka. Skvělým útočištěm pro dobití baterek i mobilu jsou norské veřejné knihovny, které najdeš v každém větším městečku.

Skupiny na FB: Na Facebooku najdeš skvělou skupinu Pilegrimsleden – Hiking along Gudbrandsdalsleden, ve které se aktivně zapojují i regionální poutnická centra. Díky tomu zde najdeš aktuální informace o stavu stezek, počasí nebo ubytování. Skupina funguje samozřejmě také jako prostor pro sdílení s ostatními poutníky, neboj se proto položit jakoukoli otázku.

225 g

Podlážka Tyvek – 150 x 250 cm (pro 2 osoby)

310 Kč Skladem

14 g

Kula Cloth – utěrka pro osobní hygienu s ochranou proti zápachu

570 Kč Skladem

Sleva

34 g

Sea To Summit Lightweight Dry Bag

Od 280 Kč240 Kč Skladem

5 g

Gramino SagiFlow ultralehký bidet

150 Kč Skladem

90 g

DexShell Running Lite Sock 2.0

950 Kč Skladem

47 g

Sea To Summit ručník Airlite Towel – Medium

400 Kč Skladem

79 g

Sea To Summit Premium Aeros Pillow

900 Kč

65 g

Darn Tough Hiker 1/4 Midweight pánské

Od 715 Kč Skladem

Sleva

27 g

Sea To Summit Hydraulic Packing Cube

Od 490 Kč420 Kč Skladem

Sleva

54 g

Darn Tough Critter Club Micro Crew Lightweight dámské

Od 825 Kč725 Kč Skladem

Sleva

62 g

Sea To Summit Frontier UL Collapsible Bowl

Od 440 Kč Skladem

Doprava zdarma

430 g

Sea To Summit Ultralight Insulated

Od 3 690 Kč Skladem

🧭 Naši podcastovou padesátku s nimi oslavíme stylově – v divokém pohoří Ťan-šan v Kazachstánu 🇰🇿. Tentokrát ale na cestách nebyli jen sami za sebe. Jako průvodci Expedition Clubu vzali partu dobrodruhů do míst, kde si cestu museli proklestit mezi ledovcovými morénami a suťovisky s balvany velikosti osobních aut.

🧗‍♂️ Probrali jsme, jaké to je vést skupinu lidí do absolutního neznáma, proč je psychologie průvodce občas o filtraci reality a co se děje v hlavě, když se hodiny drápeš do sedla, u kterého netušíš, zda na druhé straně není jen neprostupný ledovec nebo sráz. Dojde i na technické vychytávky jako průzkum horizontu dronem, drsné lekce z brodění ledových řek i na to, jak absurdní může být setkání s pohraniční stráží na čínské hranici. 👮‍♂️ Celé povídání dokresluje atmosféra středoasijské divočiny, chuť zkvašeného kobylího mléka a syrovost hor, které ti nedají ani metr zadarmo. 🥛🥃

🎧 Pusť si podcast na

• YouTube
• Spotify
• Apple Podcasts

V tomto díle uslyšíš:

• Proč vůbec opouštět pohodlí značených cest. 🥾
• Jaké to je vést skupinu lidí do neznáma
• Co dělat, když se hodiny drápeš do sedla a netušíš, jestli na druhé straně není jen sráz.
• Jak se v divočině orientovat a na jaké aplikace se spolehnout. 📱
• Zda v těchto končinách reálně funguje satelitní SOS tlačítko. 🆘
• Jak rychle jde do tuhého při brodění ledových řek. 🌊
• Jak zvládali dynamiku páru v extrémních podmínkách. ⛺
• Co nesmí chybět v gear-listu na totální off-trail výpravě 🎒
• Jak absurdní je setkání s pohraničníky na čínské hranici. 👮‍♂️
• A nakonec – jak vlastně chutná zkvašené kobylí mléko. 🥛

Nalaď si 🎧 tento díl o přirozené evoluci hikera – o momentu, kdy opustíš „hikerské dálnice“ a vydáš se tam, kde cestu určuješ pouze ty.

📖 KAPITOLY

0:00 – Úvod a hosté
1:13 – Off-trail zkušenosti
6:07 – Proč opustit značené cesty?
10:00 – Expedice s klienty
13:36 – Únikové cesty a alternativy
16:03 – Střet s realitou
17:48 – Navigace v divočině
19:55 – Psychika a slepé uličky
25:12 – Aplikace a počasí
28:50 – Funguje SOS tlačítko?
30:10 – Zadrženi na hranicích
33:32 – Nebezpečné brodění
39:45 – Ledovce v Ťan-šanu
42:10 – Stanové drama a dynamika páru
45:20 – Sami vs. se skupinou
46:45 – Expediční gear-list
51:52 – Setkání s místními
56:50 – Jak na off-trail
59:40 – Kam dál?
1:01:40 – Rozloučení nejen s podcastem

Během 215 dní na cestě si připsali neuvěřitelné statistiky: 🧗‍♂️ 163 000 výškových metrů, ⛰️ 62 zdolaných vysokohorských sedel, 🌊 54 brodů jedné jediné ledovcové řeky a 🍜 stovky snědených instantních polévek.

Na jejich cestě nechyběla značná dávka improvizace. Jelikož přesná trasa neexistuje, řídili se dvěma pravidly: propojit base campy osmitisícovek od Nanga Parbatu v Pákistánu až po Kančendžengu v Nepálu a držet se přitom v co nejvyšší nadmořské výšce. 🏔️ Jejich putování jim navíc komplikovaly politické konflikty, přívalové deště nebo obrovské sesuvy půdy.

🎧 Pusť si podcast na

• YouTube
• Spotify
• Apple Podcasts

V tomto díle uslyšíš:

• Co dělá z GHT nejtěžší trail na světě.
• Které české bonbony 🍬 jsou nejlepší úplatek.
• Proč je jóga 🧘‍♀️ ideální přípravou na dálkový trail.
• Co se stane, když ledovcovou řeku brodíš po poledni. 🌊
• Jaké je žít dva měsíce v nadmořské výšce nad 4000 metrů.
• Patří podkovy k ultralight vybavení?

Pusť si 🎧 tohle neuvěřitelné povídání plné inspirace i pokory a přenes se mezi nejvyšší horská sedla, leopardy 🐆 a nezapomenutelné zážitky. Pokud se ti rozhovor líbil, budeme rádi za odběr, like nebo komentář. Nezapomeň nás sledovat i na své oblíbené podcastové platformě. 😉

📖 KAPITOLY

0:00 – Úvod a představení
2:27 – Pavlína Adam jako inspirace
3:51 – Světové prvenství
5:41 – O vůli a odhodlání
7:55 – Překážky v (ne)plánování
9:54 – Problematické přechody hranic
11:30 – Mentální příprava
14:33 – Rozdílné tempo parťáků
16:33 – Plánování trasy
17:25 – Trail v číslech
19:05 – Diplomacie a úplatky
22:35 – Bezpečnost a konflikty
25:39 – Kulturní rozdíly
28:38 – Náročnost trailu
33:20 – Brodění řek
41:45 – Přírodní živly
47:09 – Jak rozdýchat výškovou nemoc
49:21 – Mapy a navigace
51:30 – Výbava a váha
57:43 – Zásobování a hiker hunger
1:02:45 – Krizové situace
1:06:42 – Nejlepší místa a zážitky
1:12:24 – Emoce v cíli
1:16:02 – Plány do budoucna
1:19:33 – Závěr a rozloučení

Do nového dílu podcastu přijal pozvání Jakub Venglář – cestovatel, spisovatel 📚 a autor blogu zahorami.cz. Kuba se do Gruzie vydal už 4x, takže ji má projetou a prochozenou křížem krážem – od divokých treků a vysokohorských výstupů až po města a památky.

S Kubou jsme si povídali o místech, kam se běžně nechodí, o nejšílenějších zážitcích z cest, výstupu na Kazbek i o tom, proč se do Gruzie člověk tak snadno zamiluje. Probrali jsme i praktické věci jako doprava a stopování, navigace a mapy 🗺️, nebo jak přemýšlet nad přechody hor, když chceš víc než jen „klasiku“. 🏕️ Nechybí ani gruzínská pohostinnost a zážitky s pasteveckými psy 🐶 – protože bez toho by to nebyla ta pravá kavkazská pohádka. 😅

Nalaď si 🎧 tenhle pohodový díl s Kubou a přenes se mezi vysoké hřebeny, silné zážitky a odlehlé horské treky. ⛰️ A pokud nechceš minout další epizody, nezapomeň sledovat náš podcast na své oblíbené platformě. 😉

🎧 Pusť si podcast na

• YouTube
• Spotify
• Apple Podcast

🧔🏻 Jakub Venglář

• Web – zahorami.cz
• Instagram – @zahoramicz
• Facebook – @zahoramicz

📖 Kapitoly

0:00 – Úvod a představení
0:46 – Místa, kam se nechodí
2:53 – Nejšílenější dobrodružství
4:37 – Proč Gruzie?
8:38 – Cesty do Gruzie
12:01 – Rozvoj a turismus
14:02 – Treky v Gruzii
15:38 – Výstup na Kazbek
18:49 – Pohostinnost a národní povaha
23:55 – Pastevečtí psi
26:05 – Češi v Gruzii
28:34 – Navigace a mapy
30:50 – Doprava a stopování
34:46 – Spaní na divoko
36:00 – Jak na přechody hor
39:14 – Průšvihy na cestách
43:26 – Pozitivní zážitky
45:31 – Ruština a jazyky
46:54 – Rada na závěr
49:37 – Radost z maličkostí
50:21 – Závěr